Loni touto dobou jsem vyrazil na výlet do Lotyška. Nebylo to úplně za vínem, i když i tam už najdete komerční vinohrady, hranice pěstování révy se dost posunula. Jako suvenýr jsem si dovezl jeden z produktů vinařství Abavas (web), jejich viněty s vážkou jsou snadno rozpoznatelné, konkrétně… Abavas Rabarbers Bruts. Šumivé víno stoprocentně z odrůdy… ehhh… prostě šumivé víno z rebarbory! Není to tam nic unikátního, rebarboru tam v alkoholickém zpracování najdete v různých podobých, třeba i coby přísadu v jablečném cideru. Každopádně tenhle konkrétní kousek je rebarborová šťáva (s přidaným cukrem) vykvašená v kádích, hotové víno následně jde do tlakového tanku, kde projde druhotnou fermentací (běžná metoda Charmat). Víno výrazně zašumí, ale následné perlení spíše jemnější. Barva jemná starorůžová. Vůně florální a výrazně rebarborová, lehce navinulá a fajn. Chuť suchá, čistá, s fajn kyselinou. Dobře pitelné, ovocné, zajímavé víno. Tedy dost vychlazené, jakmile začne teplat, je o dost znatelnější, že postrádá nějakou zajímavější strukturu a je to vlastně dost jednoduché. Ale upřímně jsem měl už i dost i DOC prosecca, které bylo znatelně horší než tenhle rebarborosekt. Když budete náhodou v Lotyšsku, tam mu dejte šanci!
Při pití jsem s láskou vzpomínal na suché višňové víno od Štěpána Maňáka z Žádovic, to jsem měl dlouhodobě fakt rád (a upřímně mne bavilo možná víc než většina jeho vín hroznových). A na výtečné hutné silné víno z černého rybízu, které dělal příbuzný v Novém Bydžově, to jsem zbožňoval a stále se pokaždé těším na možnost ochutnat nový ročník. Hrozny jsou hrozny, o tom žádná. Ale furt je to jen zkvašené ovoce a neměli bychom ho (sebe!) brát tak vážně ;-) A teď mne omluvte, jdu řešit rozdíly mezi Spätburgundery z odlišných podloží a subtilní odlišnosti v metodách vinifikace u různých vinařů. Co že jsem to říkal o zkvašeném ovoci a že bychom ho neměli brát tak vážně?
