Minulý týden jsem vás to „odbyl“ jediným článkem, dokončeným v autě někde při překročení Rýna. Několik dní jsem totiž strávil v (především) německé oblasti Rheinhessen. Vrátil jsem se pln dojmů, zážitků, nových informací a zkušeností. S hromadou degustačních poznámek k vínům slavným i méně známým. Rheinhessen je největší německá vinařská oblast, místo s obrovskou historií a tradicí, ale v dvacátém století v podstatě zdroj především levných základních vín z velkoprodukce. Díky několika zásadním osobnostem se ale vše změnilo a dnes patří některá tamní vína k naprosté německé špičce, i cenové :-) Naše návštěva nešla jen po hvězdách a řekněme „klasické“ produkci, žádné „kdo jde kdo ve sdružení VDP“. Pravda, i tyto jsme zařadili, ale navštívili i vinaře z divočejšího spektra, producenty netradiční a dost možná vycházející hvězdy. Určitě budu o ledasčem psát detailněji, dnes to je tak trošku „můj milý deníčku“ a krátké shrnutí jednotlivých dní. Klidně piště do komentářů zde nebo na sociálních sítích pokud vás něco ze zmíněného zajímá blíže prioritně, zkusím se přizpůsobit :-)
Cesta do Osthofenu proběhla bez problémů. „Rozdělili jsme se do dvou skupin. První skupinu – pro jednoduchost ji budeme nazývat skupinou A – jsem vedl já a jejími dalšími členy byli kolega Brukner a dr. Petiška. Jeli jsme v mém voze Škoda 100 L se standardním vybavením a s radiálními pneumatikami. “ :-) V obci jsme se ujistili, že vzhledem k blížící se Popeleční středě a tedy závěru fašanku v Mohuči tu nic nebude fungovat a nenajíme se a víno nám nikdo neprodá :-) Ostatně by to na podobných místech dost platilo i pro běžné pondělí. Nakonec slavíme úspěch tradiční pizzou (při odjezdu z Německa mimochodem italskou restauraci nechce nikdo nejmíň měsíc ani vidět). Na víno, od místních producentů, jsou zde automaty! Problém je, že vyžadují ověření věku. A, ač členy EU, občanský průkaz ČR to nebere. Situace, kdy postáváte ve tmě na ulici a žádáte kolemjdoucí o zapůjčení dokladů, bych vám přál zažít! Nakonec slavíme úspěch, zakoupené bubliny jsou ovšem tak otřesně přesířené, že je nakonec vylejeme. Každopádně ze zásob pokoříme tři lahve od jedné z největších hvězd oblasti, vinařství Klaus-Peter Keller, který na nás v termínu bohužel neměl čas. Tak alespoň takhle. Spát jdeme, jak bývá zvykem, příliš pozdě. Vstát brzo ráno, abych dal běh vinicemi s vycházejícím sluncem, kolečko z Osthofenu do Bechtheimu, vyžadovalo hodně silnou morálku :-) Ale teď už na vinaře, tohle nikoho nezajímá…
Začali jsme bublinami v Sekthaus Raumland. Špičkové seriózní bubliny hlavně z burgundských odrůd, čistě ve vinicích, delší ležení na kalech a tak. Věnovala se nám vinařka Katharina, mrkli jsem se i na vinice a vůbec to bylo hodně fajn. Už jsem tu o nich psal dříve, bude doplňující článek s poznámkami z degustace.
Následoval skok úplně jinak, do Weingut Bergkloster. Na oběd s rodinou, skvělou prohlídku vinic, včetně legendárních poloh jako Morstein, a zkoumání sklepů. Jason Groebe, který převzal vinařství po rodičích a totálně převrátil styl produkce do úplného naturálna, je bezva chlapík a jeho vína jsou… inu… jak která, upřímně :-) Ale tohle bude vyžadovat více textu. Ještě u Jasona jsme se potkali s Manuelem Maierem z vinařství, kam jsme mířili poté…
A tím bylo Weingut Wechsler, kterému vládne Katharina Wechsler. Bio(dynamika) a takové ty věci a dvě dost samostatné řady vín. Jedna řekněme „klasická“ a druhá naturální, obě ale z čistě vypěstovaných hroznů. Ochutnávka vín na vinici Kirchspiel při západu slunce a pak hurá pokračovat do sklepa. Tady se mění spousta věcí, vinařství rychle vyvíjí a dost stojí za pozornost.
Den druhý jsme začali u Wittmanna, tedy jednoho z nejvýznamnějších jmen v oblasti a u vinařství, které otevřelo cestu mnoha dalším výrobcům kvalitních vín v okolí. V podstatě to bylo slyšet prakticky od každého dalšího vinaře, jak to, co dokázal bylo důležité pro možnosti všech ostatní. Ochutnali jsme průřez jejich ryzlinky z roku 2021 a pak ještě něco další a bylo to skvělé! Morstein! Brunnenhäuschen! Většina návštěv byla koncipována tak, že se nám věnoval přímo vinař a pokud možno jsme dali i průzkum vinic a sklepa a případně chutnali i věci ze sudů a tanků. To to byla „jen“ klasická degustace se zástupcem podniku, jinak se časově nezadařilo, ale i za to jsem byl dost vděčný.
Následoval přesun na červený svah, Roter Hang, do vinařství Gunderloch. Zde už to proběhlo se vším všudy. Výhled z Rothenbergu a Pettenthalu je opravdu záviděníhodný. Je opravdu krásné sledovat různé filozofie výroby vína, ze stejné odrůdy a vinic kousek od sebe, a jak vedou ke skvělým a tak stylově odlišným výsledkům. U Gunderlocha jsme se měli dobře, ale čekal nás přejezd za mocný Rýn na krátkou návštěvu v Rheingau…
Konkrétně do vinařství Evy Fricke, jedné ze současných superstar oblasti. Ochutnali jsme pěkný průřez produkcí, včetně ryzlinku z trati Krone, a skvěle si popovídali se zástupkyní vinařství. Opět opravdu úžasné vidět obrovské rozdíly ve výrazu různých viničních tratí. Měla dorazit i Eva, ale nebylo jí dobře a nakonec musela zrušit. Jak psala další den, tak dobře že to nelámala přes koleno, schvátil ji Covid.
Den třetí byl opět náročný ale skvělý! Nejprve jsme se vydali do Weingut Knewitz, ke skvělému výrobci z Appenheinu a novému členu VDP. Prohlídka vinic s poměrně podrobnou diskuzí o různých vinařských postupech, dost tam teď jede přeštěpování keřů. Návštěva sklepa a následná degustace byla také parádní, projeli jsme prakticky celé portfolilo, jejich styl se mi moc líbí. Hundertgulden ryzlink je samozřejmě skvělý, ale velmi mě zaujal i Nieder-Hilbersheim a mnoho dalších vín.
Další na řadě bylo Weingut Eckehart Gröhl ve Weinolsheimu. Tohle je určitě producent, kterého je třeba sledovat. S nástupem mladého Johannese se styl dost dramaticky mění, a i když jsem si jejich „klasičtěji“ udělané věci užil, byla to právě nová vína, která mě opravdu zaujala. Vzestup kvality je dost patrný i na základním ryzlinku, ale s vinicemi jako Pettenthal se dostávají na úroveň jiných slavnějších producentů v oblasti. Také bubliny super a pinot v červené stojí za pozornost, o právě připravovaném sylvánském ze starých pravokořenných keřů vín nemluvě. Napíšu víc.
No a o závěr se postaral Kai Schätzel z Weingut Schätzel v Niersteinu. Sice jsou členy VDP a člověk by tak nějak podvědomě čekal něco tradičního, ale jejich přístup je zcela jiný a řekl bych, že naprosto unikátní, a to nejen v rámci regionu. Tenhle producent mi úplně změnil pohled, ještě nikdy jsem neměl naturální ryzlink bez přidaných siřičitanů, který by mi opravdu chutnal coby ryzlink ze specifického terroir. Jasně, některá vína byla opravdu dobrá a chutná, to určitě, ale... prostě trochu moc o stylu / technice / „jiném vidění“ než o místě a odrůdě jako specifickém způsobu přenosu místa do lahve. Tady je Pettenthal opravdu Pettenthalem a Hipping zase Hippingem (i když VDP má často jiný názor, byť jsme i jejich zatříděné GG ochutnali :) a je to také jednoznačně krásný čistý (a stabilní!) ryzlink s potenciálem zrání. A zároveň nesířený a zrající pod flórem. Úplný úlet, upřímně.
Přesun do Mohuče, kde nás vypekl jeden vyhlášený vinný bar, kde jsme měli rezervovánu večeři a také tak trochu předdomluvenu možnost „zářezu“ do jejich ne úplně veřejných zásob. Majitel bohužel onemocněl a zavřel a nedal vědět. Operativně jsme zakončili jsme v restauraci a vinném baru Laurenz a byla to dobrá volba, mohu vřele doporučit! Skvělé moderní jídlo a vynikající vína na výběr. Zkusili jsme něco od vinařů, které jsme tentokrát nestihli navštívit, a výlet tak hezky zakončili!
