Nejúspěšnější německé překlady díla Williama Shakespeara uvádějí běžný výraz pro sherry, sack (vysvětlení zde), jako sect. Jeden listopadový večer roku 1825 prý významný herec Ludwig Devrient dorazil do svého oblíbeného berlínského podniku, krátce poté co odehrál roli Falstaffa, a požádal číšníka o pití slovy „Bringe er mit Sekt, Schurke!“ („Přines mi sekt, lotře!“, věta z první části Jindřicha IV.). Číšník neváhal a donesl herci jeho obvyklý nápoj – Champagne. Postupem času se v berlínských kruzích stal sekt výrazem pro šumivé víno a zbytek je historie. Alespoň taková je jedna z legend o tom, kde se vlastně vzal výraz sekt pro šumivá vína v Německu či Rakousku a vlastně i u nás. Jak dobře víte, tak šumivá vína mám velmi rád rád, a snažím se pozornost věnovat právě i těm z Německa. Kde jsou všemožné šumivky populární možná víc než čekáte!
Německo je naprosto zásadní konzument bublin, obyvatelé vypijí klidně i 400 milionů lahví ročně (aktuálně o trochu méně, asi 370 milionů), z nichž podstatná část je navíc přímo v Německu i vyprodukována. Značky jako Rotkäppchen, Henkell, Söhnlein či Schloss Wachenheim končí ve sklenkách vínomilců po celý rok a Německo je spotřebou celosvětově s velkým odstupem na první příčce. Zatímco ale v USA či Francii za posledních 15 let spotřeba bublin výrazně stoupla, v Německu je takto vysoká dlouhodobě. Opravdová kvalita je tam pravda ale stále v menšině, ač stav se lepší. Výroba šumivých vín zde ostatně začala již na počátku 19. století a šla ruku v ruce se Champagne, mnohé napovídají i jména Mumm, Krug či Bollinger. První sektový dům v Německu založil v roce 1826 Georg Kessler, předtím zaměstnanec Veuve Clicquot.
Na počátku století dvacátého byl německý sekt na lístcích světových restaurací společně se šampaňským, coby levnější byť ne levná alternativa. Současná situace je poněkud jiná, sekty zakoupíte v obchodě i pod tři eura a to ještě polovinu tvoří daně (Schaumweinsteuer, daň z šumivých vín, a DPH). Věhlas sektu postupně upadal s tím, jak producenti v průběhu 20. století zjednodušovali způsob výroby, začali ve velkém nakupovat co nejlevnější hrozny především z Itálie (a dnes také Španělska či Francie a dalších zemí) a dostali se do bludného kruhu snižování cen.
Dnes tvoří sekty připravené z části nebo úplně z dovozové suroviny zhruba 90 % německé produkce a pouze 10 % jsou sekty čistě z německých hroznů. Ty najdete coby Deutscher Sekt (či Deutscher Sekt b.A se specifikací konkrétního regionu původu). Na 95% všech sektů vzniká metodou Charmat, kvašením v tanku, a pouze menší část coby Traditionnelle či Klassische Flaschengärung, tedy druhotným kvašením v lahvi a zráním na kalech alespoň 9 měsíců. Ještě menší část je pak Winzersekt, kdy jde o sekt přímo od pěstitele hroznů. Jsou to právě tyto pěstitelské sekty, často postavené na odrůdě Riesling nebo klasických burgundských odrůdách, které představují to nejlepší, co v Německu můžete v šumivých vínech nalézt. Jejich kvalita a množství zajímavých producentů od sedmdesátých let 20. století opět utěšené stoupá a expertíza přichází i z venku, kupříkladu bývalý sklepmistr Champagne Bollinger se dlouhodobě staral o šumivá vína ve vinařství Reichsrat von Buhl a nedávno si rozjel vlastní projekt ve spolupráci s legendárním vinařstvím Christmann. Právě tyto charakterní a nezaměnitelné pěstitelské sekty přesvědčivě dokazují, že sekt není jen levné a jednodušší pití, ale mnohem více.
A samozřejmě pokračují i snahy tohle vše nějak dál posunout. Prestižní sdružení Verband Deutscher Prädikats (VDP) nejprve přišlo s pyramidou kvality úzce kopírující klasifikaci tichých vín, která ale není zrovna ideální. Dnes mají dvě hlavní kategorie – VDP.SEKT a VDP.SEKT.PRESTIGE. Je pro ně povinné tradiční kvašení v lahvi a nejméně 24 měsíců na kalech v lahvi pro sekt a 36 pro kategorii Prestige. Vyžadována je též ruční sklizeň a další parametry, mimo jiné vinice přímo v majetku vinařství nebo pod kontrolou po celý rok. V ohledu klasifikace sektů, pokud jde o celostátní záležitost a ne aktivity jednotlivých sdružení či uskupení vinařů, je ale nejdále určitě Rakousko, které se pozvednout úroveň sektu v celé zemi a jasně definovat původ už rozhoupalo pořádně. Ale jejich klasifikace je téma na jiný zápisek :-) I ČR je historicky s výrobou sektu spojena a zdejší produkce, hlavně ta z Čech, bývala vysoce ceněna. V letech dvacátých minulého století se v jídelních vozech vlaků Praha-Vídeň servíroval sekt Lobkowicz Mělník a slovenský Château Palugyay. Ten byl mimochodem velmi úspěšný exportně a servírován byl i na palubě Titanicu. V katalogu dovozce a prodejce vína Oppelt z počátku 30. let stojí ryzlinkový sekt z Château Žernoseky (i s daní ze šumivých vín) téměř 50 Kč, tedy stejně jako zámecké plnění Château Haut-Brion. Kde jsou ty časy? Ve stejné době ale již zaplatíte za šampaňské Veuve Clicquot Ponsardin zhruba dvojnásobek…
Ale zpět k Německu, to bubliny docela masivně i exportuje, dlouhodobě okolo 30 milionů litrů ročně. S tím, že největší odběratelé jsou Rakousko a ČR s Francií na třetím místě. ČR loni z Německa odebrala nemalých 4.74 milionů litrů bublin, ovšem v průměrné cenně v přepočtu pod padesát korun za litr! Jinak řečeno to, co sem z Německa v drtivé většině proudí, je právě onen průmyslový základ zpracovaný v Německu ze suroviny kdo ví odkud. Ale najdou se i výjimky, samozřejmě…
Dlouhý úvod pro poznámky k jedné lahvi, jen co je pravda :-) Konkrétně k bublinám od Sekthaus Raumland, tedy vinařství vyloženě specializovaného právě na ně a navíc od roku 2020 člena VDP, vůbec prvního čistě bublinového v tomto sdružení. Rodinný podnik s historií od roku 1984 sídlí v Flörsheim-Dalsheim a pracuje na deseti hektarech ekologicky obdělávaných vinohradů, vzhledem k lokalitě vyloženě na pomezí hned ze dvou oblastí – Rheinhessen a Pfalz. Zaměřují se na klasické šampaňské odrůdy – Pinot Noir, Chardonnay či Meunier. Volker Raumland pochází z vinařské rodiny a vystudoval vinařství v Geisenheimu, obě jeho dcery se také vydaly směrem vinařského vzdělání a praxi absolvovaly různě po světě. Jen vlastní vinohrady, selekce a ruční sběr hroznů, lisování celých hroznů, primární fermentace každá parcela zvlášť v nerezu a nebo malých starších dubových sudech a tam i zrání několik měsíců, nejméně do jara. Následně bez filtrace do lahví a druhotná fermentace klasicky přímo v nich, na kalech nejméně tři roky pro Tradition řadu, ale i mnohem déle 7-10 let pro řady vyšší. Vína setřásají ručně, dozážují málo, v podstatě se pohybují mezi Brut Nature až Brut ale s maximem 7 g/l cukru.
Vinařství se asi budu ještě věnovat časem doufejme s dalšími víny z produkce, dnes to bude Cuvée Katharina 2016 Brut Nature. Jde o Blanc de Noirs směs 86 % Pinot Noir a 14 % Meunier z vinic na jílu a vápenci, 78 % v nerezu a 22 % sudy. Deklarují 36+ měsíců na kalech, víno šlo do lahví v květnu 2017 a degorzáž je uvedena (zajímavým způsobem nálepkou na hrdlu) 01/22, reálně je to tedy 56 měsíců. Zatříděno jako Deutscher sekt a VDP.Sekt.Prestige. Lehce tmavší žlutá barva, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Čistá, klasická a stylově hodně „šampaňská“ vůně s kombinací malvic a trochy červeného ovoce ve vůni, něco toastu s máslem a kouřovosti a decentní dotyk oříšku, i přes zřetelné delší zrání na kalech krásně čerstvé a živé. Suché, již trochu nazrálejší, se skvělou výraznější kyselinou ale zároveň i krémovostí a vyvážené, se zralou ovocností, strukturou a pěknou délkou. Seriózní, výtečné bubliny! Koupeno u Der Weinschmecker a zadarmo to není. Ještě mají v nabídce rosé a další „základní“ Blanc de Noirs tentokrát v Brut variantě, vyšší řady snad časem.
