Již poněkolikáté jsem přijal pozvání hodnotit vína v „autentické sekci víno 66,6 a nic navíc“ pro velkobílovickou výstavu vín, které se uskuteční 7. května. Pravidla účasti nejsou nějak vyloženě striktní a beru to jako formu pobídky, aby co nejvíce vinařů zkusilo něco trochu jinak. Osobně si myslím, že od jejich nastavení se doba trochu posunula a klidně by je šlo ještě zpřísnit ;-) Vyžadováno je vedení vinice alespoň v systému IP a bez užívání herbicidů, ideálně však v organickém režimu ať už s BIO certifikací nebo ne. Účastnit se mohou pouze suchá vína s obsahem redukujících cukrů do 4 g/l a bez přídatných další látek vyjma SO2 do (za mne poměrně štědrého) limitu max. 66,6 mg/l, jak cukr tak obsah siřičitanů a též alkoholu musí být doložen analytickým rozborem. U vín se toleruje jemný sediment / závoj. Aktuálně mohla být přihlášena jen vína ročníku 2020 a starší, u kterých je navíc již nalahvována šarže min. 250 lahví (v době odevzdání vzorku). Letos bylo takto hodnoceno něco přes 120 vín, z toho tentokrát jen 20 červených. Mimosoutěžně nehodnocena komisí, bez rozboru a/nebo mladších než je třeba či jinak (již vyprodáno etc.), bude na výstavě další třicítka vín. Já seděl v komisi, která ochutnala čtyři bílá a následně všechna „oranžová“ (bílá s delším kontaktem s pevnými částmi) a červená. Poté jsem měl ještě možnost prochutnat si finálový rozstřel nejlépe hodnocených bílých od všech komisí při výběru šampiona. Vše se samozřejmě chutnalo anonymně, až později jsem dostal k dispozici seznam vzorků a mohl si udělat obrázek, co mi vlastně (ne)chutnalo :-)
Ještě k počtu vzorků… V podstatě polovinu tvořila vína Vinselektu Miloše Michlovského, který soutěž využil ke slepému posouzení jednoho experimentu, který ve vinařství provedli. Ryzlink vlašský a Pálava z Goldhammeru, Veltlínské zelené z Purmice, Sauvignon a Chardonnay z vinice Na Štrekách, vše ročník 2016. Ne pět vín, ale… šedesát. Každé z vín totiž bylo školeno ve 12 odlišných barikových sudech různých světových bednářství. Uf. Má takhle i ročník 2017, jde zakoupit jednotlivé lahve i celou kolekci. Chutnal jsem něco už loni a je to opravdu dost zajímavé srovnání, které bude k dispozici k přechutnání i na výstavě. Vína jsou si v projevu samozřejmě podobná, a dostávala i podobné či stejné body, ale obvykle něco vyskočilo nahoru a nakonec i právě tato vína opanovala hledání šampiona. Nejvíce bodů, a to s velkým odstupem od ostatních v řadě, získala vína Ryzlink vlašský 'Cadus Equilibre', Chardonnay 'Berthomieu CM N' a Sauvignon 'Cadus Equilibre', v tomto pořadí. Moje bylo opačně, jako nejlepší mi přišel Sauvignon (tam má, mimochodem, také nejnižší síru… jen 27 mg/l). To je vyloženě nádherný představitel odrůdy, s expresivní aromatikou ale zároveň elegantní a nepřehnanou, vápenitý, plnější ale skvěle vyvážený, seriózní, dlouhý… velké víno, za mne. Vítězné Chardonnay je taky skvělé víno hodně burgundského střihu, žlutě ovocné a trochu teplejší koncentrovaný styl s projevem dřeva výraznějším, s teplejší chutí s výraznějším alkoholem ale zároveň dobrou kyselinou a vyvážené, suché, strukturované. S potenciálem dál zrát ještě mnoho let. Vlašák je pálavská klasika v jemnější, elegantní, seriózní podobě, středně plný až plnější, s pěknou kyselinou, dlouhý, vyvážený, skvělý. Ale ten sovoš mi vlastně sedl víc. Cadus Equilibre vypadá jako sud, jehož stylistika mi sedí, dost by mne v něm zajímala ta šardonka :-) Ale ostatně celá ta šedesátka vín by stála za průzkum, vlastně…
Z řady hodnocených červených mi jasně a na první dobrou vyskočil jeden Pinot Noir, krásně klasický seriózní představitel odrůdy plný červeného ovoce, peckovin a jahod, se zatím trochu výraznějším ale dobře zapracovaným dřevem a postupně se otevírajícími hlubšími vrstvami, čerstvý, plný, s velmi dobrou kyselinou, zatím mladý ale s potenciálem zrát mnoho let. K mé velké radosti se ukázalo, že šlo o Pinot Noir Novosady 2020 od Petra Kočaříka. Skvělá práce. Dost vysoko hodnoceného jsem měl po pravdě i dalšího čejkovického představitele odrůdy, Rulandské modré 2020 z Odměr od Vinařství Veverka. Pěkně udělané, ovocné, voňavější plnější červené s dobrou kyselinou, s tímhle bych doma večer neměl nejmenší problém. Z frankovek jasně vyletěla nahoru JIL 2019 od Milana Nestarce, to je parádní víno. Plnější, koncentrované, s moc pěknou kyselinou, bohatší, vyvážené, dlouhé. Na úvod trochu funky a potřebuje odvětrat, pár minut ve sklence dělá zázraky. Ale druhý den po otevření bude/je ještě lepší. Skvělá práce. Hodně vysoko hodnoceno jsem měl Bodro 2020 od Jana Stávka, to je krásně ovocná (a zatím trošku syrově dřevěná) Bordeaux-styl směska s převahou Cabernetu Sauvignon, koncentrované ale nepřehnané, s dobrou kyselinou. Hodně povedené a určitě se na tohle vyplatí ještě pár let počkat. Slušně jsem hodnotil též frankovky 2018 a 2019 od vinařství Trpělka & Oulehla.
V oranžové sekci mi výrazněji vystoupila tři vína. Veltlínské červené rané 'orange' 2020 od Pavla Halma, tmavší efektní bohatší záležitost, voňavá, trochu evokuje „ice cider“ ale oxidace tam zásadní není, suché, čisté, strukturované, s výraznějším tříslem a potenciálem se ještě zábavně vyvíjet. Výborný byl Tramín 2018 z velkobílovické Přední hory od Dalibora Osičky. Tmavší barva, sladší bohatší již trochu nazrálejší aromatika, florální a trošku jablečný štrůdl, malvice a sladké pečivo, trocha oxidace ale v naprosto nerušivé podobě, plnější, delší, moc povedené. Trochu vyčuhoval vyšší alkohol, jinak bych hodnotil ještě lépe. A líbil se mi také Soviňon 'minima' 2020 z vinařství Špetíci, původ hroznů Knížecí vrch v Hnanicích. Voňavé, hodně exotické v aromatice a více než zajímavé, čisté, suché, strukturované a docela elegantní víno. Fakt dobrý.
