V listopadu loňského roku jsem zde psal o tom, že kultovní jurský vinař Jean-François Ganevat svůj podnik prodal, ač v něm zatím stále zůstává a vinařskou část řídí. Kupcem byl Alexander Pumpyanskiy, mimo jiné majitel hotelu Westend v Mariánských Lázních a syn ruského oligarchy z užšího kruhu Putinových „obchodních společníků“. Byl i jedním z šestatřiceti kapitánů průmyslu, kteří byli pozváni na zasedání prezidenta s byznysmeny hned poté, co Ruská armáda začala vraždit za hranicemi Ukrajiny a dalo se očekávat, že tato „speciální operace“ dokonce bude mít na ruský obchod nějaký ten marginální vliv. Pumpyanskiy a jeho rodina jsou plným právem jedněmi z těch, na které dopadla vlna sankcí. Upřímně jsem z celého toho spojení měl… divný pocit. Velké château v Bordeaux nebo maison v Champagne, tam je to tak nějak jedno, ty ať si vlastní kdo chce, pokud zaplatí schopný vinařský tým a nechají ho dělat to pořádně. Ale rodinné naturálno v Juře? Možná jen předsudky, že jo, ale nepovažuji se za nějakého rusofoba a dost podobný pocit bych nejspíš měl, pokud si podnik do portfolia pořídil François Pinault nebo Bernard Arnault.
Každopádně Ganevata, který chtěl tímhle krokem jen udržet fungování podniku, to logicky dostalo do obrovských problémů. A to nemluvím jen o riziku, že odběratelé začnou kvůli spojení s Ruskem jeho produkci bojkotovat, které není zrovna malé a v USA už najelo. Ale i zmrazení přístupu k financím a vůbec zkomplikování běžného fungování, včetně možnosti výsledek jejich práce vůbec legálně prodat. Alexander Pumpyanskiy už (až?) čtvrtého března zahájil prodej jak Ganevata tak Domaine Prieuré St.-Jean de Bébian v Languedocu, tak aby stihl vše vyřešit, než definitivně nebude technicky schopen. Rodina se začala zbavovat i podílů ve svém ocelářském byznyse, tam půjde asi o drobátko jiné částky. Každopádně aktuální stav je podle všeho takový, že pro vinařství se našel francouzský kupec. Jeho jméno nebylo odhaleno a vůbec není úplně jisté, odkud reálně peníze tečou a kdo bude ve finále podnik ovládat. Naprosto chápu, že Ganevat chce především zachránit podnik a vše, co rodina (coby především vinohradníci) v oblasti budovala vlastně už od 17. století. A jméno, které on dokázal za poslední dekády nesmazatelně vrýt do světové vinařské scény. Jenže teď už si s jeho jménem hrají jiní a celé to, je mi líto že to musím takhle říct, nemálo smrdí…
No ale teď trocha příjemnějších zpráv. Vinařství La Rioja Alta si pořídilo 35 ha nových vinic, starých výsadeb ve vyšší nadmořské výšce u Elvillar v Rioja Alavesa, a brousí si zuby na další. Navíc budují i nový provoz. Cílem je dál nakopnout kvalitu jejich zásadních vín Gran Reserva 890 a 904 a také, pokud vše půjde podle plánu, získat další zdroj do vznikajícího portfolia lahvování z jednotlivých specifických vinice.
Boty s podrážkou s korkem recyklovaným z uzávěrů vinných lahví! A sluchátko řeklo: „Ale jistě, prosím, jak si račte přát.“ Jen se mi teda výsledek moc nelíbí :-) Upřímně mám doma uloženo tolik korků, že bych z nich mohl spíš nechat udělat podlahu ve středně velkém šlechtickém sídle než jen boty! Tyhle mají podrážku z materiálu od ReCORK, což je jedna z firem, které se v USA zabývají právě zpracováním korkových špuntů. Od roku 2008 jich rozemleli na 130 milionů, zdrojem jsou jak restaurace tak běžní konzumenti, kteří korky mohou odevzdávat na sběrných místech. Funguje něco takového u nás? Já zatím jen pár stovek rozdal na různé školní/kroužkové aktivity, fyzikální pokusy a tak. A je mi líto je vyhazovat!
