Minulý týden jsem tu psal o týdnech kalifornských vín a jedné výtečné lahvi, kterou jsem díky nim vypil. To odpoledne jsem ale ve Vinografu ochutnal ještě čtyři různá Chardonnay. Asi nejsem úplně ten pravý, kdo by je měl hodnotit. Snažím se být „objektivní“ a vidět jejich nesporné kvality, ale obvykle jdou podobné krémové dřevěné kousky dost mimo můj vkus. Teda pokud nejsou opravdu špičkové a nenabízí i dost navíc. Není to tak, že by mi to vyloženě nechutnalo, jen v tom prostě nenacházím úplně velké potěšení a mnohem raději sáhnu po nějakém obyč klidně nerezovém německém ryzlinku (například…). Prostě hodnocení berte tentokrát ještě s větší rezervou než obvykle, můj vkus se tu projevuje až příliš ;-) Všechna vína jsou každopádně v sortimentu Californian Wines, společně s až neuvěřitelným množstvím dalších, taková nabídka se jen tak nevidí.
Cannonball Chardonnay 2019 jsou hrozny primárně z Carneros a něco z Russian River Valley a Sonoma County, mix polovina z barrique sudů a polovina z nerezu. Tmavší žlutá barva. Ve vůni žluté ovoce, trochu tropiko směrem ananas, krémovost a linka dřeva, vanilka, ale taky minerální tón. Suché, čisté, krémové, sladší dřevo, dobrá délka a pitelnost. Solidní, čisté, dobře udělané. Přiznám se, že jsem čekal víc „produkt“ a nakonec mne vůbec neuráží a především napárované k jídlu je to dost fajn.
U Lander Jenkins Chardonnay 2019 jsem měl celkem očekávání, přeci jen rodinný podnik a vlastní hrozny z udržitelného zemědělství a tak. Školeno v sudech z amerického dubu. Docela výrazné, krémová, sladší ovocnost do zralého jablka a tropika, vanilka a trochu dřevěné piliny. Suché, slušné kyseliny, žluté ovoce. Ale prostě tak nějak… k uzoufání šablonovitě nudné. Věřím, že tohle sedne spoustě lidí, právě pro tu jistou předvídatelnost, ale pro mne není.
Bread & Butter Chardonnay 2019 mne trochu děsilo už názvem a nezklamalo! Hrozny z Monterey a Carneros a nějaký ten barrique sud. Opravdu máslové, toastové, vanilkové, tropicky žlutě ovocné a krémové. Suché, čisté, středně plné, ovocné, zakulacené, dřevěné… Splňuje všechny potřebné parametry, ale prostě já tohle neumím pít. A je mi úplně jasné, že někdo by mi zas hodil na hlavu nějaký přísný jak troud suchý ryzlink, ze kterého já tu hýkám blahem a doporučuji všema deseti. To je život.
Château Montelena Chardonnay 2018 z Napa bylo tak nějak ale úplně někde jinde. A ano, taky stojí několikanásobně víc, já vím. Mladistvé, výrazné ale… uměřeněji, ne vlezle. Na úvod trochu zaprděné a potřebuje vzduch, ale postupně krásná kombinace zralé exotičtější ovocnosti, citrusů, elegantně zapracovaného ušlechtilého dřeva (žádná prostá facka vanilky, dřevo to celé otevřelo do šířky a dodalo další rozměr, nejen trochu aromatického make-upu), minerality, výraznějších kyselin, skvělé struktury a délky. Ta energie, šťavnatost a preciznost je parádní. Je to trochu „chladnější“ styl, v rámci Burgundska je dnes myslím kupa věcí s mnohem teplejším a opulentnějším projevem, seriózní a krásné. Velké bílé víno se vším všudy.
