Domluvili jsme se takhle s kamarády, že se sejdeme nad lahvemi, které už nejsou a nebudou. Lahvemi z temných zákoutí našich sklepů a chladniček, víny posledních pár let připomínaných většinou v rozhovorech v duchu „až se příště sejdeme, mohli bychom konečně otevřít…“ a podobných. Povětšinou se jedná o kousky z Moravy, ale najde se i nějaké to zahraničí, a vína která mají v našich srdcích zvláštní místo. Kdysi nás něčím dostala a schovali jsme si další láhev pro speciální příležitost. Jsou to vína, která nás kdysi děsně bavila, kupovali jsme je ve větším a dneska máme třeba jen poslední láhev. A chceme se podělit s přáteli. U většiny už vlastně nikdo netuší, zda ještě budou k pití, zda jsme na nečekali příliš dlouho.
Se staršími (u vín, u kterých vlastně o delší archivaci sám vinař ani moc neuvažoval) či vyloženě starými víny je to vždy složitější. Občas v nich prostě hledáte něco, co už tam dávno není, a je těžké si přiznat, že to prostě a jen mají za sebou. A platí to i pro klasická velká vína, občas je sledovat tu neochotu akceptovat stav „tolik peněz to stálo a přitom bych si mladou flašku užil o dost víc“ na lidech okolo stolu až úsměvné. U lahví typu popsaného výše se přidává ještě jejich emocionální hodnota, všechny ty dávné pokoutné rozhovory „a cuvée xx od abc znáš?!?“, snahy sehnat celý karton něčeho co už tenkrát téměř nebylo a měl poslední prodejce a vzpomínky na „legendární“ večírky. Těším se, moc, a zároveň mám obavy. Kolik z těch vín bude už opravdu za zenitem a jen smutnou připomínkou dob dávno minulých. Ne, mrtvá láhev ve vzpomínkách nezastíní všechny ty dřívější skvělé zážitky, ale stejně… :-)
První víno bude ve sklence už brzy. Možná se podělím živě o degustační poznámky zde v článku, možná jej doplním zítra. A možná si to celé nechám pro sebe :-) Ale spíše se zkuste ještě zastavit, nejspíš neodolám něco přidat…
