Minulý týden jsem si střihnul, jak jsem vás upozorňoval předem a zval, degustaci zase jednou z pozice osoby rozlévající a moudra předávající, uvolil jsem se postarat o stolek s Beaujolais na degustaci burgundský vín, především kousků z portfolia vinařství Louis Jadot. Dík všem, co se u zastavili a věnovali svůj čas i Beaujolais, i pro mne samotného by to v konkurenci třeba dvou z Jadotových monopolních poloh (Chassagne-Montrachet 1er Cru Morgeot „Clos de la Chapelle“ a Beaune 1er Cru „Clos des Ursules“) vyžadovalo spoustu silné vůle! :-) Dnes nebudu psát ani tak o konkrétních lahvích, byť něco trochu málo se zmíním, ale spíše shrnu pár svých poznámek k regionu a poznatků na základě reakcí a komentářů různých návštěvníků degustace.
Ač jsem doufal že tohle už je trochu za námi, tak Beaujolais má stále reputační problém. A jak jsou jiné tradiční regiony tak nějak definovány svými nejlepšími víny, v případě Beaujolais se lidem stále vybavuje především Nouveau a tedy víno, které jen výjimečně nabízí něco více než zážitek veskrze základní. Takže ne, Beaujolais nejsou jen mladá vína. Hned několik účastníků vyjádřilo jisté pochyby, zda to může být něco jiného, když je na lahvi furt napsané Beaujolais, ať už tvrdím cokoliv. Možná i to je důvodem, proč mnozí producenti využívají možnost název oblasti na vinětě neuvádět, tedy pokud jde o některé z prestižních Cru. Takže je to prostě Morgon či Fleurie, jen. Ale vlastně i několik poučenějších konzumentů, těch co věděli o existenci Cru, k vínům přistupovalo s despektem. „Jen“ Beaujolais, prostě. Třeba někomu 5+ let starý a spíš „po burgundsku“ udělaný Moulin-à-Vent trochu rozšířil obzory…
S tím souvisí I láhev, jejíž fotku jsem dal do titulky. Tohle víno bylo k dispozici u jiného stolku, ale jednu láhev jsem si vzal i k sobě. I přes nápis Bourgogne je to totiž čisté Beaujolais, navíc právě jeho top Cru polohy. Dlouhodobě bylo totiž možné víno z těchto prestižních míst deklasovat a prodávat jako základní regionální burgundské. Dnes alespoň na vinětě najdete i nápis Gamay a (pokud se trochu orientujete v apelačních zákonech Burgundska) víte tak, s čím máte co dočinění. Je vlastně trochu smutné, že díky nápisu Bourgogne bylo zhusta podobná vína snazší prodat, a za víc peněz, než kdyby šlo o přiznané Cru Régnié, Brouilly, Chiroubles či Chénas. Upřímně je mi vlastně jedno, že Bourgogne Blanc může být Chardonnay z Beaujolais, stejně jako mi nevadí, že odtamtud je kupa vín nesoucích označené Crémant de Bourgogne. Smutné mi to celé přijde jen v tomhle konkrétním případě. Každopádně Maison Louis Jadot Bourgogne Gamay 2021 je fajn víno. Čistě beton a nerez, školení okolo roku. Oproti jejich vesnickému božo je to méně „bonbónové“, více o červených peckovinách, ale stále dost vzletné, veselejší, s florální a trochu kamenitou a kořenitou linkou. Suché, ovocné, šťavnaté, uhlazenější ale tříslo má, slušně dlouhé. Myslím za rok či dva nabídne ještě o něco zajímavější projev. Nemá to hloubku a strukturu věcí, které Jadotovi dělají v rámci Château des Jacques, vín s potenciálem zrání i desítky let. Ale účtují si za to v podstatě stejně :-)
Poslední věc je vnímání Beaujolais jako lehkého, chlastacího vína. Vlastně mne trochu mrzí, že už ani některá základní božo nebo village vína taková nejsou. V ročnících jako 2020 není nic neobvyklého alkohol okolo 14 procent, rozléval jsem Fleurie co mělo dokonce patnáct. Vinaři dělají co mohou, aby udrželi balanc, ale alkohol mezi 12 a 13 % je vidět čím dál méně často. U špičkového strukturovaného Moulin-à-Vent či Morgonu se to snese a dává smysl, vína umí být vybalancovaná, ale u jiných tu jistou lehkost začínám postrádat.
