Měl jsem včera sraz s kamarádem žijícím v Japonsku, který je teď na pár týdnů zpět v ČR. Je to velký milovník a znalec vína, a představil mi spoustu skvělých a u nás (v té době, ale u některých platí i dnes) těžkou dostupných kousků. Teď obcházel vinotéky a fascinovaně mi psal zprávy na téma „to myslí vážně?“ týkající se cen některých domácích vín. A nešlo o ceny za víno jako takové, je zvyklý utratit hodně peněz za špičkové záležitosti, spíš se snažil ujistit, že obsah lahve se alespoň přibližně blíží úrovni, které by od podobně naceněného vína čekal v zahraničí. Na téma drahých domácích flašek (a proč mi v případě, že je obsah opravdu dobrý, vlastně nevadí) už jsem tu psal, trochu u Reneissance od Romana Fabiga a mnohem víc u Cuvée 1+1 od Michlovského a Mádla. Kamarád se nakonec nechal dvěma lahvemi, bílým i červeným, zlákat a v obou případech byl z poměru ceny a kvality… slabě řečeno zklamán. A mám obavu, že bez ochutnání hned tak do podobných kousků z Čech a Moravy už nepůjde. Vzhledem k tomu, že domácí vína, která ho zaujmou, pravidelně vozí a chutná s přáteli (včetně distributorů vín) v Japonsku i různě po světě a snaží se jim ukázat, že to tu umíme, nejde o zrovna ideální výsledek. Pravděpodobně kdyby koupil víc lahví po třech stovkách, tak by nakonec uspěl víc. Co naděláte. Rozhodl jsem se vzít na návštěvu i dvě domácí vína, která snad pachuť třebas sudem přestřeleného „prestižního“ červeného za dvanáct stovek dokázala smýt…
Už je to dva roky, co jsem byl na návštěvě ve vinařství Mádl aka Vinařství Hana Mádlová aka Malý vinař (web) ve Velkých Bílovicích a projel si tam zhruba třicítku vín, včetně mnoha starších hlavně červených kousků. Ostatně o jejich starších červených jsem tu psal několikrát, naposledy třeba o Frankovce 2011 (i s videem!) či zajímavém degustačním setu. Ve vinařství jsem se hodně divil, že vína mají furt v prodeji a navíc za ceny, které jsem naopak považoval za zbytečně nízké. Nevím, čím to je, že je lidé ještě nevykoupili. Zda kombinace červené z Moravy + staré víno + relativně nízká cena = s tím bude něco špatně, to nebudu riskovat. Ale s možností ochutnání… nevím, nerozumím. Každopádně jsem otevřel Frankovku 2013 pozdní sběr (dnes v řadě zvané „Premium collection“) z vinice Přední hora, víno školené dva roky v malých barrique sudech a lahvované s relativně nízkou sírou a nefiltrované, které je furt ještě k dispozici v některých obchodech pod tři stovky a já koupil v jednom z nich ve výprodejové akci za 171 Kč, což je naprosto směšné. I v devíti letech věku je to totiž víno naprosto v kondici a navíc s potenciálem dále zrát, stále především poměrně expresivně ovocné, do tmavších peckovin a moruší, s dřevem krásně zapracovaným. V chuti úplně suché ale díky relativní plnosti a sladkému zralému tmavšímu ovoci krásně vyvážené, s bezva kyselinou, s již uhlazenějšími tříslovinami a dobrou délkou. Přístupné a v dobrém slova smyslu „líbivější“ a zároveň dostatečně seriózní. Za mne moc pěkné červené. Které by možná bylo vyprodané, kdyby se jmenovalo Cuvée Misty Forest a stálo tisícovku. Kdo ví…
Druhé víno, taktéž červená Morava, stálo přeci jen o trochu víc, ale napíšu o něm později, v rámci článku s celou vertikálou téhož. Otevřeli jsme ho vedle Clos de Vougeot Grand Cru 2010 z biodynamické Domaine de la Vougeraie a nepropadlo ;-) Kdo sleduje mé „příběhy“ na Instagramu tak už ví…
