Je pozdě a říkal jsem si, že dnes se (po hodně dlouhé době) na článek asi vyprdnu, ale nakonec se rozhodl pár řádků sepsat. Je to trochu závislost, přiznávám. Asi jako pití vína, ale tomu se říká alkoholismus a je to méně společensky akceptované než grafomanie. I když v České republice… no nic, složitější téma. Také jsem závislý na vinném skle, dneska jsem testoval aktuálně dost trendy výrobce a taky novou řadu od toho asi nejslavnějšího, ale o tom někdy příště. Dnešní rychlozápisek si dovolím takové malé Q&A. Pár otázek, co dostávám dost pravidelně, a odpovědi na ně. Jde o směs typických dotazů na degustacích, sem tam v poště na sociálních sítích a ostatně i od návštěv doma. Budu pak moct na „článek“ odkazovat, až některou z nich znovu dostanu. Tak jdeme na věc…
„Dobrý den do redakce Jižního svahu…“
Neexistuje žádná redakce. Jsem jen já, sám samotinký, a mé osobní názory a pohled na víno a svět vůkol. Se všemi výhodami, které to pro čtenáře přináší. A všemi nevýhodami.
„Je možné na Jižním svahu uveřejnit…“
Ne. Ani článek o konkrétním víně, ani váš PR text, ani nic jiného. Když mne ale to, co byste chtěli uveřejnit, nějak zaujme, tak o tom rád napíšu. Svými slovy. Totéž platí i pro dotazy ohledně článků do Forbesu, BarLife a dalších médií.
„Nenapadlo tě někdy namixovat karton ve spolupráci s nějakým e-shopem a dát selekci do prodeje? Já bych si teda objednal…“
Právě že mnohokrát a vždycky jsem si řekl... že až tohle začnu dělat, tak už rovnou můžu začít vozit věci co považuji za skvělé a na zdejším trhu nejsou a… Prostě šikmá plocha. Aktuálně si můžete myslet, že moje poznámky k nějakému vínu jsou nesmyslné, hned z několika různých důvodů. Protože jsem amatér a nevím o tom dost. Protože mám dost deviantní vkus. Protože jsem se při psaní poznámek opil a přestal být soudný. Ale absolutně nikdy neexistuje ekonomický stimul, abych o něčem psal pozitivně, pokud si myslím něco jiného. Mám radost, když o něčem můžu psát hezké věci. Je to totiž snazší! A je to fajn i proto, že vím, že radost bude mít i dovozce nebo vinař. Ale na mém účtu se pozitivní hodnocení nijak neprojeví. Což, jak se opakovaně ukázalo, není úplně pravidlem ani u zavedených velkých zahraničních časopisů. Pokud bych něco začal sám vozit, nebo nabízet namixované balíčky s provizí pro mne u jiných dovozců, zůstalo by to stejně? Nevím. Spíš ne. Nebo minimálně pro mne by se něco změnilo. Což nic nemění na faktu, že jsem o tom už mnohokrát uvažoval. O tematických setech mých oblíbených lahví u různých dovozců. A věřím, že hned několik by do toho šlo. Ale… viz výše.
„Ty se živíš psaním o víně?“
Ne. Ani nechci. Mám normální práci v IT a tohle je čistě koníček. S čímž souvisí otázka…
„Jak to všechno stíháš? Vždyť sem něco píšeš každý den!“
Blbě! Obzvláště složité je k práci, rodině, snaze pravidelně běhat (abych neměl metrák) a psaní i stíhat nějaké degustace nebo dokonce cesty za vínem. Ale zatím nějak funguje. Což mi připomíná, že mi na vinné aktivity můžete finančně přispět, pokud čtete pravidelně a máte z toho alespoň malý užitek ;-)
„Dovolal jsem se do vinařství XYZ?“
Ne. Děje se pravidelně, můj web vyjede jako jeden z prvních ve výsledcích vyhledávání a někdo prostě klikne na kontakt a volá. Ani nevím, kolikrát se mi už stalo u Vinařství Tři čtvrtě, teď už naštěstí mají vlastní web a přestalo. Taky jsem prodával cukr, filtry a sudovou Pálavu…
„Jaké nejdražší víno jsi kdy pil?“
A je to fakt důležitý? Vlastně i otázka na „nejlepší“ je taková složitá a nerad na ni odpovídám, mnohem raději řeším vína nejoblíbenější, co mne baví aktuálně a tak. Ale jinak by odpověď na nejdražší i nejlepší byla bohužel stejná, některé věci do Domaine Leroy.
„Fakt používáš všechny ty skleničky co tu máš? Opravdu je v tom takový rozdíl?“
Ne, většinu ne. A ano, je. A už se o tom nebudeme bavit, ano? Josephinenhütte dorazí zítra…
„Hele kolik tak vypiješ vína? Není to moc?“
Nevím. Určitě je.
„Kolik tak utratíš měsíčně za víno?“
Příliš. Dál…
„Fakt ti chutnají ty příšerně kyselý ryzlinky? Vždycky, když napíšeš, že je něco přísný nebo s vysokou kyselinou, tak vím, že vůbec nemá smysl abych zkoušel. Zubní sklovinu mám jen jednu…“
Jo, chutnají. Co naděláte. Každopádně praktická ukázka toho, že „one man show“ má své výhody. Když se naladíte na můj vkus, tak můžete snáz posoudit, zda popisuji něco co i vás osloví, nebo nemá ani smysl abyste zkoušeli.
„Nepřemýšlel jsi, že bys ten web nějak… zmodernizoval. Tohle už vypadá dost zastarale.“
Jojo. Dokonce už mám pár let návrh nového designu i upraveného konceptu. Jenže buď můžu psát o víně a chodit víno chutnat, nebo se zabývat změnou webu. A tak neustále odkládám. Ale kdo ví, třeba jednou…
„Proč víc nepíšeš o snoubení vína s jídlem, co se k čemu hodí a tak?“
Protože, a stydím se, sám víno s jídlem páruji vlastně v dost omezené míře. Děsně si užívám ve špičkových restauracích když to funguje, opravdu perfektní párování kdy víno podpoří jídlo a naopak. Ale sám doma… inu nepiju k jídlům takové věci, které se k nim vůbec nehodí, ale zároveň se málokdy snažím o ideální spojení. Protože prostě něco vaříme / servírujeme dětem / zrovna šlo spáchat ze zbytků v lednici a zároveň chci ten večer pít nějaké konkrétní víno. Ale ano, mohl bych v poznámkách častěji psát, k čemu si myslím, že by se hodilo. Jen to prostě nebude podpořeno praktickou zkušeností, ve většině případů.
„Jak jsi to udělal, že jsi zhubnul? Jsem nejdřív myslel, že jsi nemocnej, a nechtěl se ptát…“
Mám na to fakt jednoduchý způsob. Hýbat se a vydat víc energie, než přijmu žrádlem a chlastem.
„Nadával ti někdy nějaký vinař o kterém jsi psal negativně? Nebo byl třeba agresivní po pár sklenkách?“
Jo, spíš do telefonu než naživo. I do prdele už mne nějaký poslal. Dostal jsem pár obsáhlých e-mailů, kde se to hemžilo velkými slovy a komplexními vysvětleními, ale mezi řádky šlo číst „už nás neser, nerozumíš tomu co děláme“. Taky jsem řešil nějaké soudní obsílky, ale toho nebylo moc. Nějak si s tím (už) nedělám starosti. Horší jsou takové ty momenty, kdy se k vám donese, že vás třeba někdo v nějakém podniku pravidelně zesměšňuje kvůli vašemu názoru na víno co prodávají. Nebo, a to je ještě horší, když se dozvíte, že se vinař docela trápil něčím, co jsem napsal, a považoval to za nefér. Ale řekl to jen svým kamarádům, místo aby zvedl telefon či mi napsal a mohli jsme probrat. To je nemilý, samozřejmě. Mnohem více oceňuji, když se lidé ozvou.
„Jak dlouho to už děláš?“
Jižní svah běží od roku 2007 a je tu přes 3700 článků. Předtím jsem několik let psal pro O Víně, stvořil jsem něco do časopisu Víno Revue a taky vinné příspěvky na své diskusním fóru. Každopádně intenzivně o víně píšu nějakých 18 let. Au.
„A ty na to máš nějakou školu? Nebo ses jen propil?“
Propil. Spíš pro radost a experimentálně jak takové věci fungují jsem si udělal senzorické zkoušky dle ČSN ISO 8586-1 a taky lítal do Londýna a tam si udělat WSET Level 3 Advanced Certificate in Wines & Spirits. Uvažoval jsem i o Level 4, ale… nakonec se na to vyprdnul. Jsem líný! I když šlo spíš o kombinaci času, peněz a také vědomí, že se v oboru živit nechci a vlastně mi to bude úplně nanic. Protože nemyslím, že by moje výplody bral někdo vážněji, kdybych si na web tu frčku diplomu od WSET někam připnul. Ale třeba jednou vzepřu síly! :-)
„Kdybys musel pít už jen jeden druh vína, co by to bylo?“
Champagne %-)
