Měl jsem možnost, díky dovozci BioSueňo, po lahvích ochutnat čtveřici víc z Bodega Las Calzadas (web), menšího rodinného ekologického vinařství z obce Pozoamargo v provincii Cuenca, v Castile-La Mancha. Lokalitou jsme ve vnitrozemí a někde na půli cesty mezi Madridem a Murciou a 170 kilometrů na západ od Valencie, apelačně jako Ribera del Júcar a tedy jednom z nejmladších DOP ve Španělsku. Ostatně samotné vinařství funguje teprve někdy od roku 2015/2016. Vína povětšinou mají pod názvem Tinácula, tedy latinským názvem španělské tinaja a amfora po našem, což dost napovídá, jak vína vznikají. Je to klasický příběh mladého nadšeného vystudovaného vinaře, Daniel Sevilla se jmenuje, který se po studiu na univerzitě a praxi různě po světě definitivně vrátil do ospalé malé domovské obce. Už při škole si trochu hrál v garáži a pár stovek lahví udělal, ale postupně to vše dostává komerčnější ráz. Samotné vinařství je postavené ne přímo jako replika ale určitě coby odkaz k původním budovám než venkov zasáhla industrializace a exodus do měst. A celý projekt jde proti tomuhle trendu.
Přístup je klasický – staré keře vedené v ekologickém režimu (certifikované bio), snaha o zachování či obnovení původních starých odrůd, čistě ve sklepě (spontánně fermentováno, bez filtrace, síření minimální) a, coby přeci jen odlišnost, prací jen s původními amforami různých velikostí, běžně i 100+ let starými, posbíranými a opravenými z různých zapomenutých vinařství v regionu. Maximální roční kapacita je zhruba 25 tisíc rukodělných lahví, jejichž obsah prezentují jako snahu o obnovení tradic regionu a rodinné historie jen s nějakým tou zkušeností z vysokoškolského vinařského studia navíc :-) Vinice, na usazených půdách s oblázky a drobnými kameny na povrchu a písčitou a hlinitou půdou na pár specifických místech, mají často velmi staré výsadby a dlouho se o ně nikdo nestaral. Odrůdově je to hlavně Bobal a pak Cencibel, Pardilla a v menší míře odrůdy jako Rojal, Cojon de Gallo, Pintaíllo, Rompetinajas, Moscatel a další. Původní bílou odrůdu Pardilla i nově vysazují a snaží více rozšířit.
Na ochutnání jsem nejdříve otevřel Tinácula White 2020, což je Pardilla školená 4 měsíce v amforách, s pravidelným promícháváním kalů. Výraznější žlutá barva, trochu pikantní, toastová a lehce citrusová vůně. Suché, trochu pecičkově nahořklé, výraznější kyselina, vlhká hlína, sušené plody, spíše přímočařejší ale rozhodně originální. Tinácula Red 2019 je čistý Bobal v amforách 6 měsíců a moje láhev byla bohužel vadná, třeba vyzkouším znovu. Tinácula X 2019 je Bobal a Cencibel (aka Tempranillo) z velmi starých výsadeb, v amforách 10 měsíců. Navíc jde o několik extrémně starých amfor, tvrdí že až 250 let, a i samotné jméno je jakousi poctou Římanům, kteří oblast dříve obývali. Nemohl jsem si u toho nevzpomenout na Mikros a jejich „X Legio Gemina“ řadu (ale do debaty na téma vinařících Římanů u nás bych raději nezabrušoval). Láhev zavoskovaná. Velmi temná, hutnější barva. Tmavě ovocné, lehce funky, intenzivní, s linkou středomořských bylinek. Suché, plné, intenzivnější, tmavá ovocnost, fajn kyseliny, minerální linka, dobrá délka. Hezky postavené, serióznější červené.
Tinácula „El Santillo“ Gran Vino de Parcela 2020 je jejich první parcelovka, z jediné polohy a starých keřů odrůd Cencibel, Bobal a Pardilla, na písku v kombinaci s jílem a vápencem. Kvašeny celé pošlapané hrozny, zrálo v amfoře č.6 osm měsíců a výsledkem je 994 ručně číslovaných lahví + 30 magnum a 4 Jeroboam. Plán je dělat tohle víno jen v dobrých ročnících. Tmavá rubínová barva. Tmavší ovocnost, jakoby „zrnitá“, minerální linka, zábavná kořenitost a bylinková linka evokující takové ty tygří masti (jen ne tak intenzivní!) a podobné záležitosti. Suché, šťavnaté, plnější ale s výraznější kyselinou a jistou lehkostí a snadnou pitelnosti, třísloviny docela jemnozrnné ale výrazné, pěkně dlouhé. Ovocnost jasnější, červenější v chuti. Charakterní, vlastně docela elegantní seriózní červené. Ve sklence a otevřené lahvi se postupně otevírá do jemnějších odboček a komplexity. Baví velmi!
