Výtečná oregonská šardonka mne navnadila a otevřel jsem ze stejné oblasti, Dundee Hills ve Willamette Valley, také červený pinot. Ale od jiného a docela oceňovaného vinařství, The Four Graces (web). Ony čtyři grácie ve jméně jsou Alexis, Vanessa, Christiana a Jillian, dcery zakladatelů vinařství, Pauly a Stevena Blackových. Podnik byl založen v roce 2003 a první ročníky měl na svědomí známý enolog Laurent Montalieu, v roce 2014 se podnik stal součástí skupiny Foley Family Wines. Pěstují révu a celkově hospodaří v udržitelném režimu (s certifikací LIVE, low impact viticulture and enology, a částí vinic zkušebně v bio a biodynamice) a krom Dundee Hills mají vinice také v AVA Yamhill-Carlton a AVA Van Duzer Corridor, pro základní vína také část hroznů nakupují. Odrůdově je pro ně zásadní Pinot Noir a pěstují i další odrůdy z rodiny – Pinot Gris a Pinot Blanc (alsaské klony) společně s trochou Chardonnay.
Nakoupil jsem degustační sadu několika jejich pinotů uprostřed pandemických uzávěr, bez vyhlídek na degustace a podobné radosti, k prochutnání alespoň po vlastní ose doma. Už jsem něco otevřel a přiznám se, že jsme si úplně nesedli. Vína jsou to moc dobrá, precizně udělaná, bezchybná a naceněná, v kontextu vysoce bodovaného oregonského pinotu a importu z USA tuplem, ještě snesitelně. Ale nějak se mi u toho nikdy nerozbušilo srdce rychleji, něco mi tam vždy chybělo a těžko se to přenáší a vysvětluje. Docela jsem se těšil, jestli to třeba zlepší Dundee Hills Reserve Pinot Noir 2017, víno mimo jiné na 29. místě v žebříčku top sto podle Wine Spectatoru a jejich zásadní kousek. Pochází z Foley Family Estate Vineyard a Pinot Noir je zde osázen v mixu klonů Pommard, Wadenswil a Dijon 114, 11 a 777. Poleželo si necelý rok v dubových sudech, zhruba 30 % bylo nových.
Tmavší rubínová barva. Aromatika poměrně expresivní, sladší ovocná se znatelným vyšším alkoholem, kombinace zralých tmavších peckovin, černého rybízu, kořenitost, zřetelně dřevo, trochu cola & káva. Suché, plnější, koncentrované, s dobrou kyselinou, tmavší ovocnost, jemnozrnné ale stále docela výrazné třísloviny, fajn dlouhá teplejší dochuť. Dobře postavený, efektní, bohatší a plnější styl pinotu. I přes jistou opulentnost se to pilo dobře a ani v nejmenším mne neuráželo, jen… jen… prostě v tom nevidím nic výjimečného. Z fleku najdu několik pinotů třeba z Německa, a potažmo i od nás, se kterými strávím večer o hodně raději a významně ušetřím. Ale naprosto chápu, že to lidi hodně baví. K nám dovezla Alifea.
