James Suckling uveřejnil svůj (resp. svého rozsáhlého týmu) žebříček top sto vín pro letošní rok a přiznám se, že se u něj bavím o trochu více než u toho z Wine Spectatoru. Možná to je větším zastoupení německých ryzlinků! Nebo alsaským Pinotem Noir se sto body. Nebo téměř absolutním hodnocením pro Amontillado sherry od Lustau :-) Každopádně jsem žebříček projížděl při dokončování výběru dvanácti domácích vín pro Forbes. A přemýšlel u toho, jak vlastně tolik neřeším nějakou absolutní kvalitu v jednom určitém bodě. Bubliny/červené/ryzlink/etc., které dostanou nejvíc bodů v rámci dostatečně širokého hodnocení, jsou „nejlepší“ víno dle určité skupiny hodnotitelů v jeden moment. A je to důležitý výsledek a má smysl. Jen je důležitější, že vinař XYZ dělá každý rok jedno z top vín v nějaké kategorii. A někdy (často) je jiné víno v hodnocení lepší než jeho, ale na jeho se jde spolehnout, že ročník od ročníku prostě doručí přesně to, co od něj očekáváš. Bude se lišit, ročník se musí projevit, někdy bude naprosto úžasné a jindy jen moc dobré a nějaký rok se vinař rozhodne ho raději neudělat, ale vždy „to“ tam bude. Možná už jsem starej, ale prostě ona konzistence a předvídatelnost jsou pro mne tak nějak čím dál důležitější, než výstřelky „na jednu noc“, náhlá zjevení a nečekaně úžasné zážitky, co se ale pak už moc neopakují. Což teda nemění nic na tom, že (alespoň ve víně, teda) furt hledám, experimentuji a různé nečekané úlety si fakt užívám! No nic. Berte to jako omluvu, pokud vám to TOP 12 v časopise pak přijde nějak divné či vás přímo urazí ;-)
Při psaní těchto řádků mám ve skleničce víno, které „v žebříčku“ sice nebude, ale jistojistě patří do kategorie jedněch z nejznámějších domácích vín se stabilní kvalitou, vždy více než férově naceněných a pro mne bezpečných voleb kdykoliv vidím na lístku. Frankovka 2019 pozdní sběr od „malého vinaře“ Mádla (web). Viněta se nedávno změnila, ale styl zůstává a původní dominantní obrázek sklípků nakonec také. Velkobílovická Přední hora, školeno v sudech, úplně suché, pitelné (a v restauracích povětšinou i vypité) i velmi mladé, ale s potenciálem hezkých pár let zrát do krásy. Bordó láhev, plastová záklopka, DIAM aglomerovaný korek. Tmavší rubínová barva. I vůně spíše trochu tmavším směrem, otevřenejší, zralé červené a tmavší peckoviny, trochu sladší džemovo-likérové, moruše, florální linka, vlastně docela expresivní. Suché, čisté, šťavnaté s pěknou kyselinou, zrale červeně ovocné, čisté udělané, s uhlazenějším tříslem, dobrá délka. Hodně sympatické a pije se skvěle.
