Na víkendovém Zažít město jinak jsem si na stánku dovozce a vinotéky Fajnšmekr ochutnal pár dost fajn vín, mimo jiné i Muscadet Sèvre et Maine „Granite“ 2020 z Domaine de l'Ecu (web). Tedy nový ročník vína, o kterém jsem tu psal opakovaně, poprvé u srovnávačky téhož ze tří různých podloží. Vinař Fred Niger se, společně s manželkou Claire, za ty roky docela posunul, v nabídce má kvanta hodně zajímavých/ulítlých věcí, ale tohle zůstává takovou klasikou. Jen s novou, za mne o dost lepší, vinětou. Každopádně je to čistý Melon de Bourgogne (ne muškát, ač uslyšíte často…) z jihozápadně orientovaných starších výsadeb (45-55 let) na kamenité půdě s žulovým podložím, samozřejmě Demeter certifikovaná biodynamika, viz starší text, dělají to takhle už fakt dlouho. Ruční sběr, po lisování spontánní fermentace neodkaleného moštu a zrání v podzemních betonových nádržích na hrubých kalech, vše hezky gravitačně bez přečerpávání. Do lahví šlo až v březnu letošního roku. Není to jejich úplný základ, ale tohohle dělají asi nejvíc, každoročně přes dvacet tisíc sedmiček a pár set magnumek. A je to víno dost fajn mladé, které ale umí pěkně zrát v lahvi. V aktuální podobě se projevuje moc fajn aromatikou kombinující citrusy, žluté ovoce, trochu krémovosti a minerální kamenitou linku. V chuti krémovější a docela zakulacené, působí o něco plněji než by napovídalo 12 % alkoholu, taková… vysportovaná štíhlá postava. Moc fajn kyseliny, vyváženost, bezva slaná linka, lehká svíravost a decentní citrusová slupka nahořklost v závěru, co ale spíš podporuje chuť na další doušek. Baví mne velmi.
Ochutnal jsem také úplnou novinku od Milana Nestarce (web), Naše 2021. Moc rád sleduji jeho Instagram a příspěvky k tématu vinaření/vinohradničení, které hezky demonstrují myšlenkový vývoj, málokdo to má takhle pěkně a obsáhle. Každopádně Naše, viz právě Instagram se super fotkami nebo jejich web, je v podstatě panenský sběr z nových výsadeb hned vedle budovy vinařství, odrůdově mix Ryzlinku rýnského, Ryzlinku vlašského, Neuburského, Veltlínského zeleného a Pinotu blanc. Celé pošlapané hrozny pár dní macerují, po začátku fermentace dolisovány a pokračují dál čistě v nerezu. Kvasilo to pomalu a do lahví šlo v červnu vlastně ještě před dokvašením, pod korunku. Výraznější, opalizující barva. Ve vůni lehce „přismahlá rýže“ toustovost a lehká divočina, sladší podzimní sadové ovoce. V chuti výrazná živá kyselina a celkově energický projev, lehce zaperlí a je živé, dotyk tříslovin a opět taková domácká podzimní ovocnost. A zároveň i decentní zbytek cukru. Otázkou je, nakolik se budou lahve aktuálně lišit, stále to ještě pracuje a už úplně dojede nejspíš bude o chlup přísnější a perlit víc. Vlastně proč ne, byť ta nasládlost mne překvapila, čekal bych to už úplně „hotové“ :-)
