Nedávno jsem tu psal o srovnávačce dvou ročníků vlajkové lodi od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto) a zmiňoval se, že časem bude řeč i o jejich relativně nové řadě prestižních vín zvané Las Pizarras. Dnes tedy slib plním. Vína z téhle řady jsem chtěl dlouho zkusit a srovnat s jejich běžnou produkcí, ale cena lahví pro mne byla, alespoň pokud jde o nákup bez ochutnání, trochu prohibiční. Takže jsem byl za degustaci, navíc se zástupcem vinařství a díky tomu pár informacemi, ke kterým se nejde jen tak doklikat, dost rád. Tahle řada má ukazovat potenciál chladných části oblasti Aconcagua Costa s výrazným vlivem Pacifiku (jsou od něj tak 10 km), jde o selekci hroznů a následně i vín z pečlivě vybraných vinic, nechali si detailně zmapovat na 250 hektarů, s velkým podílem metamorfovaných hornin, břidlice především. Odtud také název řady, pizarra je ve španělštině výraz pro školní tabuli ale také břidlici :-)
Pod jménem Las Pizarras od ročníku 2014 připravují Chardonnay a Pinot Noir a v 2017 přidali také Syrah. Sklepmistr Francisco Baettig ročně připraví každého vína jen jednotky tisíc lahví, ročník od ročníku jiný počet, což možná nevypadá jako vyloženě „limitovaná produkce“, ale v kontextu šesti milionů flašek, co pouští na trh celé vinařství, je to skutečně výběrovka. Od začátku řada Las Pizarras slavila velké bodové úspěchy. Různé úlety od Sucklinga nebudu počítat, tomu dvakrát nedůvěřuji a už se na tom nejspíš nic nezmění, ale jejich cháčko v roce 2017 dostalo 98 bodů i od Wine Advocate Roberta Parkera. A hodnotil je pro ně Luis Gutiérrez, jehož pohledu na Španělsko si vážím, a tohle ho muselo dost oslovit (dovolil si dokonce říct, že mu víno evokovalo Burgundsko Jean-Marca Roulota). Mimochodem šlo o nejvíce RP bodů, co kdy víno z Chile dostalo. A k překvapení všech navíc bylo bílé…
Las Pizarras Chardonnay 2018 pochází z chladnějšího ročníku, suma teplot byla o patnáct procent nižší než je průměr, navíc i suššího. O místech původu se zde nebudu rozepisovat, na webu mají popis jednotlivých lokalit, ze kterých hrozny pochází. Sběr probíhal od 5 do 23 března vždy ráno. Lisovány celé hrozny, přirozená sedimentace a následně spontánní kvašení ve francouzských dubových sudech. Jen půlka prošla malolaktikou. Zrání 13 měsíců ve 400l francouzských sudech, 15 % nových. Vzniklo pět tisíc lahví (v ročníku 2020 třeba jen dva tisíce). Pěkná výraznější žlutá barva. Ve vůni efektní kombinace krémového žlutého ovoce a máslového pečiva, citrusů, břidlicové kouřovosti a jisté pikantnosti, minerality, dobře zakomponovaného dřeva, se zvláštním dotykem pryskyřice a florální linkou. Komplexní, svěží, energické. Suché, šťavnaté s výraznou svěží kyselinou, citrusové, krásně postavené, minerální, špičkově zapracované dřevo, elegantní, dlouhé… Ten „burgundský vibe“ tam, i přes břidlici a hory někde u Pacifiku, prostě je. Krásná věc. Jo, takhle Chardonnay asi mohu.
Las Pizarras Pinot Noir 2018 je opět ruční sběr mezi 20-28. únorem, ruční třídění a následné do otevřených fermentačních kádí s 15 % celých hroznů. Proběhlo tam asi 4-5 dní studené macerace, fermentace spontánní a macerace až tři týdny za pravidelného ponořování matolinového klobouku. Školeno 13 měsíců ve francouzských dubových sudech z 32 % nových. Rubínová, nijak tmavá barva. Na úvod trochu reduktivně „zaprděné“ a potřebuje pořádně prodýchat, pár desítek minut ve sklence a ve výrazně odpité lahvi tomu hodně pomohlo a víno se dost prudce měnilo, ale stejně si zaslouží zrát a nebo prostě delší péči před servisem. Mladičké, kombinace višní, jemné florální a kořenité linky, na pozadí lehce herbálně-marihuanové, s krásně zakomponovaným dřevem, poměrně elegantní a spíše jemnější ale s hloubkou. Po několika minutách v prázdné sklence šípkový čaj. Suché, středně plné, šťavnaté, s jemnozrnným „hebčím“ tříslem, červeně ovocné, strukturované, s minerální linkou a delším sladce ovocným dozvukem. Seriózní, krásné, skvěle pitelné a vyloženě mňam. Prosím ano.
Las Pizarras Syrah 2017 je vůbec první ročník tohoto vína, ročník trochu teplejší a suchý s poměrně rannou a docela redukovanou sklizní. Ručník sběr a třídění mezi 14. a 20. březnem, různé šarže macerace 8 až 21 dní, kvašeno v sudech. Zrálo 16 měsíců, 35 % ve francouzských dubových sudech (pětina nových) a větší část ve tisícilitrových foudres od Stockingera. Tmavší rubínová barva, lehce do fialové. Vyzrálejší, teplejší, až trochu džemovější vůně, sladší tmavě ovocná, borůvka a lesní plody, lékořice, k tomu pocitově výraznější toastovější-kávový vliv dřeva, již trochu nazrálejší. Suché, ale se sladší výraznější tmavší ovocností ale i moc fajn kyselinami, dobrá struktura a délka, hezky postavené, s uhlazenějším sladším tříslem. Není to špatné, jen prostě obě předchozí vína působila sofistikovaněji, tohle pro mne bylo o něco blíž jejich „běžnějším“ řadám a přitom stojí stejně.
A tím se dostáváme k cenám. Běžná maloobchodní cena po lahvi je u nás 2250 Kč za červená a 1799 za Chardonnay. A to je… sakra hodně. Jde, již takhle po pár ročnících, o etalony kvality vín z Chile a špičkové představitele jednotlivých odrůd? V případě Chardonnay určitě, u Pinotu také téměř jistě. Kolik dnes stojí vína srovnatelné kvality z Burgundska? Nebo podobně špičkový Pinot třeba z Německa z Ahru? Dá se to takhle srovnávat? A koupím si láhev na doma, abych vyzkoušel po pár letech? Samé otázky!
