Sledovat některé vinaře a jejich vývoj je fascinující zážitek a v případě Milana Nestarce to platí vrchovatě. Pokud ho ještě nemáte v hledáčku, když už ne vína tak alespoň texty, tak doporučuji. V češtině na Facebooku, v angličtině (a vzhledem k tomu, jak populární je v zahraničí, s mnohem větším počtem aktivních uživatelů) na Instagramu. „Minulý týden jsme oficiálně vypustili ven naše White Labels 2019 – naši "nejopečovávanější" řadu vín. Mám je rád, protože to jsou otisky našich nejzajímavějších poloh (nejstarší keře, specifické mikrolokality) – a vlastně i otisky mého vlastního vývoje, cha. A tím, že s námi stráví ve sklepě nejvíc času – tyto konkrétně celé tři roky – mi vždycky poskytnou výbornou příležitost podívat se na daný ročník s potřebným odstupem.“ Tak třeba začíná poslední příspěvek, ve kterém je i hromada moc zajímavých informací. A vlastně už samo to, že leckdy vysmívané naturální „nesíříte, nic to nevydrží“ (mimochodem tahle vína zasířena byla, „radikální“ změna spočívá v dodání 3-5 mg/l) vinařství dává svou nejdůležitější řadu ven až po třech letech zrání, napovídá mnohé. Mám celou tu kolekci doma, ve sběratelské dřevěné bedýnce, ale já prostě raději vína piju než ukládám na horší časy a tak jsem rovnou jedno z nich, to na které se těšil nejvíc, rovnou otevřel.
Jde o následovníka veltlínu WTF, taktéž čisté Veltlínské zelené (vyznání k odrůdě zde, také fajn čtení) pojmenované WTB 2019. What the Bílovice :-) Víno původem ze starých výsadeb ze 70. let v trati Úlehle, s jihovýchodní expozicí, na spraši s trochou vápna, kde nově hospodaří na necelém hektaru. Ruční sběr poměrně pozdě, až ke konci října, nejdřív hrozny 12 hodin pošlapané a pak 18 hodin pomalé lisování. Fermentace spontánní, asi dva měsíce, a následné zrání v 3000l dubovém sudu od Stockingera. Nečiřeno, nefiltrováno, před lahvování zasířeno 3 mg/l. Žadné velké macerace, á la pod flórem školení či jiné „extravagance“. Láhev burgundská a v hrdle černobílý efektní Ardeaseal Organic s potiskem vinařství. Uzávěr je vyroben z termoplastického elastomeru na bázi bioplastu (základem jsou zdroje biomasy jako kukuřičný škrob, cukrová třtina, cukrová řepa, celulóza a rostlinné oleje) a stále dost netradiční, narážím na něj vyloženě výjimečně, ač jej propagovalo několik opravdu slavných vinařství (i pro svá Grand Cru burgundská Laurent Ponsot, na Etně naturální legenda Frank Cornelissen či jedna z hvězd kopců v okolí Tortony, Walter Massa). Nestarec experimentoval a hledal jakým směrem jít a skončil zde. Upřímně proti tomuhle uzávěru nic nemám, snad krom toho, že jde z lahve někdy docela těžko vytáhnout :-)
Ale zpět k vínu. Tmavší, lehce matnější zlatá barva. Poměrně intenzivní aromatika, podzimní sad, zelené jablko, kouřovost, slinosbíhavé, takové trochu Jura-styl pikantní jako u dolévaných (ne pod závojem) věcí co jen tak „nasáknou z terroiru sklepa“. Suché, čisté, skvělé kyseliny, malvicová ovocnost, lehce krémové, vyvážené, slaně minerální, strukturované, pěkně dlouhé. Seriózní, výtečné bílé. Archetypální moravský veltlín? Asi ne, ale fantastické víno ano. Těším se na další vína ze setu, co nejdřív musím otevřít další novinku, čistou Frankovku…
