Ke konci července dorazila do Prahy, spíš tak trochu na výlet/dovolenou s dcerou, Nataša Černic z vinařství Castello di Rubbia (web) ze San Michele del Carso. Tedy provincie Gorizia, oblast Friuli-Venezia Giulia. Ale když už tu byla, zúčastnila se s dcerou dost zajímavé degustace u dovozce Alifea. Několik jejích vín bylo doplněno dalšími „naturálkami“ a v přátelské atmosféře a mnoha různých jazycích jsme si popovídali o jednotlivých vínech, co nás na nich (ne)baví a tak podobně. Vinařka tedy byla zároveň středem pozornosti i dalším degustujícím u vín co sama neznala, podnětné. K ochutnání bylo vícero povedených kousků a k některým se ještě asi vrátím, ale dnes bych se chtěl věnovat právě těm od Nataši. Vlastně jsem o vinařství psal už před sedmi lety a tolik se nezměnilo. Renovace hradu pokročila, vinice mají stále stejné a vedené ekologicky, odrůdově stále především Vitovska, Terran and Malvasia Istriana, vína nedělají příliš (20 tisíc lahví z 13 hektarů vinic s hustotou i k 10 tisíci keřům; s vedením jim pomohli Simonit & Sirch) ale věnují mu spoustu času a na trh nepouští žádné mlaďochy. Fermentace spontánní, macerace krátké i velmi dlouhé (3+ měsíce), zrání hlavně v sudech ze slavonského dubu, aditiva žádná krom trochy síření, lahvování bez filtrace. Normálka ;-)
Bianco della Bora 2015 je z řady „specialit“, vín z let, kdy příroda ukáže svou sílu a ročníků zdaleka ne ideálních a vyžadujících větší kreativitu. Připraveno čistě v nerezu, tři respektive pět různých přístupů k maceraci a zpracování u odrůd Malvasia a Vitovska, lahvováno až v roce 2019. Tmavší v barvě a bohatší, pikantní, intenzivní naturální ale úplně čisté bílé. Suché, plnější, bohatší, s krásnou kyselinou, stavbou a strukturou, minerální a hezky dlouhé. Nějak nevolá po popisu kytiček a ovocí, o nich úplně není, ale baví mne teda velmi.
Leonard Malvasja 2009 je z řady rezervní, věnované dědečkovi z otcovy strany, který odrůdu miloval, a vinařčině dceři Asje. Hrozny částečně seschlé už na keřích, macerace 25 dní, zrání 4 roky v barrique sudech. Tmavší zlatá barva. Zralé, ale v naprosto špičkové kondici. Hlubší, trochu toastové, lehce florální, něco sušené pomerančové slupky, komplexní. Suché, plnější, nazrálé, uhlazenější, bohaté, meditativní elegantní wow bílé, nádherné. Tohle chci prosím celou láhev na doma, postupně odpíjet několik dní.
Trubar Vitovska 2009 je opět top reservní řada, víno jménem věnované Primoži Trubarovi, otci slovinské literatury který na Castello di Rubbia nějakou dobu pobýval a ostatně i sám v závěru života vinařil. Tmavá oranžová barva, hodně zralé a oxidativní, aromaticky sladší, medové, přezrálé hrozny, botrytida. V chuti ale suché, poměrně výrazné, i přes dlouhou maceraci uhlazenější a tříslovin nijak moc. Za mně ale takové… plošší, hodně svérázné a nesedělo mi. Evokuje až fortifikáty a likérová vína, ale přitom alkohol nízký.
Teran 2004 s vinětou k hudebnímu festivalu patří, stejně jako mnohá další charakterní vína z téhle odrůdy, do kategorie… produktů, kterým musíte přijít na chuť. A o hodně lépe vyniknou při kombinaci s hromadou mastných sušených salámků a obecně v kombinaci s vhodným jídlem. Temné v barvě, koncentrované. Sladké dřevo a tyčinka Margot, ovocnost až trochu moštově hroznová, tmavé peckoviny, překvapivá čerstvost a svěžest v kombinaci s již znatelným vlivem vzduchu. Suché, velmi intenzivní, s výraznou kyselinou, tmavou ovocností, dlouhé, svíravé, s železitou linkou. Svérázné, své, jiné.
