Zpět z dovolené s rodinou a přáteli v Itálii a připraven vám opět dodávat články o víně a věcech okolo :-) Naplněn novými zkušenosti (nedávejte dětem tuňákovou majonézu, oblíbí si ji více než kečup) a zážitky (třeba že je možné dorazit uondaní v noci s dětmi do hotelu v Livornu a zjistit, že vám zrušili rezervaci, a ještě se diví že se divíme když nám přece „před hodinou poslali e-mail“). Opět jsem si ověřil, a tohle selhání tím zrovna nemyslím, že některá italská specifika prostě nevyhovují mé mentalitě. A samozřejmě jsem si vzpomněl na scénu z Dobrého ročníku… protože jsem to samozřejmě já, kdo nezapadá do tamního prostředí :-) Během pobytu jsem toho vypil… docela dost. Ale poznámky jsem si příliš nedělal, ve výsledku snad jen asi ke třem vínům a z toho v jednom případě šlo o pěstitelské Champagne ze solery, které jsem v té restauraci „prostě nemohl nechat“. Ale o tom třeba někdy příště.
Vypil jsem třeba naturální růžové bublinky ANDEIRA od Rocco di Carpeneto, ve dřevě školené a nesířené krásně živé pikantní svěží víno s výraznou kyselinou z odrůdy Barbera, rozkvašené znovu v lahvi vlastním moštem. To jsem pil z kelímku v pokoji, ve kterém jsme se po selhání prvního hotelu našli útočiště. A nálada se hned zlepšila :-) Láhev jsem ulovil ve fajn nedalekém naturálním winebaru a kdybych věděl, jak to bude s nabídkou po zbytek pobytu, asi bych se něčím zásobil výrazně víc. Během covidové sezóny v místě našeho následného přímořského pobytu zkrachovala jediná opravdu zajímavá vinotéka, kterou jsem tam před pár lety objevil a spoléhal na ni. Sice jsme tam místo toho objevili lokální pivovar, ale to úplně ztrátu nevyvážilo. Podniky prodávající na slunci upečené lahve slavných značek tam ale fungují dál, život není fér. A tak jsem byl ve zdrojích odkázán na restaurace, sem tam nějaké místní víno na tržnici, experimentálně nějaké to vino sfuso (stáčenka z velkých nerezových tanků a naprosto běžná záležitost, vín dovozových i místních; v titulce pětilitrový barel na mém spolehlivém rezavém dopravním prostředku) a také sortiment místních sámošek.
Dali jsme pár lahví klasické Berlucchi Franciacorta Cuvée Imperiale, to má skoro každý obchod za zhruba 13€ a je to veskrze fajn pití. Měli jsme povedený letošní odstřel ale o něco lepší je ten uleželejší loňský, víno působí rozhodně komplexnějším dojmem. Vypil jsem kupu různého Vermentina z vinice v rámci oblasti i širšího Toskánska a byl docela spokojen, došlo i na nějaké Morellino di Scansano ale bílého prostě o dost více. Naprosto upřímně ale musím říct, že rozdíl v kvalitě i „lepších“ 6-9€ supermarketových lahví Vermentina versus Maremma Toscana Vermentino stáčenky za 3€/litr (dvoueurové „generické“ Vermentino bylo znatelně jednodušší) z vinic pár minut od nás nebyl úplně zásadní :-) Ale stejně jsem furt zkoušel nové lahve a dával šanci dosud nevyzkoušeným producentům. Možná sestavím nějaký žebříček, po čem máte v Conadu nebo COOPu případně sáhnout ;-)
A vlastně se úplně nestydím za to, že jsem si dost oblíbil i jedno levné Lambrusco, konkrétně Saccamore Lambrusco di Sorbara Secco, které u Modeny vyrábí Chiarli. Při ceně 2.90€ za láhev v Conadu bylo vlastně z těch dražších, ale příjemně perlivé, třešňové barvy, lehké, šťavnaté, červeně ovocné a florální… a prostě strašně zábavně nekomplikovaně pitelné. A do 36˚C ve stínu určitě potřeba něco, u čeho nemusíte moc přemýšlet :-) A já fakt vedro zrovna nevyhledávám. Na ranní běh, chtěl bych říct „ještě v chládku“ ale ani to neplatilo, zakončený skočením do moře bych si ovšem zvykl. A vzhledem k vývoji klimatu se asi budu muset adaptovat i na to vedro. Příští letní dovolená každopádně někde na severu!
