S odstupem zhruba jednoho roku jsem měl možnost projet si několik úrovní Valpolicelly (a také Luganu a další bílá, ale o tom třeba někdy příště) od vinařství Scriani (web). Vinařství rodiny Cottini, produkci má nyní pod palcem především třetí generace v podobně Stefana Cottini, sídlí v městečku Fumane, nějaký patnáct kilometrů na sever od Verony a podobně daleko to je ke břehu Lago di Garda. Osmihektarový podnik jede na vinicích v udržitelnějším režimu ale bio nejsou, disponují mladými výsadbami i vinicemi přes padesát let starými, povětšinou na zterasovaných svazích. Ve sklepě pracují s nerezem, velkými sudy ze slavonského dubu i menšími a barrique sudy. Jádro produkce tvoří právě Valpolicella v různých úrovních – Classico, Classico Superiore, Ripasso i vrcholné Amarone a Amarone Riserva. A samozřejmě i sladké Recioto. Ale my se dneska mrkneme na suchá červená.
Valpolicella Classico 2021 (polohy Ronchiel a La Costa, odrůdově Corvina 60 %, Corvinone 20 %, Rondinella 10 %, Molinara 7 % a Oseleta 3 %, čistě nerez) je dost aromatické a čerstvě expresivně ovocné víno, tak trochu „božolé vzletné“ na pomezí červených a tmavších plodů, s uhlazenější čistou sladce ovocnou chutí s minimálními tříslovinami, přímočaré a dobře pitelné. Totéž v ročníku 2019 ale chutnáno před rokem mělo lehce navinulejší a nazrálejší aromatiku, sladší teplejší džemovější ovocnost, opět přímočařejší snadno pitelné. Fajn základ na spíše rychlejší (2-3 roky) vypití.
Valpolicella Classico Superiore 2019 (polohy Ronchiel, La Costa a slavné Monte Sant’Urbano, odrůdově Corvina 60 %, Corvinone 20 %, Rondinella 10 %, Croatina 7 % a Oseleta 3%, maceruje o něco déle a zraje v sudech o objemu 26 hl zhruba rok) je v projevu hodně ovocně zralé, expresivnější sladší až lehce džemová ovocnost, trochu kořenitější. V chuti o něco plnější, spíše červeně sladce ovocné, s výraznějšími tříslovinami a hezky postavené, slušná délka, sympatické. Efektní ale ne přestřelené. Totéž v 2018 opět chutnáno loni s ovocností více směrem černý rybíz a o něco měkčí, ale stylově jinak velmi podobné, přístupné líbivější ale ne vlezle.
Valpolicella Classico Superiore Ripasso 2020 (polohy Mandolari, Bosco, Tondin, Ronchiel a La Costa, odrůdově Corvina 60 %, Corvinone 20 %, Rondinella 10 %, Molinara 7 % a Oseleta 3 %, klasicky s druhou fermentací se slupkami z Amarone a Recioto, zrání 18 až 20 měsíců v 26 hl sudech) je opět poměrně voňavé, sladce ovocné, červené a tmavé peckoviny a lesní, s linkou ovoce sušeného, výrazné. V chuti plnější, lehce nasládlé ale ne nějak otravně, zakulacené, intenzivní a delší, výrazně ovocné. Ročník 2019 chutnaný loni působil lehce navinulým dojmem a v projevu s jakoby výraznějším dřevem, až do čokolády, ale jinak opět stylově podobné.
Amarone della Valpolicella Classico 2016 (polohy Mandolari, Tondin, Bosco, La Costa, odrůdy Corvina 60 %, Corvinone 25 %, Rondinella 15 %, více než tři měsíce vysoušení hroznů, fermentace spontánní v 50 hl sudech a macerace přes měsíc, zrání v 350-litrových sudech 16 až 18 měsíců a následně smíšené v 26 hl sudech dalších 10 měsíců) jsem opět chutnal loni, aktuální ročník letos ne. V barvě tmavší a hlubší. Sladké intenzivní koncentrované ve vůni, především tmavší peckoviny až do džemu a také sušené plody, kořenitá linka, lékořice, dřevo trochu do vanilky. Suché, koncentrované, sladce ovocné, zralé, s typickým vyšším ale dobře zakomponovaným alkoholem, s ohlazujícím se jemnozrnným měkčím tříslem, dobrá délka. Fajn efektní kousek.
Vinařství dováží Víno pro Vás a docela s jejich produkcí slaví úspěchy, včetně výborných výsledků na Prague Wine Trophy. Já vína pokaždé otevíral se skupinou přátel (a jídlem připraveným na grilu) a setkala se s vřelým přijetím. Moje srdce leží stylově přeci jen někde jinde, ale především Classico Superiore či Ripasso bych si doma představit dovedl, pro ty bych užití našel :-)
