Dnes se opět zastavíme ve Španělsku, zdrojem vín bude dovozce BIO Sueño a vinař Eulogio Pomares v rámci projektu Fento Wines. O co se jedná jsem už rozepisoval u jeho červeného Xabre 2015, ale byla tu řeč i o Fento Tinto 2019 a základnějším Albariñu Bico Da Ran 2021. Dnes se mrkneme na aktuální mladé ročníky dvou hlavních vín – Fento Tinto a Fento Albariño. Obě pocházejí z oblasti Rías Baixas a konkrétně její podoblasti Condado do Tea, pojmenované podle řeky Tea, která ji protíná a ústí do řeky Miño, podél níž se Condado do Tea rozkládá. Je to oblast trochu dramatičtější, s vinicemi nacházejícími se často v říčních údolích a s výrazným podílem zvětralé žuly a břidlice, s počasím v rámci Rías Baixas méně divokým a také teplejším a sušším než ostatní podoblasti. A také nejvíce ve vnitrozemí, na jedné straně hraničí s oblastí Ribeiro, oproti Val do Salnés či O Rosal je zde vliv Atlantiku znatelně menší, ač samozřejmě stále patrný.
Fento Albariño 2021 (láhev č. 4988 z 27608) je odrůda v čisté podobě, z výsadeb relativně mladších (10-15 let) v nadmořské výšce 50 až 150 metrů, nezavlažovaných a ekologicky pěstovaných ale bez certifikace, připraveno pouze v nerezu. Ruční sběr brzo ráno, kvašeno spontánně, zrání na kalech půl roku, poté lehce zasířeno a do lahví. Na vinětě je kapradí, fento, protože jedno tamní vinařské rčení říká, že „réva by se měla vysazovat tam, kde roste kapradí“ :-) Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Citronová žlutá barva. Čerstvá, svěží, docela slinosbíhavá a expresivní vůně. Kombinace žlutého ovoce a decentní krémovosti s trochou zelenějšího ovoce, angrešt, linka evokující bylinky jako bazalku a něco kamenité minerality. Suché, čisté, šťavnaté, s bezva kyselinou ale nic ostrého, vyvážené, s ovocností kopírující vůni, velmi slušně dlouhé. Solidní stavba, lehká slanost, čistě udělané. Ideál dobře vychlazené a volá po nějakém mixu mořských potvor k tomu :-) Nic složitého, ale fajn pití co navíc hezky vypadá.
Fento tinto 2020 (láhev č. 1145 z 3360) je směs tamních tradičních odrůd, dominuje Sousón a k němu je tam Espadeiro, Pedral, Mencía, Caíño a Brancellao. Pokud jde o pěstování platí totéž co u bílého. Spontánně kvašeno v nerezu, bez ponořování matolinového klobouku, macerace zhruba dva týdny, následně lisování a další zrání opět jen v nerezu. Minimální síření. Burgundská láhev, kovová záklopka, DIAM korek. Velmi tmavá barva, až do fialové, ale ve sklence ne hutné. Zajímavá, netradiční aromatika, zřetelně odlišná ovocnost a celkový profil. Spíše tmavší ovoce a trochou „veselejších“ šťavnatých červených peckovin, vůně je taková zvláštně zábavně „zrnitá“ a hezky se mění, je tam linka sušených květin a brusinek, něco černého čaje s mixem sušených květů a různého listí, kamenitost… překvapivě bohatý mix. Svědčí tomu trochu objemnější sklenka. V chuti středně plné, suché, šťavnaté a svíravé, s výraznější kyselinou, zralé červené jablko, trpčí švestka, slušná délka. Vůně možní slibuje trochu víc než chuť poskytne, ale i ta je fajn. Dovedl bych si živě představit na nějakou letní grilovačku s kamarády. A dost by mne zajímalo, jak by to vypadalo trochu prodýchané v nějakých starších sudech…
