Neumím francouzsky. Teda… je to složitější. Text, pokud je o víně, s velkými rezervami nějak zvládnu. I jakž takž jídelní lístky, ale tam už mohu být překvapen mnohem snáz. Naštěstí jím veškeré divnosti, co mi mohou na talíři ve Francii běžně přistát, takže nestresuji. Mnohé z nich dokonce aktivně vyhledávám, všechny ty andouillettky a telecí hlavy a ovčí mozky či koule. Pokud mluví vinař, tak se u ledasčeho taky chytám. Ale obecný francouzský hovor dávám fakt jen základy a pokud mám sám mluvit, je to vyloženě tragédie. Zároveň mám i jednu superschopnost. Bohužel takovou, že do Avengers, Justice League nebo mezi X-Men mne díky ní nevezmou. Schopnost spočívá v tom, a je irelevantní o jak kvalitní podnik se jedná a jak moc pečlivý je sommeliér, že z vinného lístku nejprve s železnou pravidelností vybírám víno, které z nějakého důvodu už (či právě) není. Stává se mi to tak často, že se tomu už spíš směju. A fakt u míst, kde mne překvapuje, že vůbec víno mají, po podniky vínem vyhlášené a s různými těmi hvězdami od výrobců pneumatik a podobnými prestižními oceněními. Zábavné situace nastávají v momentě, kdy se neznalost jazyka spojí s objednáním vína, které na lístku není…
Což se mi stalo v podniku Aux quatre coins du vin kousek od nábřeží v Bordeaux, dost zajímavém podniku s obrovským vinným lístkem, vysokými stovkami vín (někdy v několika ročnících) po lahvích a dalšími desítkami v mašinách, ze kterých si sami můžete natočit vzorek či decku. Takovým tím správně ošuntělým prostorem, kam se na jen tak sklenku svalí cyklista v tom upjatém oblečení co tihle specifičtí sportovci nosí, a zároveň tam můžete u stolečku sofistikovaně klopit vína mnoho desítek let stará, Petrus či velké Burgundsko za tisíce EUR za sedmičku. No abych to zkrátil… objednal jsem „na osvěžení“ po náročném dni hlavní víno od Château Le Puy v mladičkém ročníku 2019, viz starší obsáhlý článek k tomuhle výtečnému biodynamickému Bordeaux, a dlouho se nic nedělo. Pak dorazil sommelier, omluvil se a vysvětlil mi, že víno bohužel není, ale může mi nabídnout ročník 2018 a nebude stát o moc víc. Což jsem samozřejmě potvrdil. Ted tak jsem našemu hovoru ve francouzštině rozuměl já. Pak dorazil s dražšími tenkostěnnými sklenkami, mnohem lepšími než ty co jsem viděl u jiných stolů. Znervózněl jsem. A s hrůzou si uvědomil, že jestli v něčem fakt plavu, tak jsou to francouzské číslovky. Ta jejich demence, při které se 1999 řekne (respektive zběsile rychle zadrmolí) jako tisíc devět set čtyřikrát dvacet a devět mne nepřestane vyvádět z míry. Do toho se zjeví další číslovka, která obsahuje násobky dvaceti. Ale kdo ví, co bylo okolo! No prostě nějakou dobu jsem napjatě čekal, jaké víno vlastně nakonec přistane na stole, zda to bude vůbec Le Puy, které jejich víno a jaký ročník. A potom, po celou dobu odpíjení lahve, jsem napjatě očekával částku na účtu :-)
Jste napjatí, nebo vás už děsně nudím? :-) Vínem bylo nakonec Château Le Puy 2009 „Expression Originale Caves Augé“, což by měl být „v podstatě“ jejich základní a hlavní Emilien lahvovaný pro specifického obchodníka, ale viněta kupříkladu říká 12.5 % alkoholu a Emilien má 13 % a tak. Takže kdo ví! Nechal jsem tam za láhev 90€, což není zrovna málo, ale na druhou stranu jsem se obával, že dopadnu mnohem hůř! Jde o rok, kdy seriál (na rozdíl od komiksu!) Kami no shizuku odhalil jako finální „božské“ víno Château Le Puy 2003 a strhla se strašná mela. Jaké víno bylo? Nijak tmavá rubínová barva, s lehce terakotovým okrajem. Intenzivní ale jemná, nazrálejší aromatika, spíše do červeného ovoce a peckovin, s kořenitou linkou, s linkou podhoubí, komplexní a elegantní. Vlastně bych asi netipoval dominantně Merlot. Suché, vyvážené, spíše lehčího střihu a s již se uhlazujícím tříslem, hezky postavené, slušně dlouhé. Má to takovou „burgundskou“ stylistiku trochu a bavilo mne velmi. Ale budu si ho pamatovat hlavně z důvodů popsaných výše. Ten den jsem byl na návštěvě třeba ve Figeacu a přes všechnu tu jejich naleštěnost, technologie, preciznost a vycizelovanou dokonalost… nevím. Kdybych si měl vybrat, se kterou flaškou strávím celý večer, asi bych zvolil Le Puy. A to i v případě, že by nezáleželo na ceně :-)
