Levná španělská vína jsou tak dobrá, že se vyrovnají výrazně dražším francouzským! No dobře, je to složitější, ale že je ve Španělsku (z mnoha různých důvodů) mnohdy opravdu výtečný poměr kvality k ceně si vzít nenechám. Vlastně to ale píšu spíš proto, že byl nedávno odhalen další z řady podvodů s vínem, v tomhle konkrétním mezi lety 2013 a 2019 organizovaná francouzská skupina – řetězec končil u Celliers Vinicoles du Blayais v Bordeaux – podváděla v průmyslovém měřítku a dostala na trh až 5 milionů lahví levného španělského vína, které prodávala nejen jako francouzské stolní (za které dostanou stále více peněz než za základní Španělsko), ale i jako vína z prestižních apelací Saint-Émilion, Pomerol, Saint-Julien či Margaux. Ale podvody se dějí i v samotném Španělsku. Tam zas skupina Grupo Reserva de la Tierra podle všeho pustila na trh až 40 milionů (!!!) lahví opět základních stolních vín, která ale vydávala za produkci apelací jako Priorat či Terra Alta. Člověk se musí mít na pozoru! Obzvláště pokud pije buď základní levnou (až podezřelou levnou) produkci nebo naopak vína z nejslavnějších :-)
Když už jsem u podvodů s vínem… Ústav chemie a biochemie Mendelovy univerzity přišel s „UV otiskem prstu“. „Vzorek prosvítíme UV zářením a vyvoláme tak celou řadu zajímavých fotochemických reakcí, které jsou pro daný vzorek specifické a po pár minutách je podle spektrální charakteristiky možné říct, z čeho vznikl. Ať už se jedná třeba o odrůdu vína nebo druh džusu.“ Metoda je to jednodušší a levnější než ty v současnosti používané (třeba plynová chromatografie s hmotnostním spektrometrem) a uvidíme, zda se nějak aktivně zavede do praxe. Na Novém Zélandu si zase hrají s „otiskem prstu terroir“ a společnost Oritain tvrdí, že dokáží vytvořit otisk místa původu – na úrovni regionů, vinic i konkrétních viničních parcel – a následně ho nalézt ve finálním víně. I přes kupříkladu různé majitele, vinohradnické techniky i přístup ve sklepě.
A ještě jednou vinná zlodějina, tentokrát se týká domén Alaina Brumonta v Madiranu, tedy i kousků jako Château Bouscassé či Montus. Tomu mezi lednem 2014 a dubnem 2015 tři zaměstnanci se svými společníky postupně ukradli přes 55 tisíc lahví, včetně starších archivních ročníků, a rozprodali je. A to i barům a restauracím v oblasti, které jsou spoluviníky, nejen vzhledem k nízkým cenám (10-20€ za krabici šesti lahví) o pochybném původu museli vědět. Vinařství to zkomplikovalo fungování, šlo o opravdu nemalou ztrátu odhadovanou na 1.2 milionu €, ale vlastně i kvůli dostupnosti elitních vín za nízké ceny poškodilo jejich image. Což mne přivádí k dnešní poslední zprávě…
Překvapil mne prezident SVČR Martin Chlad svým posledním příspěvkem na Instagramu (druhé foto), kde se spravedlivě a nečekaně otevřeně rozohnil nad nabídkou mladého vína od Sovínu v supermarketu, lahve s cenovkou 59.90 Kč. „Těm kdo tomu nerozumí, tak po 3/4 roku za normálních okolností tvrdé a pokorné vinařské práce, “nastartovat” nový ročník lahví za 59 Kč, kterou podepisuji jako moravské je bezohlednost! Nebo svinstvo?!“
