Španělsko je nepřebernou studnicí zajímavých vín, v poslední době tam navíc vznikají hromady nových projektů pracujících trochu jinak a nabízejících svěží (doslova i přeneseně) pohled na španělské víno. Tak třeba La Comarcal, za kterým stojí dva nadaní vinohradníci a enologové Javier Revert a Victor Marqués (dnes už dost známá jména v regionu Valencie, hlavně Javi). Potkali se při práci pro můj oblíbený Celler del Roure a vymysleli tenhle podnik sídlící ve Venta del Moro. Založili ho teprve v roce 2017 a základ je samozřejmě dnes dost „typický“ – starší výsadby (ve Španělsku je snazší se k nim dostat) i snaha o obnovu tradičních odrůd v pro ně ideálních polohách, vinice především ve vyšší nadmořské výšce, vše v bio režimu s certifikací. Spontánní fermentace, bez aditiv krom decentního síření, žádné složitosti.
DelMoro Tinto 2021 je jejich základní červené, z keřů 15 až 50 let starých v nadmořské výšce okolo 600 metrů. Převažuje Garnacha doplněná o Syrah (původní keříkové výsadby) a malý díl Bobalu, zpracovány zvlášť a se zhruba třetinou celých hroznů v nerezu. Další zrání je v nerezu a betonu, může se vyskytnou troška dřeva, celkem víno leží asi deset měsíců a je lahvováno bez čiření a jen s hrubou filtrací. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Trochu tmavší rubínová barva. Svěží, „betonově“ čerstvě ryze ovocná vůně, veselejší vzletnější projev trochu evokující Beaujolais, spíše červené plody, k tomu středomořské bylinky a koření. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, s jemnějšími zrnitými tříslovinami, mírně svíravé, se sladší červenou ovocností, dobrou délkou, jistou nekomplikovanou elegancí a naprosto fantastickou pitelností. Snadno přístupné, ale ne všední. Tohle mne bavilo strašně moc! Ve Španělsku jsem za to vysolil něco přes 12€ a nelituji.
Chtěl jsem pokračovat dalším „objevem“ (tohle už teda úplně nový podnik není), vinařstvím Canopy a jejich naturální Garnachou ze starých keřů v nadmořské výšce přes 800 metrů z apelace Méntrida, vínem Tres Patas 2017. První den vonělo a chutnalo fajn, byť v dochuti se klubalo něco nepěkného. Po hodině už to bylo o dost výraznější a druhý den víno naprosto ovládla myšina. Trocha toho síření, pokud vinař není schopen udělat čisté a relativně stabilní víno bez něj, je prostě na místě. Zamrzelo, papírově to mělo být fajn, láhev vypadá pěkně a měl jsem od toho docela očekávání. Překvapuje mne 91 RP bodů a 93 u novějšího ročníku. Buď jsem měl smůlu, nebo prostě holt degustace vzorku z čerstvě otevřené mladé lahve tyhle věci úplně neprozradí a v recenzi se dočtete jen o „dotyku zemitosti v závěru“. To je život.
