Na sylvánech z Frank

Minulý týden se v Art Restaurant Mánes konala hodně zajímavé akce s vinaři z Frank zaměřená především na tamní Silvaner (ale i vína dalších odrůd, byť ve velmi omezené míře; třeba Riesling tam byl preventivně jen okrajově, asi aby nekradl pozornost ;-). Akci pořádala Česko-německá obchodní a průmyslová komora a alp Bayern – Agentur für Bayerische Lebensmittel ve spolupráci s Domaine Hugo a CC Víno a vína představila na pultové degustaci, řízené masterclass a také při několikachodové večeři s chřestem coby důležitou součástí. O odrůdě jako takové jsem se zde docela nedávno rozepisoval a dnes tedy nemusím! A ve velmi zrychleném režimu sepíšu pár dojmů z toho, co si vybavuji. Bohužel jsem nestíhal masterclass a pultovou degustaci spíš v závěru a pak následně „dopíjenou“ po večeři, což mělo i své výhody, protože jsem se úplně nesestřelil a okolí (včetně vinařů) mělo naopak již veskrze dobrou náladu :-) Výhodu to má proto, že si dost věcí pamatuji. Stala se mi totiž taková věc…

Dva mladé ryzlinky z Alsaska a Kamptalu

Z vinařství Gustave Lorentz (web, viz starší článek) často popíjím jejich bubliny, hlavně Zero Dosage crémant jsem si dost oblíbil, ale obvykle tu mám i jejich základní tichý Riesling, už jsem tu o něm také psal a ve více než jednom ročníku. Teď jsem otevřel ročník nový a velmi potěšil. Riesling Réserve 2020 pochází z vinic okolo Bergheimu, především na jílu a vápenci, a zpracováno je pouze v nerezu. Ročník 2020 byl další z těch dost horkých, navíc s červencem vůbec nejsušším, co z měření v Colmaru pamatují. Ale vinaři už si zvykají a přizpůsobují se, tohle je bezva ukázka. Alkohol necelých 12.5 % a kyseliny skoro 7 g/l a víno krásně suché a nijak přismahlé, byť pocitově trochu nazrálejší než bych čekal. Láhev pistole, kovová záklopka, aglomerovaný korek. Tmavší výraznější žlutá barva. Čisté, již lehce uleželé, bezva kombinace malvic a citrusů, citrusové kůry, s florální linkou a jemnou kořenitostí. Suché, čisté, příjemné kyseliny a krásně vyvážené, opět kombinace malvic a citrusů, lehká slanost, fajn délka. Klasické, krásně udělané, jak dělané po sklence k dobrému jídlu v restauraci ale bez problémů vdechnu celou láhev. Hodně potěšilo. Třístovková záležitost u Kupmeto.

Kočaříkův nový Pinot Noir

Včera jsem měl to štěstí vést ve vinotéce U lachtana degustaci vín Petra Kočaříka (web) z Čejkovic, pro mne jednoho z nejzajímavějších moravských producentů, ze skvělé návštěvy před nějakou dobou jsem se tu obsáhle vypsal. Ochutnali jsme několik charakterních bílých, podařilo se nakonec projet komplet vertikálů všech jeho ročníků Pinot Noir z trati Novosady (o tom určitě ještě něco napíšu) a také horizontálu tří pinotů ročníku 2020. Ano, tří! Krom klasiky z Nivy hrbaté a trati Novosady je v nabídce další kousek. Jak jsem v zápisku z návštěvy již naznačoval, tak se jim podařilo získal vinohrad ve skvělé viniční trati Helezný díl. Na mírném jihozápadním svahu s hlinitopísčitou půdou nad vápenitými sprašemi mají celkem 0.65 hektaru Pinotu Noir ze starých (můj ročník a nepovažuji se za starého, ale u keřů je to jinak!) výsadeb v roce 1981 ve sponu 3x1 metr. Začali s podsadbou chybějících keřů a to hned dvěma způsoby. Celkem 753 sazenic si nechali vyrobit z nejvitálnějších keřů na vinici, stará dobrá selection massale. A k tomu přisadili do volného prostoru dalších 500 keřů především klasického dijonského klonu 115.

2x základní Pinot z Falce od špičkových vinařů

Další dva německé pinoty do sbírky! Oba z Pfalze, v obou případech základní kousky vinaře a značeno coby „prostá“ jakostka či VDP.Gutswein. Ale já upřímně nejsem ochoten investovat do žádných dražších (a při troše štěstí i opravdu lepších) lahví, pokud mne nepřesvědčí u vinaře základní vína. Jdeme na věc! O vinařství Dr. Wehrheim (web) z obce Birkweiler jsem tu ještě nepsal, ale budu určitě víc. Mladý Franz Wehrheim coby čtvrtá generace, společně s otcem Karlem-Heinzem, vytváří z poměrně široké mozaiky podloží a specifických terroir expresivní, charakterní suchá vína, hvězdný Riesling a burgundské odrůdy, především Pinot Noir. Vinice jedou v biodynamice a certifikovaném bio, od roku 1991 jsou členy VDP a právem patří mezi špičku regionu. Otevřel jsem Spätburgunder trocken 2020. Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Trochu tmavší rubínová barva s fialovými odlesky. Ve vůni docela znát deset měsíců školení v malých barrique sudech a víno by si zasloužilo nechat ještě nějakou dobu ležet, dřevo je docela patrné a vlastně jsem to, u téhle kategorie vín, úplně nečekal :-) Ale není ve vůni a chuti osamoceno, je tam krásná ovocnost zralých černých třešní, moruše, sladší kořenitá linka a čokoláda. Suché, středně plné, šťavnaté s moc pěknou kyselinou, dobrá délka a vyváženost. Hezky postavený, vlastně poměrně seriózní strukturovaný kousek!

Friulano, Ribolla a Schioppettino vinařství Spolert

Dnešní zastávka bude v regionu Friuli-Venezia Giulia, pod apelací Friuli Colli Orientali, u vinařství Spolert (web) z Prepotto a novinky v nabídce Víno pro Vás. Před nějakou dobou jsem přechutnal čtveřici jejich hlavních/základních vín z řady, které říkají „Millennial“. Podnik založil Riccardo Caliari společně s manželkou teprve před pár lety – první sklizeň byla 2018 – pořídili si starší vinařskou usedlost a rozšířili ji na současných osm hektarů vinic na písčitých a jílovitých půdách. Riccardo sice pochází z vinařské rodiny a obor studoval, ale žádný příběh o dědictví po generace a tak, prostě hledal nějaké místo kde mu to sedne :-) Jméno vinařství odkazuje k tradičnímu hlavnímu prvku kuchyně, kamnům, které po původních majitelích zrekonstruovali. Ve sklepě u nich nenajdete nerez, vína kvasí a leží v betonu a kameninových amforách, případně ve dřevě. Ve vinicích jedou „udržitelně“, ale certifikované bio to není, a tradiční lokální odrůdy – Schioppettino a Refosco pro červené a Friulano a Ribolla Gialla pro bílé. A mají zkusmo i trochu Merlotu.

Don Maximiano v původní a moderní podobě

Už mnohokrát jsem tu psal vínech od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto), je to můj oblíbený producent z Chile. Základy v řadě Estate stojí o něco víc než známější supermarketová konkurence, ale kvalita je u nich hodně vysoko. A produkují několik „ikonických“ vín a snaží stále posouvat dál, aktuálně třeba řadou „cool climate“ fantastických kousků o kterých bude řeč časem. Ostatně o jejich ikonách už jsem tu psal a měl zde třeba zajímavé srovnávačky jedné odrůdy různých úrovní, dokonce několikrát. Jejich Don Maximiano Founder’s Reserve je jakousi poctou zakladateli vinařství a jedním z prvních „prestižních“ vín Chile, produkováno od roku 1983. A hned od začátku ukládali až polovinu každoroční produkce ve sklepě, aby měli v budoucnu zásobu vyzrálých vín a mohli světu ukázat, že Chile nejsou jen vína na vypití do roka a do dne, ale jejich potenciál jde mnohem dál. Nedávno archiv vypustili na trh a jen se po nich zaprášilo :-) Já měl teď na ochutnávce možnost srovnat „mladý“ ročník 2010 s teprve druhým vyprodukovaným, 1984. Oboje z Aconcagua Valley, z jejich nejstarších výsadeb v blocích Max I, Max II a Max V, s odlišným podložím a podmínkami. Včetně detailů o sklizni a technice zpracování je popisují na webu.

Vlašákový a veltlínový pet nat

Než se dostanu k reportům ze zajímavých degustací, především o evoluci jednoho šumivého „ne tak úplně pet natu“ ze Slovenska, tak pro dnešek jiné bubliny. Vdechli jsme Dion Pet Nat 2021, biodynamickou naturální šumivku od Weingut Schmelzer (web) od Neziderského jezera, z vinic na písku a štěrku. Odrůdově je to dominantně Welschriesling a část odrůda Sämling, po pomletí krátká macerace a následně samotok spontánně fermentuje a před dokončením je stočen do lahví kde dojede. Klasika. Žádná filtrace, žádné síření ani jiná aditiva. Čirá láhev, korunkový uzávěr a na vinětě text Písně májové od Goetheho. Tmavší slámově žlutá barva, opalizující, pěkné živé perlení středních bublinek. Zábavná kombinace florálních a ovocných tónů, trochu grep, kvasnice. Suché, živé, s bezva kyselinou, citrusovost, výborná pitelnost. Hodně zábavné „letní“ bubliny a mizelo úplně samo. Mám pet naty rád, ale můj problém s nimi je ten, že ta přímočará zábavnost dost často nekoresponduje s cenou. Za požadovaných 460 Kč prostě koupím i o dost serióznější bubliny, no.

Skvělý Riesling z Wachau a Pinot Noir z Falce

Proběhl obří ProWein v Německu, v Rakousku zásadní festival naturálních vín Karakterre a teď se ve Vídni rozjelo i VieVinum a přidružené akce. Já jsem teda bohužel doma, sem tam stihnu menší degu či jedu v poklidu po jednotlivých lahvích. Třeba ještě nějaké větší akce zvládnu, ale teď se nezadařilo, přeci jen je to furt „jen“ koníček a holt je třeba se věnovat i jiným věcem. Což nepíšu, abyste mne litovali, nijak zvlášť netrpím :-) Pojďme odhrnout dvě lahve co jsem v poslední době pil. A začneme ryzlinkem. Vinařství Leo Alzinger (web) a Riesling Smaragd Ried Liebenberg 2020, tedy nejvyšší kategorie v rámci ryzlinků z Wachau, z výtečné  polohy a od vinaře patřícího mezi tamní naprostou špičku. Já vám říkal, že netrpím :-) Kombinace dvacítky ročníku a smaragdu jsem se trochu obával, očekával jsem trošku obludku, ale naštěstí dobrý! Vinice je mezi Dürnsteinem a Weissenkirchen a pro ně trochu netypická, chladnější s větším podílem slídnato-křemenné břidlice. Víno kvasí v nerezu a zrajé také ve větších neutrálních sudech z rakouského dubu. Víno je v lahvi tvaru pistole uzavřené celokorkem. Je čerstvé, čisté, voňavé, s krásnou kyselinou a strukturou. Mladé a teprve na cestě, ale už teď extrémně zábavné. Především do citrusů a peckovin jako bělomasá broskev, s lehce exotickým a florálním nádechem. Suché, šťavnaté, má to váhu ale zároveň lehkost a živost a fantastickou pitelnost, citrusy a opět peckoviny a minerální linka v delší dochuti. Krásné víno. U nás už zhruba osmistovková záležitost, no, což je hodně. Já chutnal ve Wonder Wine Bar na Andělu.

Blaufränkisch Kirchholz & Frankovka od 7 Řádků

První dnešní zastávka bude v Rakousku, v Burgenlandu, u Blaufränkisch Kirchholz 2017 biodynamického vinařství Weingut Weninger (web). Tahle frankovka už je zástupcem jednotlivých vinic, zde konkrétně na spraši a jílu a štěrkopíscích. Přímo navazuje na polohu Hochäcker, ale přeci jen se trochu liší a krom onoho štěrkopísku navíc svou roli hrají i starší, až šedesátileté, keře. Kirchholz pro mne byl ve starších ročnících obvykle takový „sweet spot“ frankovek od Weningera, charakterní víno s potenciálem zrání ale přístupnější (i cenově) než třeba Dürrau nebo Steiner. A obecně o Weningerovi jsem toho tady už sepsal spoustu. Tohle je samozřejmě ruční sběr, spontánní fermentace a macerace deset dní v dřevě a betonu. Zrálo 18 měsíců ve velkých dřevěných sudech, lahvováno bez filtrace a jen s 5 mg/l přidaných siřičitanů. Burgundská láhev, celokorek ještě zalitý voskem. Rubínová barva. Fajn aromatika kombinující červené peckoviny, až lehce navinulé, s kořenitostí a trochou divokosti. Suché, středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, s pěknou kyselinou a slušně dlouhé, hezky postavené a sympatické. Druhý den s výraznější zemitostí a otevřenější a trochu se bojím, co s tím udělá další vzduch. Upřímně… určitě „naturálnější“ než dřív, ale tenkrát mi to přišlo jako lepší a serióznější víno. Franz Weninger svá vína obecně trochu „odlehčil“ a ač mne to baví (hlavně u základnějších vín) a vše je přístupnější a snáze pitelné, tak si upřímně nejsem stoprocentně jist, jestli u těch terroirových kousků je vždy úplně na místě.

Legendární Domaine Weinbach

Domaine Weinbach (web). Legenda Alsaska. Vinařství pojmenováné podle říčky protékající jejich pozemky sídlí na úpatí Grand Cru Schlossberg, na místech osázených révou již v devátém století a v prostorách fungujících jako vinařství v držení kapucínů již od roku 1612. V roce 1898 vinařství a pět hektarů vinic zakoupili bratři Fallerové, Théodore a Jean-Baptiste, a později přešlo na jejich syna a také synovce, Théa, který byl významnou postavou alsaského vinařství a formování apelací. Zemřel v roce 1979, podniku se ujala jeho žena Colette společně s dcerami Catherine a Laurence. Především pod vedením Laurence a jejího zápalu pro kvalitu ve vinici, s jejich postupným převedením do ekologického zemědělství a od roku 1998 na části a poté od 2005 komplet 28 hektarů i do (dnes Demeter certifikované) biodynamiky, dosáhlo vinařství dalších kvalitativních vrcholů a napevno se zařadilo mezi alsaskou i světovou špičku. V roce 2014 Laurence naprosto nečekaně zemřela, ve věku pouhých 47 let. A o necelý rok později ji následovala i Colette Faller. Těžce zkoušeného vinařství se ujala Catherine se svým synem Théem. V roce 2017 kariéru v bankovnictví opustil a do rodinného podniku se vrátil také její druhý syn, Eddy Leiber-Faller.

Tautavel a Bordeaux od Château Carbonneau

Před pěti lety jsem tu psal o lahvi Côtes du Roussillon Villages Tautavel „Hommage aux Vignerons“ 2013, výběrové edici vína z této zajímavé oblasti od aktuálně extrémně úspěšného vinařství Gérard Bertrand. A teď vylovil ze sklepa další láhev (č. 7366 z celkových 7466), abych se podíval, jak (ne)vyzrálo do krásy :-) Hodně tmavá až neprůhledná barva. Stále poměrně tmavě ovocné ale již nazrálejší, sladká kořenitost a vliv dřeva z dřívějška není tak výrazná, zralé fíky, kakao, lehce „polévkové koření“ otevřenější projev. Suché, silnější, plnější, velmi solidní kyseliny, tmavší ovocnost, již uhlazující se třísloviny a slušná délka. Nepůsobí tak obludně jako dříve, solidní plnější záležitost. Inu proč ne. Měl jsem tři lahve a jednu věnoval jako dárek, takže další zkoumání vývoje neproběhne :-)

Jurský crémant a tříčtvrteční Qiller

V minulosti jsem tu psal o Domaine Pierre Richard (web) z Jury, přesněji o jejich ročníkových bublinách. Zkoušel jsem i jejich základní, které jsou fajn, a také růžovku, ale u ročníkovky byl prostě nejlepší poměr ceny a kvality. S mladou krví, po studiích a praxi v jiných podnicích se domů do vinařství vrátil mladý Vincent Richard a došlo k pár změnám. Například funkčnímu webu a také jiným vinětám, byť u těch o úplně zásadní kvalitativní pokrok nejde :-) Ale důležité jsou vinice, 11 hektarů rozprostřených u Vernois, Voiteur a Mantry, které začali převádět do bio režimu a dnes už jsou i certifikované. U crémantu jsem se naposledy zmiňoval v roce 2019 o ročníku 2013 a velmi mne překvapilo, že i nejnovější závoz před pár dny byl ročník totožný! Tohle víno je Chardonnay, ale ne čisté, nově na zadní vinětě drze přiznávají přídavek 5 % Pinot Noir o kterém dříve nemluvili! Předpokládám také z projevu, že zrání na kalech bylo výrazně delší než obvyklé 4+ roky a víno bylo odstřeleno později, tedy nejde o to samé co jsem měl dříve a vyzrávané déle po degorzáži. Crémant du Jura Millésimé 2013 tmavší žlutá barva a intenzivní, vytrvalé perlení menších bublinek. Výraznější aromatika, nazrálejší trochu, kombinace citrusů a navinulejší malvice, decentně minerální, s trochou až exotičtější ovocnosti do pečeného ananasu a tropika, trochu oříškové. Hodně dobré! Suché, středně plné, s moc pěknou kyselinou, ovocnost směrem malvice a slušná délka, lehounká nahořklost v závěru. Chuť nedosahuje komplexity vůně, ale stále jsou to zatraceně sympatické bubliny. Cena postupně vystoupala, od nějakých 360 Kč přes 390 po současných 440 Kč.

Pryč s názvem Prosecco, Champagne Charlie plachetnicí, 7 tisích hektarů na prodej

Prosecco to nemá lehké. Teda vlastně… Prosecco to má až příliš lehké! Vlastně… je to složitější. Na jednu stranu se prodá sebeobyčejnější takto označené víno, i kdyby „jen“ coby součást ultrapopulárního Aperol Spritz. Prosecca se vyrábí stále víc, nově oficiálně i v růžové, a všechno to z trhu zmizí. Na stranu druhou Prosecco spousta vínomilců a odborníků vlastně nebere vážně a za seriózní (šumivé) víno, kterým v dobrých rukou a z kvalitních vinic rozhodně umí být, což producenty samozřejmě vůbec netěší. A podobně jako to potkalo ve Španělsku cavu, od které se kupa producentů opravdu kvalitních bublin odvrátila a nechtěla být s apelací dále spojována, začíná se totéž dít i v Itálii. Příkladem budiž vinařství Col Vetoraz (k nám je vozí VinoDoc), s vinicemi v srdci Valdobbiadene a to včetně nejprestižnější části Cartizze, které se rozhodlo výrazu prosecco z vinět úplně zbavit. A nejen z vinět, ale z veškeré propagace a marketingové komunikace. Od teď to bude už jen apelace Valdobbiadene DOCG a hotovo.

Tiché Xarel·lo a efektní Blaufränkisch

O Oliver Viticultors (web) jsem se zde již krátce zmiňoval dříve v souvislosti s jejich výbornou cavou. Teď jsem si pořídil jejich tichou novinku. Nějakou dobu dělali jen čtyři základní tichá a k tomu jednu serióznější vyšší Malvasia de Sitges, teď přidali víno BROTS v ročníku 2020. Což je tiché Xarel·lo z bio(dynamicky) vypěstovaných hroznů (bio certifikováno) z jediné vinice, La Rosella. Krátká studená macerace, z poloviny francouzské dubové sudy a z druhé nerez, zrání na jemných kalech a již v únoru 2021 v biodynamicky vhodný den dle lahvováno do burgundských lahví uzavřených kvalitním celokorkem a s kovovou záklopkou. Tmavší barva, lehce nazlátlá. Na odrůdu tak jsem na ni zvyklý až překvapivě uhlazená, krémovější a zaoblenější „burgundštější“ vůně, se žlutým ovocem a trochou citrusů a dotykem středomořských bylinek, čisté a sympatické. V chuti středně plné, suché, s pěknou kyselinou a delší, vyvážené, docela seriózní bílé. Opravdu moc fajn. Jen… mi u toho srdce nebušilo rychleji, odrůdu si představuji trochu jinak (můj problém) a víno mi přišlo prostě tak nějak úplně v pořádku a trochu postrádající nějaký unikátní charakter. A zároveň jsem si prakticky jistý, že bude bavit mnohem víc lidí než některé ty „kyselina co loupe sklovinu“ ryzlinky či lehké frankovky co často nadchnou mne… :-)

Cava, svěží Riesling a naturální rosé

Po včerejším obsáhlejším monotematickém článku dnes zas taková všehochuť. Ventura Soler Cava Reserva Brut Nature (web), zdegustováno ve wine baru/obchodě Wine Office, který se na španělské bubliny (ale i nějaká ta tichá vína) specializuje. Vinařství je rodinný podnik sídlící na okraji Sant Sadurní d’Anoia, s historií od roku 2003, kdy se rozhodli přestat prodávat hrozny a dělat vlastní víno. Čistě(ji) ve vinicích, ale bez certifikace. Vína jen z vlastních hroznů. Tohle je jejich základ, obvyklé spojení Macabeu, Xarel·lo a Parellada, nerez, druhotná v lahvi a ležení na kalech rok a půl. Bez dozáže. Pěkně perlení menších až středních bublinek. Čistá, klasická aromatika, kombinující ovocnost jablíčka a bílého ovoce se sušenými květy a bylinkami. V chuti suché, čisté, přímé ale moc dobře pitelné, hezky postavené a vyvážené, s bílým ovocem a trochou nahořklosti citrusové kůry v závěru. Fajn osvěžující záležitost.

O německém sektu nad parádním od Raumland

Nejúspěšnější německé překlady díla Williama Shakespeara uvádějí běžný výraz pro sherry, sack (vysvětlení zde), jako sect. Jeden listopadový večer roku 1825 prý významný herec Ludwig Devrient dorazil do svého oblíbeného berlínského podniku, krátce poté co odehrál roli Falstaffa, a požádal číšníka o pití slovy „Bringe er mit Sekt, Schurke!“ („Přines mi sekt, lotře!“, věta z první části Jindřicha IV.). Číšník neváhal a donesl herci jeho obvyklý nápoj – Champagne. Postupem času se v berlínských kruzích stal sekt výrazem pro šumivé víno a zbytek je historie. Alespoň taková je jedna z legend o tom, kde se vlastně vzal výraz sekt pro šumivá vína v Německu či Rakousku a vlastně i u nás. Jak dobře víte, tak šumivá vína mám velmi rád rád, a snažím se pozornost věnovat právě i těm z Německa. Kde jsou všemožné šumivky populární možná víc než čekáte!

Pet-nat od Němečka a další od Zlatého rohu

Před pár týdny jsem si dost užil ochutnávku mladých vín ročníku 2021 z Vinařství Němeček (web) z Března u Chomutova. Ročník přinesl báječné vyšší kyseliny (z mého pohledu zase česká vína jak mají být!) a v kombinaci občas s nějakým tím cukrem to všechno krásně fungovalo. Až tak, že jsem si i já pořídil vína označená jako polosuchá! :-) Vyloženě výtečný a v „německém stylu“ byl Hibernal, opravdu parádní záležitost a asi můj favorit z nabídky tohoto roku. Zábavný byl i suchý a hoooodně přísný Sauvignon a nečekaně mne oslovilo i polosladké líbivější voňavé Cuvée Vyhlídka kombinující Donauriesling s nějakým tím Tramínem, Hibernalem a Kernerem. Dost se jim daří s odrůdou Kerner, v jednadvacítce je to krásně postavená šťavnatá záležitost. Odrůdu už opakovaně připravili i jako šumivku. O víkendu jsem otevřel Pet Nat Kerner 2021. Ten nejdříve kvasí v nerezu a pak dokváší v lahvi pod korunkou. V aktuální podobně je to víno docela voňavé, malvice hlavně do jablka a florální linka, decentně šumivé, krémovější a vlastně docela uhlazené, tichá verze mi přišla s vyššími kyselinami. Přístupná fajn záležitost.

Degustace a ochutnávkové sety sherry

Docela pravidelně dostávám dotaz na téma, zda nemám k dispozici nějaké sherry na ochutnání či jestli zase neuspořádám ochutnávku. Pravda, jde stále o tu stejnou malou skupinku vinných nadšenců, takže zájem o tahle skvělá vína nejspíš trochu přeceňuji, ale přesto… :-) Rozhodl jsem se připravit edukační degustaci klasicky s průřezem celým regionem a tamními styly, pravděpodobně později v červnu, od poslední akce to bude zas o trochu bohatší o styl vín i nové informace o velkých změnách co se v oblasti ději. Protože degustace je hezká věc ale pro dost omezený počet lidí a navíc ji asi zvládnu jen v Praze (i když…), rozjel jsem zároveň možnost dodat degustační balíčky pro vaše domácí potěšení a/nebo kdybyste chtěli uspořádat degustaci sami pro své přátele. K degustaci i balíčkům připravím, respektive aktualizuji, své výukové materiály a asi i natočím nějaké to video se zdravicí a základními informacemi ;-)

Parádní Müller-Thurgau a slušný Juhfark

Loni jsem se tu dost rozepsal o odrůdě Sylvánské zelené nad dvěma skvělými kousky od Weingut Horst Sauer (web) z Eschendorfu v německé oblasti Franky. Letos jsem si od vinařství skrze pana Skleničku pořídil malý degustační set vín z ročníku 2021, který to zatím vypadá bude dost vyhovovat mé deviantní touze po výrazných kyselinách :-) Propíjet se krabicí jsem začal lahví z kategorie VDP.Ortswein, konkrétně to byl Escherndorfer Müller-Thurgau trocken 2021, tedy víno vesnické ač původ by měl být hlavně z Erste Lage Escherndorfer Fürstenberg. Čistě nerez, pár měsíců na jemných kalech s trochou batonáže, lahvováno do klasického „kozího měchu“ se šroubovým uzávěrem. Analyticky (i po těch letech mne stále na degustacích překvapuje, kolik hostů tahle čísla od vinařů vyžaduje a cítí se trochu ublíženě, pokud nejsou k dispozici ideálně rovnou na seznamu vzorků) je tam 11.5 % alkoholu, 6.1 g/l kyselin a 4.3 g/l zbytkového cukru, ale osobně bych asi tipoval cukru méně a kyselin více. Světlejší, zelenkavá barva. Čerstvá, živá, energická vůně, zelené jablko a lehká listnatost a decentní dotyk citrusů. Suché, lehčí a štíhlejší, s krásnou kyselinou a osvěžující parádní pitelností, ovocnost opět do jablka a trochu citrusů, velmi dobrá délka. Tohle mne baví moc a krásná ukázka (viz i starší video ;-), že tahle odrůda za pozornost stojí!

Spotřeba vína , vinné expozice, herbicidy, regály

Poprvé za čtyři roky se opět zvedla spotřeba vína a celosvětově dosáhla 236 milionů hektolitrů (ekvivalent 31.47 miliard klasických sedmiček), rok 2021 také přinesl historicky nejvyšší množství exportovaného vína – 111.6 milionů hektolitrů. Ale v aktuálních statistikách OIV jsou i další zajímavé údaje. Spotřeba stoupla i v USA a ti si tak upevnili pozici největšího konzumenta s 33.1 miliony hektolitrů. Což je ovšem neřadí ani do první desítky zemí s největší spotřebou na hlavu, jsou na místě šestnáctém a i my jsme o tři příčky „lepší“! Na bedně nejsou překvapivě tři evropští premianti v objemu produkce. Pravda, o druhé a třetí místo se neustále přetahují Itálie s Francií, ale Španělsko je na tom podobně jako my (23 až 24 litrů na osobu) a žebříčku jasně vévodí Portugalsko s téměř 52 litry na osobu! Z tohoto pořadí jsou vyřazeny Vatikán či Lucembursko vzhledem k malé velikosti, jejich čísla jsou masivně zkreslena. Mimochodem docela zajímavý je jeden z významných důvodů propadu spotřeby v posledních letech a to je dramatický pokles zájmu Číny. Pokud někdo na tamní trh sázel, a boom předvídal leckdo, šeredně se zklamal. Vypadá to, že Čína se vína nabažila, spotřeba vytrvale a dlouhodobě stoupala až do roku 2017 a od té chvíle stále a mnohem rychleji klesá, už spadla v podstatě na polovinu vrcholu (aktuálně 10.5 milionů hektolitrů) a stav z roku 2000.

Querbach a Riesling se svérázným přístupem

Desetihektarové vinařství Querbach (web) z Oestrich-Winkel v Rheingau se pyšní rodinnou historií od roku 1650, ale rozhodně nepatří mezi ty úplně „klasické“. Po zhruba dvanáctihodinové maceraci nechávají mošt kvasit spontánně, ale hrozny předtím klidně sklízejí kvůli rychlosti mechanicky. Připravují vína především na horní hranici suchého až nižší polosuchého a s velkým potenciálem zrání, ale jen a pouze v nerezu a s poměrně dlouhým ležením na jemných kalech před lahvováním. Fest je zasíří s tím, že je prostě potřeba vína nechat ležet a neotvírat mladá. Jo a lahvují, komplet všechno už od roku 1999, pod korunkový uzávěr! Takže se obejdete bez vývrtky, stačí vám běžný otvírák na pivo. Vinařství bylo dlouhodobě členem VDP, ale v roce 2014 se rozhodli odejít (podle všeho po mnoha letech neshod, vzhledem k některým kontroverzním úpravám pravidel nebyli jediní), sdružení přišlo Peterovi Querbachovi až příliš restriktivní pro to, co a jak chtěl dělat. Taky ne zrovna obvyklý krok, členství je prestižní záležitost. Pracují především na výtečných tratích v okolí Oestrichu – Doosberg a Lenchen – ale také na tratích Schönhell (Hallgarten) či Hasensprung (Winkel). Drtivou většinu jejich vinic zabírá Riesling a malou část Pinot Noir, po několikaletém výpadku se k němu teď výrazněji vracejí. Krom tichých vín u nich najdete i nějaké ty v lahvi kvašené bubliny, ryzlinkové i Blanc de Noir právě z pinotu.

Ryzlink! Chutné kousky z Pfalze a Weinviertelu

Když jsem v pátek u bublin od Weingut Von Winning (web) psal, že preferuji jejich tichá vína, rovnou jsem se rozhodl toto tvrzení ověřit. A volba padla na Deidesheimer Mäushöhle Riesling 2020 (VDP.Erste Lage), suchý Riesling z výtečné polohy, výrazně kamenitého tak trochu údolí s převahou pískovce různých barev a nějakým tím vápencem v podloží. Jde vinici vůbec nejdříve jmenovanou z těch v okolí Deidesheimu, byť dnes jsou slavnější jiné. Jméno svádí k překladu na „myší jeskyni“, ale s myšmi (svádí mne to napsat myšima a vůbec nejraději bych použil myšmami!) jako takovými nemá nic společného, jako že bych jich tam bylo nějak víc nebo nějaký vzácný endemický druh, pouze odkazuje k rodině jménem Maus. Kompletně připraveno v neutrálnějších větších dubových sudech rok školeno na jemných kalech. Láhev pistole se šroubem. Jemnější, poměrně elegantní aroma, evokuje zelená jablka, trocha žlutého ovoce, decentní bylinkovost a kořenitost. V chuti středně plné, suché ale se zřetelným dotykem zbytkového cukru (analyticky je to zhruba sedm gramů kyselin na sedm gramů cukru), přesto stále poměrně šťavnaté, s ovocností do malvic a slušnou délkou. Příjemné, vyvážené víno, které je už teď hodně přístupné, skvěle se pije a vlastně bych ho asi nenechával zrát nějak dlouhou dobu. Myslím, že v přísnějších ročnících (2021!!!) to bude ještě o kus zábavnější, ale i teď mizí až nebezpečně rychle. Vozí Winegeek.