Když jsem poprvé přičichl k a ochutnal La Volada 2021 od populárního vinařství Albet i Noya (web), tak mi vytanula vzpomínka na Mělničinu, směs milerky s ryzlinkem od Krause. Ale přeci jen jsme trochu jinde, odrůdově i geograficky. V burgundské lahvi s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem se skrývá víno spíše světlejší barvy, s florální aromatikou a decentním dotykem citrusů, čisté, s trochu muškátovou a mýdlovou linkou a jemným herbálním štychem. Čisté, lehkonohé, s fajn kyselinou a trochou zbytkového cukru, opět florální a nějaký ten citrus, fajn délka, technicky precizní, přístupné, fajn pití. Tohle víno je u vinařství v řadě rarit, ale nejde ani tak o výjimečnou kvalitu obsahu lahve jako takového, jako spíše u jednu z prvních ukázek jejich snahy prakticky ve vinicích eliminovat jakékoliv postřiky či je připravit na výzvy probíhajících změn klimatu. Už dekády jsou samozřejmě certifikovaně bio(dynamičtí), ale nezůstávají jen při tom.
Víno La Volada, premiérový ročník v počtu 8000 lahví, je první vlaštovkou programu VRIAACC (Variedades Resistentes y Autóctonas Adaptadas al Cambio Climático, Resistentní a autochtonní odrůdy přizpůsobené změně klimatu), který pracuje s tradičními katalánskými odrůdami (Xarel·lo, Macabeo, Parellada, Tempranillo či Grenache) a hledá vhodná křížení s rezistenty, ale i testuje současné rezistenty v tamních podmínkách a kombinacích s odrůdami běžnými. V tomto vínu je ve směsi konkrétně Sauvignac (Sauvignon x Riesling v kombinaci s neznámým hybridem), Muscaris (Solaris x Muškát žlutý) a Marina Rión, původní znovuobjevená odrůda z Penedès. Výsledné víno vlastně až překvapivě evokuje mnohé z jeho složek :-) Láhev jsem měl na ochutnání od dovozce BioSueňo. PIWI už dorazilo i do Španěl a Tempranillo se klepe strachy ;-)
