Po intenzivním týdenním pobytu v jedné z asi vůbec nejznámějších vinařských oblastí světa budu klást otázky. A kdo ví, třeba v nadcházejících článcích i poskytnu nějaké odpovědi, byť i z následujících řádků bude myslím ledasco patrné. Co si představíte, když se řekne Bordeaux? Château Pétrus, superslavná Grands crus classés a vína za stovky euro, nebo spíš těch 97 % produkce co se prodává pod méně než 15€ za láhev? Vycizelovaná a na vinařství lahvovaná vína slavných jmen, nebo ta prodávaná velkoobchodně ve velkém i hodně pod euro za litr a lahvovaná pod tisícovkami různých jmen obchodníky? Načinčaná château s efektními moderními provozy za miliardy v budovách navržených Normanem Fosterem, nebo staré ošuntělé sklepy v obyčejných domech? Je Bordeaux místem, kde to má každý na háku a vlastnit vinařství je záruka bezproblémového vyžití, nebo oblast, kde budou právě dotovat vyklučení devíti tisíc nerentabilních hektarů? Napadnou vás oprýskané vesnice a městečka, která by se mohla stydět před prakticky každou moravskou vinařskou obcí, nebo je něco takového v jedněch z nejslavnějších ze světových apelacích nemožné?
Vyvolá ve vás nabídka Bordeaux chuť na výraznější červené dlouho školené v dubových sudech, nebo šťavnaté energické suché bílé? Představíte si rozlehlé placaté a vizuálně docela nezajímavé vinice v nadmořské výšce blížící se nule, nebo docela dramatické svahy vyžadující pásové traktůrky? Konvenční přístup ve vinicích nebo alternativu v podobně biodynamiky? Rozvodněnou řeku Gironde, déšť a vodu stojící mezi řádky, nebo vinice vyprahlé za hranici únosnosti? Zámeckého pána v Aston Martinu, nebo někoho, kdo se s vámi rád bude pár hodin tísnit ve třech na zadních sedačkách Fiatu Tipo? Průvodkyni v luxusním oblečení a s naučenými frázemi a profesionálním úsměvem, nebo vinařku, která jako koníček běhá horské ultramaratony, ubytuje vás u sebe doma a nakrmí neskutečným množstvím (skoro syrového) masa, uzenin a sýrů?
Je Bordeaux spíš místem, kde je na vás řidič Uberu milý a v lijáku řeší problém s dostupností restaurace couváním v jednosměrce a hledáním jiné cesty, nebo místem, kde bez oznámení na několik dní zavřou přívoz přes řeku a vy tak musíte jet sto kilometrů objížďkou na nejbližší most? Jaká je pravděpodobnost, že si z lístku o tisících položek ve vinném baru objednáte tu, která zrovna došla? A jak velká, že pak se svou chabou znalostí francouzštiny správně nechytnete číslovky, když vám nabídnou jiný ročník za „skvělou cenu“, a následně se budete zbytek večera třást kolik asi tak bude stát ročník o deset let starší? Když po ranním běhu doběhnete do château, kde jste tu noc spali, vrhnou se na vás tamní psi s nadšením a oslintají vás, nebo s divokým štěkotem přivolají personál, aby zjistil, kdo se do domu dobývá ze špatné strany soukromým vchodem?
Je s místními složité se domluvit jinak než francouzsky, nebo bez větších problémů zvládají angličtinu a někteří producenti jsou schopni mluvit naprosto plynně ještě i německy a případně nějakým dalším jazykem? Stojí La Cité du Vin v centru města za návštěvu, i pokud jste velmi poučený konzument a interaktivní výstava na téma výroby vín vám asi nic nového nesdělí? Co vám vyjde, když si v muzeu uděláte osobnostní test „jaké jste víno“ a proč to u mne nepřekvapivě byla právě andaluská Manzanilla? Napadnou vás při vyslovení Bordeaux spíše otřesné zácpy v ulicích a okolí velkého města, nebo rozlehlá zemědělská krajina? Jak dlouho lze čekat v lijáku v zácpě za autobusem se svítícím nápisem Stalingrad, názvem místního náměstí a jednoho z hlavních vstupů na pravý břeh, než začnete mít neodbytný dojem, že vás tu potká stejný osud jako nacisty na Východní frontě?
Vysoká hustota výsadby, „medocký řez“ aka Guyotův na dva tažně s nejvýše pěti očky na tažni, nebo Guyot jen na jeden tažeň se sedmi či maximálně osmi očky? Poslat do vinici sklízet mašinu, nebo mít po celou dobu sklizně k dispozici pár stovek sběračů pro moment, kdy budou potřeba? Dává smysl nahradit jednu či dvě dubové dužiny plexisklem pro průhled dovnitř fermentačního tanku? S kolika různými dalšími úpravami dubových i nerezových tanků, především pokud jde o vrátka a vnitřní uspořádání, lze dnes ještě přijít, aby se kvalita vína o malinko zvedla? Toastovat na Medium, Medium Long nebo snad… nedej bože… Medium Plus? Kolik sklepů narvaných barrique sudy lze za sebou zvládnout, aniž by si člověk začal podvědomě přeříkávat slavnou scénu z filmu Rozpuštěný a vypuštěný: „Kachny, kachny, kachny, kachny, kachny…“
