V rámci vykukování z bubliny občas ověřuji, jaký je aktuální stav na vinné frontě večerky-sámošky-stáčírny :-) Pravda určitě méně často než dříve, sil není příliš. Tentokrát jsem, stále v Lidlu bez desetníku jen stovku, neodolal lahvi Señorío De Peñalba Mencía Premium 2020 (producent Vinos de Arganza, oblastně zatříděno jako Vino de la Tierra de Castilla y León), což by měla být čistá Mencía školena asi čtyři měsíce snad dokonce v nějakých sudech. A pyšní se 90 body od Guía Peñín a dokonce 91 od Jamese Sucklinga. Láhev burgundská, záklopka kovová, korek lepený z drti. Tmavá barva, tón trochu do fialové. Čisté, spíš tmavší ovocnost a kořenitě-herbální linka. Suché, fajn kyselina, slušná délka, tmavší ovocnost, vyvážené, čistě udělané a bezproblémově pitelné červené. Působí nějak falešně? Ne, ač ten dojem schematické velkoprodukce tam je. Koupil bych si za kilo znova? Ne, ale v zásadě na tom není nic špatně. Chápu 90/91 bodů? Ne. Ale pokud by člověk potřeboval pár levných lahví na nějakou grilovačku a neřešil věci jako „příběh“, způsob pěstování hroznů a potažmo „detaily“ jako férové výkupní ceny hroznů a podobně, tak proč ne.
Když jsme u těch výkupních cen, u hroznů aktuálního docela zásadního problému v moravských vinicích (i vzhledem ke stále plným sklepům velkoproducentů se propadla nesmyslně nízko)… Vinařská oblast Bordeaux má zvuk a je pro mnohé synonymem špičkových drahých (především) červených vín. Ale zároveň produkuje nechutnou spoustu úplně základních záležitostí, které najdete v každé večerce za pár korun. Výkupní cena za tonneau (čtyři běžné 225l sudy, 900 litrů celkem) obyčejného vína se běžně pohybuje pod tisíci eury a v některých ročnících v poslední době spadla i na sedm stovek. Což je nejen pod hranicí udržitelnosti, ale všechny ty lahve za 69.90 Kč snadno vysvětluje. Já ve večerce přitlačil a utratil 159.90 Kč (ale očividně lze pořídit i znatelně levněji!) za láhev Château Les Rouillères Bordeaux 2019. Jde o víno ze stáje Producta Vignobles (web, obrovský producent co dělá milion hektolitrů a má pod sebou na 150 châteaux a nepočítaně značek) a dle viněty „château“ sídlí v Entre-Deux-Mers. Odrůdové složení bude „bordó směska“, blíže neuvedeno, mělo by to být kvašeno v nerezu a pak nějakou dobu ležet v nerezu a betonu. Láhev bordó, kovová záklopka, lepený korek s pevnou dvojploškou. Tmavší rubínová barva. Výraznější vůně, spíše tmavší ovocnost, peckoviny, černý rybíz, čerstvost docela. Suché, čisté, středně plné ale trochu řidší, spíše červená ovocnost v chuti, fajn kyseliny, krátké, hodně jednoduché, něco třísla a svíravosti. Červené. Obyčejné. Není na tom nic špatně ani nic zajímavého. Jen nápis Bordeaux a Château. A to nejspíš na trhu stačí :-)
A na závěr Cabernet Sauvignon Silver Ghost 2018! Tedy světový odrůdový miláček z u nás tak oblíbeného Chile, víno importované a prodávané německým gigantem Peter Mertes (mají v nabídce i kupu korektních německých ryzlinků a stojí za aktuálně dost úspěšným Shhh It´s Riesling). Původ v Central Valley, nejspíše někde okolo Curicó, a za vínem asi stojí ACW Group, konkrétně Viña Aresti. Víc netuším :-) Láhev bordó, šroubový uzávěr. Trochu tmavší rubínová barva. Expresivnější aromatika, tmavá ovocnost, černý rybíz, trochu sladčeji působící. Suché, čisté, středně plné, tmavší ovocnost, středně dlouhé. A tak nějak… prázdné. Opět na tom není nic špatně, při ceně 89.90 Kč zas na nějaké grilovačce mezi lidmi zmizne snadno a možná i rychleji než to Bordeaux. Ale ve výsledku byla ta Mencía (i když bych ji v tom naslepo nutně nehledal) určitě nejlepší ze setu. Zásadní objev jsem neučinil a za pár měsíců to třeba zkusím znova. Nebo ne, pokud mi podobný experiment někdo nezaplatí :-)
