Dnes si uděláme zastávku v Bordeaux, konkrétně východního okraje téhle oblasti, Sainte Foy Côtes de Bordeaux. Někdy se objevuje argumentace, že místních pár set osázených hektarů (spadajících pod asi dvě desítky vinařství a družstev) by už mělo být spíš součástí Bergeracu, ale tím si radost kazit nebudeme. O návštěvě superslavných château jako Mouton, Margaux či Figeac, z apelací neméně slavných, si třeba povíme někdy příště, o těch toho bylo stejně napsáno už dost a tak či onak nikoho mimo jejich zákaznickou bublinu k nákupu jejich vín asi nepřesvědčím (a upřímně, i přes nesporné kvality obsahu lahví, ani nechci). Dnešní zastávka bude u Château Carbonneau (web, dováží Kupmeto), od nich je to asi o pět až deset kilometrů blíž do Saint-Émilionu než Bergeracu :-) O tomhle vinařství už jsem tu něco málo psal, dnes vezmeme s trochu více detaily.
Jméno vychází z faktu, že se v místě v dávných dobách dělalo dřevěné uhlí. Zámeček z roku 1860, kterému dominuje efektní skleněný pavilon a před kterým stojí čtyřicetimetrová sekvoj, dnes obývá a renovuje rodina Franc de Ferrière. V sezóně se u nich můžete i ubytovat, nebo se alespoň zastavit na čaj/kafe, dortík a sklenku vína. Nebudu zabíhat do složitých rodinných vazeb, ale mají silné spojení s Novým Zélandem (i jejich černý kocour je pojmenován Dan Carter, po jednom z nejlepších hráčů All Blacks, novozélandské ragbyové reprezentace) a díky delšímu pobytu též v Kanadě, Německu a Švýcarsku se u nich plynule domluvíte nejen francouzsky, ale také anglicky a německy. Jejich psi nereagují na žádný z těchto jazyků, alespoň ne v mém podání, když vás začnou „vítat“ po návratu z ranního běhu, ověřeno. Ale můžete utíkat někam ke skalám a schovat se v některé z mnoha jeskyní, i zde jsou místa z původního osídlení, byť nic takového jako nálezy v Périgordu o pár desítek kilometrů dál.
Krajina v okolí už je trošku dramatičtější a kopcovitější, i když jejich vinice jsou spíše jen decentně zvlněné a v nadmořské výšce nějakých 75 metrů, na jílu a vápenci ve větších blocích v okolí zámku. Od roku 2020 jsou certifikováni HVE3, od ročníku 2022 mají bio certifikaci a příští rok přijde i Demeter biodynamická, jsou v přechodném období. A nejde jen o vinice, Wilfrid Franc de Ferrière už pomalu ale jistě předává starost o ně a víno svým synům a sám se mnohem víc věnuje stádu masného skotu, mají hlavně klasiku Blonde d'Aquitaine ale i zajímavější plemeno Bazadaise (ještě před 2. Světovou válkou dost obvyklé a pak téměř vymizelo, v poslední dekádě se mu opět dostává pozornosti), na úrodnějších půdách nevhodných pro révu. Takže mají vlastní hnůj, ale biodynamické preparáty do rohů zatím sami nepřipravují :-) Skoro půlku jejich vinic z celkových asi 20 hektarů tvoří Merlot, velkou část Cabernet Franc a Sauvignon blanc, v menší míře Cabernet Sauvignon, Sémillon a Malbec. Vinice nejsou vyloženě staré, mají pár historičtějších výsadeb ale ty běžné nejsou starší než z počátku devadesátých let. Ostříhal jsem si v lijáku jeden keř starého Cabernetu Franc (na Guyot na jeden tažeň), tak snad letos bude o láhev méně.
Ve sklepě velké nerezové tanky s regulací teploty, malé dubové sudy i trošku větší pětistovky. V lahvích si aktuálně „víc hrají“ a hledají kudy se ubírat, mladá generace přidala ke klasickému sortimentu něco navíc. Vína nesou často jména buď po členech rodiny (Margot, Lulu) či dominantách usedlosti (La Verrière aka skleník, Sequoia). Dost teď experimentují s vinětami, zjišťují co bude fungovat lépe. Upřímně… mi ty nové varianty obvykle sedí ještě méně než viněty původní. Ale pojďme na vlastní vína.
Už nějakou dobu připravují na jen tak pití Life of Carbonneau Brut – čisté, voňavější, ovocné bubliny s patrnější dozáží. Z většiny jde o Sémillon s asi desetinou Sauvignonu blanc, papírově nejde o crémant, na kalech v lahvi na to leží méně než požadovaných devět měsíců, ale nejspíš se to změní. Nekomplikovaně fajn. Margot 2022 je čistý nerezový Sauvignon blanc, jako částečně Novozélanďany je dělat něco takového lákalo :-) Víno čerstvé, čisté, plnější, florální, se slušnou délkou a koncentrací. Nic složitého, ale fajn. Lahve první večer mi přišly veselejší, živější, druhý (deštivý a chladnější) den chutnaný vzorek hrubší, kvasnicovější. Asi počasí :-) V nevelkém počtu lahví připravují La Verrière blanc. Ročník 2020 je půl napůl Sémillon a Sauvignon blanc, školeno v novém 500l sudu. Krémovější, kulatější, silnější bílé s výraznějším projevem dřeva, hutnější a upřímně zas tolik mne neoslovilo. Ročník 2021 je čistý Sauvignon blanc, opět pětisovka sud ale ne nový, a tohle víno mne naopak nadchlo. Výrazně svěžejší, elegantnější, aromatické ale ne vlezlé, se skvěle zapracovaným dřevem, delší. Krásné bílé chutné teď ale s potenciálem dál zajímavě zrát.
Mají dvě varianty růžového. Lulu Rosé 2022 je dřívější sběr Cabernetu Sauvignon a k tomu díl Merlotu, lisovány celé hrozny a macerace v podstatě jen ta doba v lisu. Světlejší, voňavé, drobné červené plody, herbální linka, bezva pitelnost. Příjemná čistá růžovka. Le Nouveau Souffle 2022 je Bordeaux Clairet, společný sběr odrůd Cabernet Franc a Malbec. Asi tři dny studené macerace, poté spontánní fermentace jen části odebraného samotoku, zrání pouze v tanku. Výraznější tmavší barva, efektní bohatší ovocnost, drobné červené plody, hodně jahody, brusinka. Znatelnější tříslo, fajn délka, ovocné, zábavné „poločervené“. Líbí se mi i viněta, tenhle moderní styl (je i u La Franc Touch) mi u nich sedí asi nejvíc :-)
Z červených jsme začali s jejich hlavních základním Classique 2020, nově tomu říkají / je k dispozici i jako Pur Jus. Čistě nerez, hlavně Merlot s desetinou Cabernetu Franc, macerace asi tři týdny. Čerstvé, čisté, ovocné, přímočará kombinace červených plodů s trochou tmavších, kořenitá linka. Fajn kyseliny, přístupnost, pitelnost. Zasířeno jen někam k šedesáti (a jiná vína ještě méně), víno na běžné pití ve větším. K vínu La Franc Touch 21 už jsem tu psal více, tentokrát je to čistě nerez. Lehčí, spíše červeně ovocné, pepřově kořenité, vyvážené, šťavnaté, skvěle pitelné, zábavné červené. Tohle je povedené, chladnější ročník je tam vidět a pozitivně.
Sequoia 2020 je dominantně Merlot s dílem Cabernetu Sauvignon a Franc, školeno rok v sudech ale ne nových. Mladé, tmavě ovocné, peckoviny a lesní plody, pěkně zapracované dřevo. Suché, čisté, jemnozrnné třísloviny, dobré kyseliny, hezká ovocnost a délka. Mladé a mělo by ležet, ale veskrze povedené a s místním hovězím ozkoušeně zábavné už teď. A zrát to umí, na večeři jsme víno srovnávali s ročníkem 2012 a byl ve skvělé kondici, jemnější a uzrálejší, s uhlazeným tříslem a veskrze povedený. La Verrière rouge 2020 je tentokrát trochu netypicky 80 % Cabernet Sauvignon a zbytek Merlot, tj. spíš „levobřežní“ složení, s trochu výraznější extrakcí než Sequoia a školeno sice také rok, ale v trochu novějších (byť stále ne nových) sudech. Dost klasický trochu tvrdší profil, pěkně tmavěji ovocné, černý rybíz a švestka, dobře zapracované dřevo. Suché, s výraznějším tříslem, mladé, strukturované, seriózní moc pěkné červené. Nepřipravené k pití, ale bude myslím velmi dobré.
