Dostal se mi do rukou nový ročník Saltamartí 2020 Ull de Llebre od Els Vinyerons. Už jsem se tu zmiňoval o vinařství i předchozích ročnících. Vše dříve řečené platí. Čistě vypěstované hrozny ze starších keřů, sběr ruční, fermentace spontánní, žádná síra v celém procesu a lahvování bez filtrace. Složení je tentokrát 90 % ročník 2020 odrůdy Ull de Llebre (což je lokální název pro dobře známé Tempranillo) v nerezu a zbylá desetina stejná odrůda ale z ročníku 2019 a rok ve francouzských dubových sudech. Mám moc rád jejich vinětu s vytlačeným vzorem. Víno pokračujeme v cestě nastoupené už předchozím ročníkem. Dost světlá rubínová barva. Svěží, červeně ovocné, do peckovin, decentní kořenitost. V chuti suché, čisté, červeně ovocné, s nepříliš výraznou tříslovinou. Štíhlejší až tenčí styl s dost výraznou kyselinou, lehkonohé, osvěžující a lepší trochu nachlazené, nekomplikovaně zábavně chlastací. Vozí Bio Sueño, stejně jako dnešní druhé víno.
To je stylově dost odlišné. Pochází od Finca Casa Balaguer (aka Vinessens, z jejich řady bio a biodynamických vín, ještě mají ty plně naturální a bez síření a tak), psal jsem tu něco u jejich natur Tragolargo a zmiňoval se i o nesířené Garnache. La Casica del Abuelo 2020 je především Monastrell s menším dílem odrůd Syrah a Petit Verdot. Certifikované bio a biodynamika ve vinicích, ruční sběr, nějaká macerace za studena a následně fermentace a macerace necelé dva týdny. Zrání půl roku v nových francouzských a amerických dubových sudech. Láhev trochu zkosená bordó, kovová záklopka a celokorek. Tmavší, výraznější rubínová barva. Tmavší ovocná aromatika, až směrem do lesního ovoce, s hodně výrazným voňavějším projevem dřeva. Suché, středně plné, s pěknou šťavnatou kyselinou, tmavší sladší ovocností i sladšími tříslovinami a dřevem a teplejší slušně dlouhou dochutí. Přímočaře fajn, efektní kousek s „make-upem“ dřeva co je přístupný teď a určitě se pár let v lahvi udrží, ale k nějaké archivaci úplně nesměřuje. Mně tam styl dřeva moc nebaví, můj vkus je jiný, ale rozhodně nemaskuje špatné víno, je to prostě styl a nestydí se za to. A je mi naprosto jasné, že pokud zas někdy na chatu s hromadou kamarádů vezmu obě vína, tak Saltamartí si budu večer upíjet tak s jednou další osobu, zatímco u La Casica del Abuelo se budou ptát, zda je ještě láhev…
