Mrazy v dubnu zasahující k životu se probouzející révu, od ledna sucha a v květnu réva úplně dehydrovaná, na začátku června krupobití následované brutální vlnou horka s absolutními rekordy v měřené historii a to ještě nebylo léto, poté další krupobití a včera masivními přívalové deště s bleskovou povodní a znovu i kroupami. Oh, putain de merde. Něco se týká Francie obecně, většina ale přímo Burgundska. Dobrovolně přiznávám, že tenhle milovaný region už zkoumám spíše ze zpráv, co vše se zase pokazilo (a jak i přesto jsou vína skvělá, byť je jich méně a opět podraží). U vinařů a vín, co mi opravdu rozbuší srdce rychleji a chtěl bych pít, obvykle prostě nejsem ochoten zaplatit požadované ceny. Na Burgundsko tak hledím (obvykle, sem tam si láhev dám, ale fakt málo) jen z povzdálí a usmívám se u článků s hodnocením dvaceti vyzrálých špičkových lahví z 60.-80. let :-)
Pinotové choutky pak ukájím hledáním alternativ z jiných odrůd v méně prestižních regionech a také pinoty od pěstitelů z Německa a dalších zemí. Každopádně mne zaujal nedávný výstup z prezentace vedené BIVB, kde mluví o nutnosti masivních investic do výzkumu boje s klimatickou změnou v regionu. V podstatě je potřeba zajistit, že jim to nebude mrznou na jaře a zároveň nebude úplně přezrávat a nakopnout propad hektarových výnosů. Cestou je vylepšit práci s podnožemi, optimalizovat práci na vinicích se současnými odrůdami ale zároveň věnovat čas průzkumu potenciálu těch „historických“. Ano, jdou na to chytře, v Burgundsku si nedovolí mluvit o potřebě začít pracovat s odrůdami „novými“, to by pinotový kult nesnesl ;-) A v Alsasku zatím už zkusmo vysazují Syrah a dokonce Grenache a v Bordeaux v omezeném množství povolují Marselan a Tourigu Nacional…
Když jsme u nových odrůd a vývoje tradičních regionů… údolí Rhôny. Tahle oblast má samozřejmě image především coby zdroj skvělých červených vín a právem, rosé zde tvoří 14 % a bílá 10 %, dohromady tedy méně než čtvrtinu. Plán, který bude zároveň podpořen velkou marketingovou kampaní, je posílit tento podíl na třetinu během následujících deseti let. Oblast zároveň experimentuje se čtyřmi novými odrůdami, dosud jsou povoleny jen do deseti procent ve směsích a vyhodnocují se výsledky. Jsou to chorobám velmi odolný bílý hybrid Floreal a výrazně tříslovinný a plísním odolný červený hybrid Vidoc. Další dvě odrůdy už jsou „klasika“ ověřená v jiných částech Evropy i samotné Francie, Carignan Blanc a Rolle (aka Vermentino). Tak uvidíme!
Připomnělo mi to trochu úterní ryzlinkovou masterclass s Master of Wine Romanou Echensperger, určitě k ní a ochutnaným vínům napíšu více. Ta mimo jiné mluvila o tom, jak má pocit, že kupa encyklopedií i vinařských učebnic stále papouškuje o německých vinařských regionech klimatické údaje a stylistiku vín z padesátých a šedesátých let, zatímco realita je taková, že réva ve většině oblastí dozrává úplně jinak, začínají fungovat odlišné styly a průměrná teplota se posunula o dva stupně. Pokud přežijeme, tak v roce 2050 bude evropské vinařství vypadat ještě o dost jinak…
