Desetihektarové vinařství Querbach (web) z Oestrich-Winkel v Rheingau se pyšní rodinnou historií od roku 1650, ale rozhodně nepatří mezi ty úplně „klasické“. Po zhruba dvanáctihodinové maceraci nechávají mošt kvasit spontánně, ale hrozny předtím klidně sklízejí kvůli rychlosti mechanicky. Připravují vína především na horní hranici suchého až nižší polosuchého a s velkým potenciálem zrání, ale jen a pouze v nerezu a s poměrně dlouhým ležením na jemných kalech před lahvováním. Fest je zasíří s tím, že je prostě potřeba vína nechat ležet a neotvírat mladá. Jo a lahvují, komplet všechno už od roku 1999, pod korunkový uzávěr! Takže se obejdete bez vývrtky, stačí vám běžný otvírák na pivo. Vinařství bylo dlouhodobě členem VDP, ale v roce 2014 se rozhodli odejít (podle všeho po mnoha letech neshod, vzhledem k některým kontroverzním úpravám pravidel nebyli jediní), sdružení přišlo Peterovi Querbachovi až příliš restriktivní pro to, co a jak chtěl dělat. Taky ne zrovna obvyklý krok, členství je prestižní záležitost. Pracují především na výtečných tratích v okolí Oestrichu – Doosberg a Lenchen – ale také na tratích Schönhell (Hallgarten) či Hasensprung (Winkel). Drtivou většinu jejich vinic zabírá Riesling a malou část Pinot Noir, po několikaletém výpadku se k němu teď výrazněji vracejí. Krom tichých vín u nich najdete i nějaké ty v lahvi kvašené bubliny, ryzlinkové i Blanc de Noir právě z pinotu.
Na degustaci, kterou pořádal dovozce Mikuláš Cylek aka CCVino, jsme si projeli 11 vín různých úrovní, s nejmladším z ročníku 2014 a nejstarším 1994. Před ryzlinky to byl Pinot Noir 2009, s rubínovou barvou a již nazrálejší, čistou červeně ovocnou vůní, měkčí a uhlazené a trochu teplejší v chuti, vůbec by mi nevadilo trochu více kyselin, červená ovocnost a kořenitost směrem kmín, čisté, nic složitého ale fajn. Následovala malá vertikála Edition Riesling. Což není úplný základ, před ním je ještě řada Schoppen (dříve jen v litrovkách) a Classic / sur lie. Edition už je přeci jen trochu selekce s vyšším potenciálem. 2014 nazlátlé v barvě, medovost a bylinka, již nazrálejší ale stále s ovocnou svěžestí. V chuti spíše suché, živé, s příjemnou kyselinou a vyvážené, velmi slušné. 2010 o něco světlejší, již nazrálé a pocitově minerálnější, jablko a med. Spíše suché, bylinky, kyseliny, živost, s výraznějším medovo-karamelovým nasládlejším dojmem v dochuti. 2002 výraznější zlatá barva a bylinkovější aromatika, podběl, med, nazrálost. Moc pěkné kyseliny, fajn délka, mineralita, med, trocha cukru… hezký Riesling!
O další krůček dál jsme s Hallgartener Riesling, tedy vínem čistě z vinic u Hallgartenu, konkrétně je to Schönhell, ale není deklarováno jako z jediné polohy. Ročník 2014 pocitově čerstvější, živější, s komplexnější aromatikou, malvice. Spíše suché, živé, minerální, hezky dlouhé, s moc pěknou kyselinou a filigránskou strukturou. To mne baví hodně, skok v kategorii nahoru je víc než patrný. Ročník 2012 v aromatice jemnější, propracovaný, nazrálejší, s ovocně-medovou linkou. V chuti ale živé, dobré kyseliny, medovost a nasládlost, vyvážené, delší, bylinky do podbělu, seriózní kousek.
Další krok nahoru je řada Q1 pod kterou najdete Oestrich Lenchen Riesling, tedy víno deklarované již z jediné výborné trati. Ročník 2014 ostřejší aromatika, štiplavější a bylo třeba tomu dát hodně vzduchu než se zlepšilo, doma bych nejspíš dekantoval. V chuti suché, živé, s pěknou kyselinou a trochou cukru, hezky postavené a zajímavé, ale aktuálně takové trochu rozstřelené. 2010 nazrálejší vůně, s pečenými malvicemi a karamelovým toastem a zvláštní linkou až jakoby korek, což ovšem vzhledem k uzávěru není pravděpodobné. V chuti ale čisté, slušně postavené, solidní. Ročník 2009 opět trochu zvláštní zemitější linka, nazrálejší a trochu teplejší, ale s pěknou minerální linkou, v chuti čisté, suché, slušně postavené. Přiznám se, že s Q1 jsme si úplně nesedli, kdykoliv bych preferoval Hallgartener. Na konci degustace jsme každopádně jako takový bonus obdrželi Oestricher Lenchen Riesling Spätlese 1994, s 10 % alkoholu a v té době ještě láhev uzavřená korkem. Nazrálejší klasika, s trochou ovocnosti do peckovin (meruňky) ale především sbírkou bylinek, podbělu a medu. Sladší, s pěknou kyselinou, skvěle pitelné, klasické. Takhle mne ta vinice baví! :-)
Ještě o kousek více si vinař cení a největší archivační potenciál přisuzuje řadě Milestone, pod kterou najdete vinici Oestrich Doosberg. Ročník 2014 je poměrně intenzivní, s aromatikou do malvic a peckovin a bylinek, plnější v chuti, s fajn kyselinou a dotykem cukru, strukturovaný, delší, seriózní. Inu proč ne. Vidíte to. Nerezy, korunkové uzávěry, mechanická sklizeň, spousta síry… a stejně jim to nějak funguje. Mé vinné srdce leží „filozoficky“ trochu jinde, to pravidelní čtenáři vědí, což nic nemění na skutečnosti, že bych si především Hallgartener Riesling klidně dal znovu s chutí doma.
