Mám rád příjemná vinná překvapení. Ostatně kdo, krom nudných patronů, co chtějí mít vše vždy nalinkované a vědět najisto, ne? Byl jsem včera na pikniku s kamarády a objevila se tam dost nečekaná láhev. Blauburgunder od Judith Beck. O vinařství jsem tu psal několikrát, více třeba zde, a měl tu články k mnoha jejich jednotlivým vínům. A manžel Judith teď dělá i pivo :-) Vinařství jsem „objevil“ při cestě do Burgenlandu v listopadu 2011 a nejstarší vína, která od nich tenkrát ochutnal, byla z vyšších řad ročníku 2007. A působila mladě a s velkým potenciálem dalšího zrání. Včerejší Rulandské modré bylo ovšem z ročníku 2002! Šlo o první či druhý ročník, který Judith dělala poté, co od otce vinařství převzala, a také zahájila přechod vinic na bio a biodynamiku. Ve sklepě vznikalo asi ještě s otcovou pomocí, naplno to měla v rukou od roku 2004, ale přesto jde již o její víno. Na lahvi nejsou žádné detaily k tomu, jak víno vzniklo, ale předpokládám (soudě dle pozdějších pinotů) původ z většiny v trati Schafleiten. A zároveň, oproti pozdějším a současným inkarnacím vína, trošku větší podíl nových malých sudů. Však to nebylo dlouho poté, co se vrátila z praxe ve vinařstvích jako Cos d'Estournel v Bordeaux, Braida v Piemontu či Errazuriz v Chile :-)
Víno jsem pil venku, v teplotě udržené myslím relativně blízko té správné ale samozřejmě ne úplně, a ze skla, které bych na něj doma nezvolil (Spiegelau Professional Tasting, na pikniky a podobné akce mám teď ale na cestě zajímavě vypadající sklo od Rony a vkládám do něj jisté naděje; beznožičková Óčka od Riedelu už jsem bohužel vymlátil). Spíš se chci vypsat z dojmů, příjemného překvapení a celkově dobré nálady, kterou láhev přinesla. Dvacetiletý burgenlandský pinot z úvodu kariéry dnes již známé vinařky nejen přežil, ale dokonce krásně nazrál a udržel si perfektní kondici! Pěkná rubínová barva s naoranžovělým okrajem, nic vyloženě tmavého ale ani vyloženě světlé. Ve vůni se věk samozřejmě projevuje značně a víno se posunulo k nazrálejším tónů, k podrostu a trochu sušenému ovoci, ale je v něm stále ještě dostatek svěžesti, červené peckoviné ovocnosti, trochy kořenitosti a pěkně zakomponovaného dřeva. Je suché, plnější, poměrně výrazné, s fajn kyselinou a dobrou délkou, dlouhé, vyvážené, stále ještě se znatelným tříslem… ty jo! Moc pěkný, klasický kousek, tak trochu burgundského střihu z teplejšího (který teď není?) ročníku. Fakt jsem nečekal, že na tom bude takhle dobře. A navíc myslím, že pokud se někde válí (myšleno v dobrých podmínkách!) další láhev, tak klidně dalších pár let vydrží.
Připomnělo mi to, i v souvislosti s úmrtím Clivea Coatese, jednu jeho teorii, či přímo „Coatesův zákon zrání“ :) Coates tvrdil, když to hodně zjednoduším, že víno se udrží na vrcholu či v řekněme „optimálním projevu“ po tak dlouhou dobu, jakou mu trvalo tohoto stavu dosáhnout. Víno, které dosáhlo vrcholu za deset let, by mělo dokázat dalších deset let tyto kvality udržet. Výhoda tohohle principu je, že se dá použít na téměř všechna vína. A navíc je vysoce subjektivní! Během zrání vína se objevují a mizí určité chutě, vůně, mění se textury a objevují nové projevy. Každá po vlastních cestách a časových liniích. A navíc jednotliví degustátoři (pijani!) vnímají jako pozitivní něco jiného, tj. pokud pro vás „vrchol“ nastal po pěti letech tak máte naději, že dalších pět se víno v téhle podobě +/- udrží. Na někoho jiného, kdo aktuální projev jako „vrcholný“ a pozitivní nevnímá, se pak pravidlo o pěti letech nevztahuje a má jinak :-) Coatese v tomhle podpořil třeba Tom Stevenson, který tvrdí, že vlastně nenarazil na vína, která by princip vyvracela. Já nemám zkušenosti ani jednoho z těchto dvou velikánů. Množství starých vín, potažmo velkých vín na vrcholu zralosti, která jsem oproti nim vypil, by se dalo označit za homeopatické. Přesto si vybavuji lahve, u kterých jsem třeba v pěti letech měl pocit, že jsou na vrcholu a teď se na něm hezky udrží, aby bylo do dvou let po nich. Ale možná Clive i Tom mluví jen o velkých vínech a takových, u kterých nelze počet let k dosažení ideální kvality spočítat na prstech jedné ruky :-) O elusivním vrcholu jsem nedávno také psal, vlastně. Víno je fakt skvělé téma na přemýšlení o životě, nesmyslech a vůbec…
