Jako téměř každý rok jsem přechutnal nové amforovky z Celler del Roure (už mají i funkční web), psal jsem tu o nich už mnohokrát (zde něco k jejich příběhu, přechutnávka starších ročníků jejich amfor atd.) a neodpustím si to znovu, s pár novými informacemi A začneme u Cullerot 2021, jejich čím dál populárnějšího bílého, už je toho 55 tisíc lahví! V tomhle ročníku jsou navíc dvě nové polohy, které se jim podařilo získat, 40+ let staré výsadby odrůd Macabeo a Malvasía na výrazněji vápenitých půdách ve vyšší nadmořské výšce. Celkem se vinařství dostalo na 83 hektarů (z toho skoro třicet odrůdy Mandó a Arcos a dalších sedmnáct původních bílých odrůd) a roční produkci okolo 350 tisíc lahví ve třech řadách – Vins clàssics (dřevo, hodně odrůda Monastrell a další i mezinárodní modré), Vins antics (amforovky, původní a často i polozapomenuté odrůdy) a novou Les filles d'Amàlia (pocta odrůdě Mandó, aktuálně s růžovkou a bublinami) + něco v družstevním provozu. Daří se jim vyhledávat výsadby původních odrůd, úspěšněji pokud jde o ty modré ale i u bílých to nějak jde, a přesvědčit pěstitele, aby v nich pokračovali a obhospodařovali je čistě (sami jsou certifikováni bio již několik let) a způsobem, který potřebují. Navíc jim platí za plochu, ne kilogram hroznů.
Aktuální směs Cullerotu tvoří 30 % Pedro Ximenez a 30 % Macabeo a poté Malvasía, Verdil, Merseguera a Chardonnay a snad i nějaká Tortosina, vše to kvasí částečně odstopkované spontánně v nerezu a zraje v 2800l velkých starých zakopaných tinajas asi půl roku. Barva je světlejší slámová. Aromatika svěží, příjemná, spíš než ovocná do bylinek a koření. Mladistvé, s výbornou kyselinou v chuti a až trochu přísnější než bývalo zvykem, středně plné, opět hlavně bylinko-kořenité s delikátní zábavnou nahořklostí podporující chuť na další doušek. Slušná délka a vyváženost, charakterní bílé co volá po párování s jídlem v pěkné restauraci.
Můj oblíbený Vermell 2020 je především Garnacha Tintorera, tak 70 %, a zbylou část tvoří Mandó a malá příměs odrůdy Arcos (postupně, jak najedou výsadby, by se její podíl měl navyšovat). Jinak vzniká zase spontánní fermentací a macerací v nerezu a pak půl roku zraje v tinajas. Jasná, nijak tmavá rubínová barva. Čerstvě, vzletně vesele florálně-ovocné, takový trocho Beaujolais/betonový styl. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, se sladší červenou ovocností, fajn délka a pitelnost. Nekomplikovaně zábavná záležitost s něčím navíc.
U Parotet 2020 dominuje odrůda Arcos a zhruba třetinu tvoří Mandó, hlavně u odrůdy Arcos čím dál častěji pracují s celými neodstopkovanými hrozny. Opět vše spontánně, zrání v amforách ale tentokrát skoro rok. Trochu tmavší rubínová barva. Mladá, poměrně expresivní aromatika trochu více do tmavších až lesních plodů, ale stále velmi čerstvé, kamenité, s kořenitou a lehce florální linkou. S hloubkou a jistou elegancí. Suché, trochu plnější a svíravější s výraznějšími tříslovinami, svěží, pěkně ovocné, s moc fajn stavbou a délkou. Je tam zábavná lehkost a zároveň to má koule. Hodně povedený kousek! Na rozdíl od ostatních s větším potenciálem zrát (ne že by Vermell v pohodě 5 let ležet nemohl) a dokonce bych s otevíráním ještě chvilku počkal.
Pro zábavu jsem si vygooglil hodnocení pro Robert Parker’s Wine Advocate, za kterým stojí, jak je u Španělska obvyklé, Luis Gutiérrez. Cullerot i Vermell mají 92 bodů, Parotet celých 95! A Safrá, kterou jsem v ročníku 2020 ještě nechutnal a bývá skvělá, 94+. Jinak běžné maloobchodní ceny po lahvi jsou 270 Kč za Cullerot, 250 Kč za Vermell a už tedy vyšších 540 Kč za Parotet. Vína dováží BioSueňo.
