Dvakrát Champagne Laurent Lequart

Champagne je obrovské, producentů a značek kvanta. A nová jména se stále objevují, často jsou to dříve jen pěstitelé prodávající hrozny velkým domům, kteří se rozhodli sami připravovat víno. Ale je tam prostě i spousta menších vinařů, jejichž vína končila především ve Francii, a je snadné je přehlédnout. A tuna dalších, která prostě dělá úplně obyčejné věci a ničím nevyniká. Champagne Laurent Lequart (web) je z těch zajímavějších, rodinný podnik na pravém břehu ve Vallée de la Marne s 11.4 ha vinic vedených v ekologičtějším režimu (HVE, VDC). Sídlí v Passy-Grigny, což je v původní klasifikaci Autre cru (a oni na viněty hrdě píší, jako by šlo o Premier či Grand Cru) a obec specializující se na Meunier, drtivě u nich převažuje. Jsou členy tamního (dost kvalitního) družstva a oficiálně récoltant-coopérateur, lisování a základ zpracování probíhá právě v družstvu. Laurent Lequart je mimochodem už velmi dlouho jeho prezidentem. Samozřejmě i oni se specializují na Meunier a snaží z něj vymáčknout co to dá, dělají docela dost i všemožných sladších a ne úplně obvyklých variant :-) Součástí hraní je školení ve dřevě, výrazně delší zrání na kalech a tak. Já zatím chutnal jen jejich úplný základ a jedno růžové, vína ze sortimentu The Delivery alias restaurace The Eatery, ale byl dost spokojen.

Výborná Frankovka od Mádla a drahá domácí vína

Měl jsem včera sraz s kamarádem žijícím v Japonsku, který je teď na pár týdnů zpět v ČR. Je to velký milovník a znalec vína, a představil mi spoustu skvělých a u nás (v té době, ale u některých platí i dnes) těžkou dostupných kousků. Teď obcházel vinotéky a fascinovaně mi psal zprávy na téma „to myslí vážně?“ týkající se cen některých domácích vín. A nešlo o ceny za víno jako takové, je zvyklý utratit hodně peněz za špičkové záležitosti, spíš se snažil ujistit, že obsah lahve se alespoň přibližně blíží úrovni, které by od podobně naceněného vína čekal v zahraničí. Na téma drahých domácích flašek (a proč mi v případě, že je obsah opravdu dobrý, vlastně nevadí) už jsem tu psal, trochu u Reneissance od Romana Fabiga a mnohem víc u Cuvée 1+1 od Michlovského a Mádla. Kamarád se nakonec nechal dvěma lahvemi, bílým i červeným, zlákat a v obou případech byl z poměru ceny a kvality… slabě řečeno zklamán. A mám obavu, že bez ochutnání hned tak do podobných kousků z Čech a Moravy už nepůjde. Vzhledem k tomu, že domácí vína, která ho zaujmou, pravidelně vozí a chutná s přáteli (včetně distributorů vín) v Japonsku i různě po světě a snaží se jim ukázat, že to tu umíme, nejde o zrovna ideální výsledek. Pravděpodobně kdyby koupil víc lahví po třech stovkách, tak by nakonec uspěl víc. Co naděláte. Rozhodl jsem se vzít na návštěvu i dvě domácí vína, která snad pachuť třebas sudem přestřeleného „prestižního“ červeného za dvanáct stovek dokázala smýt…

Šampaňská zmrzka, do čtyřicetí nepít, rosé s jalapeños, LVMH na nákupech a Beaujolais

Fortnum & Mason's, tradiční luxusní londýnský obchoďák (dnes už tedy spíš síť obchodů) s širokou škálou vlastních výrobků, má vždycky něco trošku navíc. A tak zatímco po mně děti chtějí zmrzlinu melounovou, zde prodávají zmražené… šampaňské. Blanc de Blancs, Rosé… a nebo ve variantě Kir Royal. A víte co? Vlastně mne to neuráží a věřím, že to může být fakt chutný a zábavný. Navíc je prý staví na bublinách, které pro ně vyrábí Laurent Hostomme, což není vůbec špatný pěstitel :-) Možná lepší šampaňský nanuk, než vysolit dva a půl milionu dolarů (aktuálně zhruba 60 milionů korun) za jednu magnumku šampaňského Château Avenue Foch 2017. Že jste o něm nikdy neslyšeli a přesto jde o aktuálně nejdražší kdy prodané šampaňské? Inu… o vlastní víno vlastně vůbec nejde. Na lahvi je obrázek a láhev přichází s NFT jedné ze slavných „znuděných opic“ a pár dalšími kresbičkami jako doplněk. Láhev a opičku si pořídili italští bratři, kteří se zabývají investicemi do krypta, módy a technologií. A já, pomalu ale jistě, začínám mít chuť pronést slavnou větu Rogera Murtaugha ze Smrtonosné zbraně: „Na tyhle sračky už jsem příliš starej!“

Výborná bio Cava a pár bublinových čísel

Není to tak dávno, co jsem zde psal o Oliver Viticultors (web) a jejich Gemma Cava Gran Reserva Brut Nature Ecològic, šlo o ročník 2016 a teď jsem se mrknul pod korek úplně čerstvému 2017, lahvi č. 976 z celkových tří tisíc. Zrání na kalech uvádí minimálně 45 měsíců, zde byl odstřel kalů fakt nedávno, letos v květnu, a tedy zrání spíše přes čtyři roky. Nazlátlá barva, pěkné vytrvalé perlení malých bublinek. Bohatší, výraznější aromatika, toastová a malvicově a citrusově ovocná s linkou sušených květů. Ovocnější, než bývá u cavy zvykem. Plnější a trochu širší styl, výborné kyseliny, úplně suché, koncentrovanější, projevem ovoce kopíruje aromatiku, delší… opravdu velmi dobré bubliny. Možná mne baví ještě o něco víc než šestnáctka. A krásná ukázka, že i po útěku špičkových producentů k jinému značení bublin stále ještě zůstavají tací, kteří i seriózní bubliny ponechávají se jménem cava :-)

Charakterní Amontillado a velká Mencía

V rámci finálních příprav na sobotní Sherry & vnitřnosti jsem si pro inspiraci neodpustil něco z plánovaných vín nalít. Volba padla na Amontillado „Viña AB“ Seco 12 Años z vinařství González Byass. O tomhle víně jsem se dost detailně rozepisoval v článku Ani A, ani B… Viña AB a poté znovu, už o jeho aktuální dvanáctileté inkarnaci, v Evoluce jednoho vína. Má docela výraznou vůni, krásně oříškovou s trochou leštidla na dřevěné skříňky, sušeným ovocem a pomerančovou kůrou a pod tím vším jasná pikantnější linka úvodního zrání pod flórem. Je to až překvapivě šťavnaté, naprosto suché a vlastně docela lehkonohé, ale s delší teplejší dochutí. I v chuti oříšky, něco slanosti a oliv, trocha svíravosti a hořké čokolády. Charakterní a zábavné. Věřím, že to o víkendu osloví i někoho dalšího. A kdyby ne… já se o zbylé víno postarám :-)

Fajn bio cava a biodynamická Mencía z Austrálie

Včera byl International Cava Day. Já byl navečer na běžeckém závodě, ale Instagram mi „svátek“ připomněl a tak jsem si ještě večer ještě před spaním dal alespoň sklenku Raimat (web) Cava Brut Nature, mírně netradiční spojení odrůd Chardonnay a Xarel·lo, ale zato z bio certifikovaných hroznů. Na lahvi bohužel neuvádějí ročníkovou bázi ani datum odstřelu, ale na kalech v lahvi zůstává přibližně rok a půjde o úplně nejnovější šarži, kupoval jsem ve Španělsku (a koukám, že u nás prodává justWine). Vinařství spadá pod Grupo Codorníu, ale jede si docela samostatně. Opakovaně jsem si užíval jejich vyšší řady, o něčem i psal, tohle bylo mé první setkání se základem. Světlejší citronová barva, slušné perlení menších až středních bublinek. Poměrně výrazná, trochu zemitější vůně, sušené bylinky a citrusy, minerální linka. Úplně suché, přes pouhých 11.5 % pocitově slušně plné, fajn kyseliny a pitelnost, dobrá stavba i délka, lehce citrusová kůra nahořklost v závěru. Slušná základní cava s bonusem bioprodukce.

Riesling z vinice Orbel a další z Katalánska

Udělal jsem si o víkendu radost a otevřel jedno „gégéčko“, konkrétně od vinařství St. Antony (web) z Niersteinu, 2018 Riesling Nierstein Orbel Großes Gewächs. O vinařství už jsem se tu rozepisoval a detailně se zabýval dalším jejich zajímavým a lehce netradičním GG, Niersteiner Zehnmorgen. Oproti němu je ale Orbel, tvořící závěr Červeného svahu, polohou naopak známou a slavnou a patří mezi vůbec nejlepší vinice v celém Rheinhessen. Jde o vinici chladnější, typicky s „nervóznějším“ projevem vín, i přes koncentraci nejde ani u tamních top představitelů čekat nějakou tučnost a mohutnost, jejich kouzlo se skrývá jinde. Tohle je fajn příklad. Připraveno čistě v nerezu, fermentace spontánní. Výraznější citronová barva. Mírně netradiční a lehounce funky vůně, železitě minerální s trochu mořskou řasovou slanou linkou k tomu, malvice v kombinaci s citrusy. Suché, čisté, dobrá koncentrace ale relativně lehkonohé (jen 12.5 %) a snadno pitelné, šťavnaté, vyvážené, decentní dotyk cukru, se zajímavou stavbu. Opět kombinace malvic a citrusů, mineralita, slušná délka… charakterní kousek, který jsem pil s chutí. Asi jsem měl už lepší Orbel a komplexnější GG ryzlinky, ale tohle potěšilo též. A 19€ ve vinařství byla fér cena.

Martin Waßmer a tří úrovně Pinot Noir

O Weingut Martin Waßmer (web) z Bad Krozingen-Schlatt v Bádensku, konkrétně regionu Markgräflerland mezi Černým lesem a Rýnem a hranici s Francií (a dole Švýcarskem), jsem se zde zmiňoval před… třinácti lety. Dost to letí, jen co je pravda. Vinařství obhospodařuje 38 hektarů vinic a specializuje se na burgundské odrůdy, ostatně vinař právě tam sbíral zkušenosti než se vrátil domů, a postupně se vypracovalo na docela významný a dobře hodnocený podnik. Pravidelně sbírá top ocenění pro svůj Spätburgunder, a to nejen GGčko z Dottinger Castellberg. A jako jeden z mála prý vinař dělá opravdu skvělý Gutedel (známější ze Švýcarska jako Chasselas), ale bohužel jsem nechutnal. Vinice vedou hodně hustě, 10-12 tisíc keřů na hektar, a zároveň s docela nízkým výnosem (do 55 hl/ha pro základní vína, obvykle pod 40 pro vyšší řady), snaží se též udržovat starší keře. V jejich oblasti není úplně moc vyloženě výjimečných (alespoň dle názoru kapacit na tohle téma) špičkových poloh, mají to štěstí pracovat na jedné z nich – Achkarren Schlossberg. Mošty kvasí spontánně v otevřených dřevěných kádích a vyzrávají delší dobu v sudech od burgundských bednářů. Na základní a především bílá vína před pár lety vybudovaly nový sklep, kde je víc nerezu. Nejsou členy VDP, ale vína značí dle jejich systému. Nebo prostě… po Burgundsku :-)

Levná cava z trafiky a sherry s vnitřnostmi

Po dlouhé době jsem se rozhodl ověřit, a souvislost s pohledem na výpis z účtu (viz včerejší zápisek) to samozřejmě nemá, jak si stojí Cristalino. Tedy tak už se jmenovat nesmí, prostě Cava Jaume Serra (web) z Vilanova i la Geltrú. Jedno z vín, co bývalo stálicí u mne doma v chladničce, něco k tématu už jsem sepisoval. Nově do sortimentu přidali ICE varianty, jako všichni podobní výrobci, mají dost solidní Brut Nature a také, další z trendů ale oproti variantám určeným na led přeci jen sympatičtější, část vinic v bio a už i bubliny z nich. My se ale mrkneme na dva jejich suché základy, klasickou bílou Cava Brut a růžové Rosado Brut. Oboje vína, která jsem maloobchodně v „trafice“ Don Pealo koupil, navíc rovnou hezky vychlazené, po 119,90 Kč :-)

Zpět se Skandinávie a sklenka bio Lansonu

V uplynulých několika dnech jsem si s manželkou a přáteli udělal malou dovolenou ve Švédsku a Finsku. Moc jsem se neochladil, i tahle místa zasáhla vlna horka, přes den bylo někdy i dost vedro a procházet se v Helsinkách či Stockholmu v jedenáct večer za světla a v košili s krátkým rukávem byl zvláštní pocit. Návrat do ČR a pohled o ceny jídla, piva a vína má tu výhodu, že i se současnou brutální inflací a zdražováním působí vše vlastně stále „levně“ :-) Za celý pobyt jsem použil jen jednou hotovost a to mince do starých skříněk na uložení zavazadel na nádraží v Turku. Pokud někde uvidíte nápis, který se týká platebních karet a dalších bezhotovostních způsobů platby, obvykle je na téma „hotovost už vůbec nebereme“. Ve Finsku docela jela mobilní platební platforma Pivo, nápis zaplaťte pivem mne dětinsky rozesmával celou dobu. Zatímco u nás, po vzedmutí po zavedení EET a hygienické vlně plateb kartou v rámce pandemie covidu, už se zas rozmáhá cash only přístup. Má to ale i výhody, ty mizející bankovky. Trochu se teď bojím podívat na výpis z karty a škody, které pravidelné rychlé a jednoduché pípnutí telefonem tuhle za místní pivo ve stánku, támhle za žitný chlebíček s rybičkami a jinde za kotel horké kávy způsobilo, asi ještě na pár dní tu bolest odložím :-)