Na pondělním Družstvu jsem se v rámci „Frankovka Geek Lounge“ postaral o servis 30+ různých kousků téhle báječné odrůdy z Moravy, Slovenska, Rakouska a také Španělska, lahví z vlastích zásob i věnovaných vinaři či dovozci. Neměl jsem úplně prostor si v klidu ochutnat a psát poznámky u všech, ale u pár se mi to zadařilo či si teď nedopité lahve užívám doma. Pár výjimečných záležitostí padlo už na místě – třeba fantastické, velké červené Blaufränkisch Saybritz 2018 z Eisenbergu od Franze Weningera či raritní zábavná charakterní Frankovka 2019 od Milana Nestarce – a doma už je neprozkoumám! Ale o několik dojmů se podělit i tak mohu :-)
Slovenská Pivnica Čajkov věnovala svou elitní Frankovka Empress ve třech ročnících – 2013, 2016 a 2018. Právě od ročníku třináct se odrůdě věnují intenzivněji, nechávají ji déle vyzrávat v sudech (3+ roky) a vůbec se o ni starají s patřičnou úctou! :-) Servírovaná třináctka byl speciální vzorek z dosud na trh neuvedeného sudu, taková „předpremiéra“ vlastně. Již trochu nazrálejší, s jemnou červenou ovocnosti, kořenitostí a florální linkou, dost elegantní. Suché, šťavnaté, s krásnou kyselinou a již uhlazenějším tříslem, spíše jemnější ale důraz to má, charakterní moc pěkné víno! 2016 je ovocnější, strukturovanější, důraznější Frankovka, taková pěkná starosvětská klasika a krásné víno se vším všudy. 2018 je hodně florální, expresivní, až nečekaně výrazně aromatická verze vína, mladistvá a trochu divočejší, zemitější v chuti. Mému vkusu vyhovuje vlastně nejméně, některé oslovila nejvíce :-)
Moc mne bavila úplně mladá čerstvá Frankovka 2021 ze Čtvrtí od Oty Ševčíka. Už jsem tu psal opakovaně, jak mám pocit, že svou vlajkovou odrůdu dává na trh moc brzo a stejně tak zbytečně brzy se víno potom vypije. Jenže… v tomto konkrétním případně je hodně těžký víno nepít už teď. Krásně červeně peckovinově ovocné s trochu hlubší tmavší linkou, skvěle zapracované dřevo, suché, středně plné, šťavnaté, s fajn jemnozrnnou tříslovinou a dobrou délkou. Přístupné, zábavné, lákající ke klopení a přitom nabízí dost ke zkoumání. Skvělá věc, která bude ještě pěkně zrát a v mnohém evokuje hodně dobré Cru Beaujolais.
Slovinský, konkrétně Spodnja Štajerska (na hranicích s Chorvatskem, do Záhřebu to mají o hodně blíž než do Lublaně), Žan Red 2020 z vinařství Keltis je pravda odrůdová směs a servírován nebyl ve speciálním koutku ale coby běžná nabídka. Ale Frankovka v něm je, stejně jako Žametovka, Kraljevina, Merlot a taky Ryzlink vlašský! Čistý nerez, jen tři dny macerace u modrých odrůd, velmi nízký alkohol a sířené téměř „homeopaticky“ (5 mg/l přidané). Světlejší trochu malinovka barva, malinová ovocnost i ve vůni, trocha rybízu a červených peckovin a lehce herbální linka. Suché úplně, lehčí, velmi šťavnaté, trochu svíravé, osvěžující, docela příjemně dlouhé. Ideál lehce podchladit, takové letní veselé pití.
Je zajímavé ty lahve sledovat v čase, jak se potýkají s výrazným vlivem vzduchu v jen tak zašpuntovaných lahvích. Někdy je mi trochu líto, že vlastně trocha vína padne a nebude nikdy vypita, protože nepřežije. Ale zase krásně vidíte, jak se něco rozpadne za den a jiné víno drží i v drsných podmínkách dní několik. Dává to hezký obrázek, jak se může dál chovat v lahvi a obecně i přístupu vinaře. Každopádně se „zbytky“ mám obecně problém a proto mi delší dobu trvá dát vědět dovozcům/vinařům názor na vzorky, co sem tam dostávám. Prostě nerad otevírám, bez velké návštěvy vínomilců, mnoho lahví najednou jen kvůli ochutnání a poznámkám s tím, že se holt prostě nevypije. Je mi to, i po těch letech, líto. Nejsem profík! :-)
