O svatomartinském víkendu jsem s přáteli otevřel tři vína z Montepulciana od Tenuta di Gracciano della Seta (web), lahve ze setu, který jsem pořídil na jaře od pana Skleničky. Jde o jeden z nejstarších a ve své době nejrozsáhlejších podniků v oblasti, ovšem zdaleka nedělali jen víno. Dnes hospodaří na nějakých 70 hektarech, z čehož vinice tvoří 20 ha a jsou dlouhodobě vedené čistě, od roku 2015 přímo v (dnes už certifikovaném) bio režimu. Ač podnik velmi tradiční, jehož produkce pevně stojí na Sangiovese a několika variantách Rosso a Vino Nobile di Montepulciano, jsou otevřenějších různým experimentům a i hlavní vína dnes trochu posouvají, po éře mohutnějších „tříslovinných oblud“, trošku odlehčenějším směrem :-) Stále využívávají i původní sklepy z počátku 19. století pod zámkem, pro zrání v pětistovkách a větších sudech, ale v roce 2013 dostavěli nové prostory s nerezy i sudy, moderním lisem, kontrolou teploty a vším ostatním potřebným. Podnik vlastní Giorgio della Seta, který se jej znovu ujal po delší době ve vrcholném byznysu po světě, a spravuje jej Vannozza della Seta. Zda byl příklon k ekologickému zemědělství iniciován tím, že byla provdána za Alda Paravicini Crespi z Cascine Orsine, jednoho z nejpřednějších propagátorů biodynamiky v Itálii, netuším. Každopádně sklepmistra jim od roku 1995 dělá docela vyhlášený Beppe Rigoli.
V degustačním setu se nacházelo Rosso, Vino Nobile i Vino Nobile v Riserva variantě. Všechna vína jsou Prugnolo Gentile aka Sangiovese Grosso, maximálně na „změkčení“ s menším přídavkem Merlotu. Rosso jsou především mladší výsadby, Riserva naopak starší, ale obecně jde o mix více poloh i stáří výsadeb, z nichž ty nejstarší jsou ze sedmdesátých let. Rosso di Montepulciano 2020 je čistý nerez, s pěknou rubínovou barva a trochu sladší, přímočařejší tepleji červeně ovocnou vůni, zralé peckoviny. Suché, středně plné, ovocné, se sladce ovocnou chutí, měkčí s uhlazenějším tříslem, slušně dlouhé. Příjemné, nekomplikovaně fajn.
Jejich hlavní Vino Nobile di Montepulciano 2019 a na počet lahví i nejdůležitější produkt vinařství (zhruba 40 tisíc kousků, ale i Rossa dělají okolo třicet, Riserva jen asi 6-7 tisíc lahví dle ročníku a pokud vůbec) maceruje o něco déle a zraje rok a půl v sudech, ze 2/5 jde o nové i jednou či dvakrát použití 350 a hlavně 500l sudy z francouzského dubu a ze 3/5 o velké sudy objemu 2500 litrů ze slavonského dubu. Trochu nazrálejší rubínová barva. Intenzivní, nazrálejší, teplejší otevřenější aromatika, červeně a hlavně peckovinově ovocná ale s temnějšími odstíny, kořenitější a se znatelným vlivem i trochu novějšího dřeva. Víno plnější, suché, s moc pěknou kyselinou a šťavnatostí, strukturované, se znatelnými jemnozrnnými ale nijak super výraznými tříslovinami, červeně ovocné, pěkná délka. Seriózní, krásně udělané klasické červené a pro mne, trochou spoiler, víno, které v degustované trojici z lahve zmizne nejrychleji.
Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2017 je školeno v sudech rovnou dva roky, nejméně půlku v 350l a 500l novějších francouzských dubových a poté v 2500l velkých ze slavonského dubu. Výrazně otevřenější, oxidativnější projev a také znatelnější vliv dřeva. Poměrně intenzivní, vrstevnatá aromatika, s červenými peckovinami a sušeným ovocem, kořenitost, balsamikový tón a dotyk živočišnosti a kůže. Suché, s pěknou kyselinou a šťavnatostí, plnější a zrale tepleji ovocné, docela koncentrované ale má to i lehkost a pitelnost, strukturované klasické starosvětské červené. Ale prostě… nevím, to „základní“ Vino Nobile mi vlastně přijde o něco vyváženější a zábavnější pití, aniž by ztrácelo příliš na komplexitě. V rámci bedýnky vycházelo Rosso na 270 Kč, Vino Nobile di Montepulciano na 430 Kč a Riserva na 660 Kč. I v tomto kontextu „střední třída“ jasná volba.
