Dnešní zastávka bude v německé oblasti Bádensko, v Ihringenu, nedaleko hranice s Francií. Do alsaského Colmaru to nemají o moc dál než do Freiburgu, jen musí překročit Rýn :-) Řeč bude konkrétně o Weingut Dr. Heger (web), 44 ha vinařství specializujícího se téměř exkluzivně na suchá vína a to především z „burgundských“ odrůd Spät/Grau/Weissburgunder a Chardonnay, které tvoří více než tři čtvrtiny jejich vinic. Ryzlinku mají sotva desetinu výsadeb a dost pyšní jsou na svůj Silvaner. Od roku 1986 jsou členy VDP. Joachim Heger má to štěstí pracovat na vulkanických svazích tratí jako Winklerberg (část Vorderer Winklerberg je prý vyloženě pec a vůbec nejteplejší poloha v Německu; Winklerberg byl bohužel výrazně rozšířen a jeho placaté části na spraši zdaleka nedosahují výjimečnosti původních tradičních poloh) u Ihringenu či špičkový amfiteátr Schlossberg u Achkarrenu. Vína z těchto poloh končí především pod „prémiovou“ značkou Dr. Heger, ale mají ještě druhou, Weinhaus Joachim Heger, pod kterou hrozny i nakupují od partnerských pěstitelů. Posledních zhruba 15 let jedou bez herbicidů a chemických pesticidů a přístup se blíží ekologickému, bio certifikováni ale nejsou. Vzhledem k odrůdovému složení asi nepřekvapí, že v jejich sklepě najdete dost dřeva, včetně malých sudů.
Ochutnávka, kterou páchal dovozce Der Weinschmecker (pokud znáte sortiment Petra Zárybnického tak jste doma, jen pod tohle novou značkou je trochu širší a navíc s funkčním přehledným e-shopem, už žádné psaní o ceník ale hezky si svůj Lucashof, Jeana Stoddena či Friedricha Beckera můžu naklikat) coby jakési „výběrové řízení“ dalších věcí do nabídky, sice představila i dvě bílá, ale tématem byl hlavně Pinot Noir aka Spätburgunder. Ten je pro ně, společně s hodně úspěšným šeďákem, ostatně zásadní. Mají dokonce výsadby z padesátých let postavené na sélection massale z Clos Vougeot, ale i jinak vinice osazené spíš mixem klasických Dijonských klonů a poměrně nahusto. Hrozny typicky komplet odstopkovávají, je tam nějaká macerace za studena a pak fermentují spontánně buď v nerezu a následně zrají nových i starších barrique sudech, nebo rovnou i kvasí v nových lehce toastovaných barrique sudech. Ale nejprve ta dvě bílá…
2020 Ihringer Winklerberg Riesling trocken (Erste Lage) je víno vlastně docela elegantní, voňavější a uhlazené, s výraznější ovocností do meruňky a lehkou citrusovostí. Vyvážené, s (na ročník rozhodně) dost pěknou kyselinou, lehce kouřové a pecičkové, peckovinově ovocné se slušnou dochutí. Fajn věc. 2019 Ihringer Winklerberg Chardonnay trocken (Erste Lage) se projevuje poměrně efektní aromatikou, s přehršlí různé žlutého až tropického zralého ovoce, mineralitou a výrazným projevem zrání v sudech. Středně plné, se slušnou kyselinou, důraznější, vyvážené, se sladší žlutou ovocností, minerální linkou, delší, seriózní. Na mne dřevem ale až trochu moc navoněné, po pravdě, na hranici vulgárnosti. Kdo ví, co s tím udělá čas.
Základní Ihringer Spätburgunder 2017 trocken (Ortswein) je víno ovocné, třešňové, s linkou dřeva a sladší vůní. V chuti vyvážené, příjemné, sladce červeně ovocné (a tipnul bych si decentní zbytkový cukr), se slušnou délkou. Přímočaré, líbivější. Mimus Ihringer Winklerberg Spätburgunder 2017 trocken (Erste Lage) je už selekce ze starších výsadeb, pocta otci vinaře, s delším školením (16+ měsíců) v sudech z více než poloviny nových. A dřevo je v projevu výrazně znát, aromatika je hlubší, kouřovější, stále především do červených peckovin, třešní. Suché, čisté, s fajn kyselinami a strukturou, dobrá délka a stavba, pěkná červená ovocnost a délka. Solidní kousek.
Ihringer Vonderer Spätburgunder Grosses Gewächs 2016 trocken, školený osmnáct měsíců v barrique sudech ze tří čtvrtin nových, je na první dobrou klasický velký pinot. Na úvod pocitově lehce reduktivní a prospělo tomu nechat rozdýchat, ideální by byl i ještě nějaký rok v lahvi. Sladší červená peckovinové ovocnost, linka drobných červených plodů a divočejšího koření, hezky zakomponované dřevo. Suché, čisté, sladká červená ovocnost, pěkné kyseliny, vyváženost, fajn délka… seriózní, krásně udělané víno. Skokově lepší než předchozí vzorky. Taky násobě dražší. Achkarrer Schlossberg Spätburgunder Grosses Gewächs 2018 trocken je, ač velmi mladý, za mně ještě o kousek dál. Elegantnější, delikátnější a jemnější a zároveň s úplně stejnou sílou a koncentrací, s peckovinovou červenou ovocností protkanou bohatou kořenitostí, kouř a mineralita. Suché, plnější, šťavnaté, dlouhé, komplexní, efektní a přitom teprve na začátku cesty. Tohle je krásný víno! Ve vinařství stejná cena jako předchozí, tedy nějakých 50€. Což je dost. Teda dokud to nezačnete srovnávat s Burgundskem, že jo :-) Nebo špičkovými pinoty z USA.
Mimochodem zajímavá věc… když se podíváte do statistik podílu modrých odrůd v Německých vinicích, tak zjistíte, že na počátku osmdesátých let to bylo jen nějakých 11.4 % a neustále stoupalo až do roku 2006, kdy dosáhlo vrcholu s 36.9 %. Od té doby plocha modrých odrůd opět vytrvale klesá, byť výrazně pomaleji než byl dřívější vzestup, aktuálně mají 32.3% výsadeb. Ale není to tak, že by snad německý Pinot Noir nebyl oblíbený/úspěšný, přesný opak je pravdou a jeho sláva stoupá s tím, jak se objevuje čím dál více opravdu kvalitních představitelů. Mizí odrůdy jako Dornfelder, Portugieser či Trollinger, ve vinicích je nahrazují odrůdy bílé.
