Včera jsem příspěvek nějak nestíhal, ale dnes vám to vynahradím měrou vrchovatou, tohle zaujme tak tři lidi maximálně! Na pondělním Družstvu (dorazte, budeme podávat moc zajímavé kousky, včetně několika unikátů, a výtěžek jde na dobrou věc!) zavítáme i do Chorvatska, na Istrii, do vinařství Piquentum (původní latinský název obce kde sídlí). Založil jej Dimitri Brečević, který se ale narodil ve Francii, v Jurançonu, obor studoval v Bordeaux a první ostruhy získal tamtéž, v Domaine de Chevalier v Graves, než odjel na zkušenou na Nový Zéland a pracoval různě po Evropě. Nakonec u něj ale zvítězilo volání rodného kraje jeho otce. Sklep má v původním podzemním tanku na vodu z Mussoliniho éry. Na necelých pěti hektarech čistě vedených vinic, především na různých sedimentech s výrazným obsahem železa, jede tradiční lokální odrůdy Malvasia, Teran a (jeho slovy „mladšího příbuzného Teranu“) Refošk. Sklizeň ruční, fermentace spontánní a bez kontroly teploty. Podzemní nádrž je ale tak studená, že občas musí otevřít vrata a vhánět tam teplejší vzduch zvenku, aby se to vůbec rozjelo. Zrání typicky ve dřevě a opět bez jakýchkoliv aditiv. Lahvování bez čiření a filtrace a jen s minimální stabilizační dávkou síry. Tohle platí i pro Refošk, který maceroval nějaké tři týdny a v menších barrique sudech, ale spíše ne nových, si poležel skoro rok a půl.
Refošk je jedna z odrůd z rodiny Refosco (poprvé zmíněné už v roce 1409, v seznamu vín podávaných na banketu pro papeže Řehoře XII.), aktuálně je v ní nejméně šest zásadních sourozenců, z nichž nejznámější je určitě Refosco dal Peduncolo Rosso. Aby to nebylo úplně jednoduché, tak analýza DNA přesvědčivě dokazuje, že slovinský Refošk = Refosco d’Istria = … Teran/Terrano na chorvatské Istrii. Celé je to komplikovaná situace, dlouhodobě byla snaha zafixovat Teran pouze jako víno z Krasu s jeho typickým projevem. Slovinsko si vytvořilo chráněný název Kraški Teran, který se stal i součástí EU legislativy v roce 2004. Aby se z něj v roce 2008 po revizi stal jen Teran a chorvatští producenti najednou měli zákaz název používat. Ne že by se to dělo, upřímně. Do toho klasická debata, že Teran/Terrano je odrůda a tedy něco, u čeho si nejde název nárokovat pro sebe (stejný příběh jako Prosecco, kde byla odrůda šikovně přejmenována na Glera, aby si Italové mohli chránit název apelace… a stejně prudí třeba kvůli Proškovi), zatímco slovinská legislativa Teran definuje ne jako odrůdu ale jako specifické víno z konkrétní lokality a odrůdy Refošk. Ještě někdo čte? Dobře!
Hlavní je totiž obsah lahve, že jo. Ta u Refošk Vrh 2019 je mírně atypická (zaoblenější v ramenou) bordó, hrdlo zavoskované a celokorek. Baví mne viněta. „Čte“ se po řádcích zleva doprava, každé to kolečko symbolizuje množství srážek v jednom z měsíců ročníku vína, počínaje říjnem předchozího roku a konče zářím a sklizní. Dost tmavé v barvě, ale nijak vyloženě hutné. Docela efektní, výraznější aromatika, tmavší peckoviny a lesní plody, taky (ty jo, ve víně, nečekaný) hroznová šťáva, trocha dřeva a tabáku až lehce směr kouř a popelník :-) Suché, středně plné, s poměrně výraznou kyselinou, svíravější a svědčí tomu vzduch, tmavší ovocnost, červené jablko, trocha zemitosti a fajn délka. Taky minerální a, nakolik si ji možná jen sugeruji, železitá linka. Refošk se historicky podával, pro obsah železa, ženám po porodu. To já sice nejsem, ale užívám si ho dost. Láhve pro Družstvo máme od rakouského Weinskandal.
