V pondělí jsem tu psal o skvělém Aligoté a zmiňoval se, že v případě Burgundska jde o jakousi „poznámku pod čarou“ a většinou se mluví o tamním Chardonnay (a Pinotu v červené, samozřejmě). V Champagne je to zase Chardonnay, Pinot Noir a Meunier. Na ostatní odrůdy se často zapomíná, byť jejich důležitost každým ročníkem a stoupá. Především pokud sledujete skvělé pěstitele, nejenom vína od největších baráků, už jste určitě narazili na nějaký ten Pinot Blanc, třeba. Ale je toho mnohem víc. Krásnou ukázkou dřívější a pomaličku pomalu se navracející šampaňské odrůdové diverzity je třeba Champagne Laherte Frères (web, jsou vedeni jako negociant a ne pěstitel, důvodem je nakupují hrozny z vinic různých příbuzných, mezi které byl rodinný majetek v rámci obludných francouzských dědických zákonů rozparcelován), konkrétně jejich cuvée zvané Les 7 Extra Brut.
Ano, název je dost návodný, krom tří nejobvyklejších odrůd ve směsi najdete i čtyři další a to navíc ne v podobně nějakého zanedbatelného procenta jako „koření“, ale z více než poloviny. Odrůdové složení chutnaného vína je deklarováno jako 18 % Pinot Meunier (jejich obecně dost zásadní odrůda), 18 % Chardonnay, 17 % Pinot Blanc, 15 % Petit Meslier, 14 % Pinot Noir, 10 % Fromenteau (Pinot Gris) a 8 % Arbanne. Jde o mladou směsnou výsadbu z roku 2003 na jediné vinici Les Clos hned za vinařstvím v Chavot, zamýšlené právě na pokusy s dalšími odrůdami a jako poctu dobám minulým. Obděláváno bio s prvky biodynamiky (všude pracují stejně a část vinic mají i bio certifikovanou, ale jelikož pracují na 70+ polohách rozprostřených po velké ploše a některé vinohrady jsou velmi malé a ovlivněné pěstiteli všude okolo nich, tak tam o certifikaci ani neusilují) a koněm. Když ve vinařství v roce 2005 začal aktivně pracovat mladý Aurélien Laherte, tak nejen že zahájil experimenty a postupný přechod od konvence k biodynamice, ale pro toto speciální cuvée vznikla perpetuální rezerva/solera, mnou chutnané víno bylo už trochu uleželejším spojením let 2005 až 2015.
Víno vzniká kombinací 60 % aktuálního ročníku a 40 % „solery“. Kvasí spontánně v malých starších (7+ let) burgundských sudech, malolaktiku nevyhledávají a spíše se jí snaží bránit, následně víno zraje 6 měsíců na jemných kalech s pravidelným promícháváním. Druhotná a zrání v lahvi nijak zvlášť dlouhé, méně než dva roky, moje láhev byla odstřel v lednu 2018. Navíc tohle víno odstřelují à la volée, ručně. Celkem vzniklo 3624 lahví a… já bych odstřel přenechal mašině! :-) Les 7 deklarují jako Extra Brut s dozáží 0 až 4 g/l, ale reálně je to bez dozáže. Výraznější, nazlátlá barva s pěkným perlením. Stále dost čerstvé, s komplexním mixem citrusů, malvic a peckovin, k tomu lehce toastová kouřová linka, mineralita, jednu dobu trochu zvláštní jakoby herbálnější zelenější linka co ustoupila. Jde si s tím krásně hrát a poutá pozornost. V chuti pocitově nazrálejší, hlubší, s tóny evokujícími až podhoubí a lehkou mandlovou oříškovostí, ale stále především fajn ovocnost malvic a citrusů, šťavnatost a skvělá kyselina, mineralita, krásná stavba a velmi dobrá délka s decentní nahořklostí citrusové kůry v závěru. Restaurace víno servírovala do velkých burgundských sklenic a ač se to podepsalo na perlení, což leckomu u Champagne může vadit, tak důvod dost chápu, ve srovnání s menší sklenici byla aromatika o tolik bohatší! Tohle víno není levné, to opravdu ne. Ale obsah lahve je přesvědčivý a navíc má to víno určitý symbolický význam, pro který si jej (zase za pár let v nějaké nové šarži) rád dám znovu.
