Jméno Stéphane Derenoncourt asi slyšel každý milovník (nejen) Bordeaux. Slavný œnologue-consultant (hned se mi vybavila scéna z Dobrého ročníku, musím si to na svátky zase pustit) patří mezi elitu oboru, společně se jmény jako Eric Boissenot (syn bohužel již zesnulého Jacquese Boissenota, zásadního následníka „otce moderní enologie“ profesora Émile Peynauda), Michel Rolland, Hubert de Boüard či Paul Hobbs. Je to absolutní samouk bez jakéhokoliv formálního vinařského vzdělání, na začátku osmdesátých let jako ani ne dvacetiletý prostě dorazil stopem do Bordeaux a tam začal dělat všemožné pomocné práce, až se vypracoval tam kde je nyní. Má négociantskou firmu s Françoisem Thienpontem, společně s manželkou enologickou konzultantskou firmu, s vínem pomáhá či pomáhal u jmen jako Pavie Macquin, Domaine de Chevalier, Smith Haut Lafitte, Talbot, Canon-la-Gaffelière, La Mondotte, Beauséjour, Petit Village, Esterhazy Wein, Coates & Seely, Inama, Tenuta Argentiera, Inglenook-Rubicon Estate či ukrajinské Shabo a desítky dalších vinařství po celém světě. Docela se vyplatí sledovat menší levnější Bordeaux na kterých se podílí, většinou jsou to povedené věci v ne úplně supermoderním „Rollandovském“ stylu (i když i ten už trochu nohu z plynu zvedl), ač nějaký velký tradicionalista to opravdu není.
Má vinařský projekt v Kalifornii a od roku 1999 vlastní i vinařství přímo v Bordeaux. A, světe div se, není to v jedné z těch nejprestižnějších apelací (byť Saint-Émilion je hned v sousedství), ale v Côtes de Castillon. Vinice Domaine de l’A se dnes rozkládají na zhruba deseti hektarech jílovo-vápencový půd a dominuje na nich Merlot (ve směsi dnešního vína je ho 80 %) doplněný o Cabernet Franc, stáří keřů je okolo 40 let. Ruční sběr, třídění ve vinici a následně ještě při příjezdu do sklepa, krom pomletých i část celých hroznů, spontánní fermentace v otevřených dřevěných kádích a obvykle až měsíční macerace, zrání v sudech 16-18 měsíců a méně než polovina je nových. Otevíral jsem špičkový ročník 2015, uložený v lehce zkosené bordó lahvi s kovovou záklopkou a celokorkem. Tmavá barva, hluboká ale ne vyloženě hutné. Intenzivní, poměrně efektní expresivní aromatika, zrale tmavě ovocná – švestky a černé třešně – ale ne do vyloženě sladkých/džemových projevů, krásně zapracované dřevo, uzeně masité, mléčná čokoláda, exoticky kořenité. Aromaticky docela „extrovertní“ a přitom přirozeně příjemně působící. Suché, středně plné až plnější a koncentrované ale ne přehnané a tak akorát, zrale tmavě ovocné, stále výrazné ale jemnozrnné elegantní uhlazující se třísloviny, strukturované, bohatší, poměrně dlouhé. Stále vlastně docela mladistvé a energické, ale již přístupné a skvěle pitelné. Ovšem má před sebou ještě hezkých pár let. Šlo jeden z mých úplně posledních nákupů v En Primeur, za víno jsem tenkrát vysolil u Domince asi šest stovek a jsem za to rád. Bodově se to u kritiky pohybuje v oblasti 91-92 a upřímně bych klidně i trochu přidal :-)
