Vyrazil jsem nedávno do vršovického Fajnšmekru na degustaci vedenou Alešem Svatošem alias Vinařství Porta Bohemica (web). Jde už o stálici naturálního vinařství v Čechách, psal jsem tu o nich několikrát a informace nemá úplně smysl opakovat, snad jen pár novinek. Tou asi nejdůležitější je přechodné období na a blížící se bio certifikace. Zrovna v tomhle podniku jsem neměl pochybnosti o tom, že věci dělají tak jak říkají, ale i tak mne těší. Postupně jim najíždí mladé výsadby z úpatí Radobýlu, trati U studánky, a konečně tak mají i Ryzlink rýnský a více vlastního Rulandského modrého a Svatovavřineckého. Trošku se postěhovali, vylepšili lis a na řadě je traktor :-) Pro mne je tohle vinařství spojeno nejsilněji s milerkou, moc zajímavou večerkou a často vyloženě báječným vavřincem, ale ochutnávka se tentokrát zaměřila na minivertikály Ryzlinku rýnského, Rulandského modrého a jejich tradiční směsi Charpin.
Začali jsme Ryó Pet Nat 2021 postaveným právě na ryzlinku. Což je čerstvá, voňavá, sladší malvicově ovocná záležitost do hrušky, velmi suchá, čistá, říznější a skvěle pitelná, s lehce přismahlá rýže toastovostí. Baví. Ryzlink rýnský mne paradoxně nejvíc oslovil v úplně prvním ročníku a sklizně z nejmladších keřů (chutnali jsme ale v opačném pořadí, od 2022 po 2020). 2020 je voňavější, docela expresivní florálně-ovocný představitel odrůdy, s trochu aromaticky sladším projevem a lehce oxidativní linkou, suchý, čistý, s pěknou kyselinou a pitelností. Ročník 2021 měl projev oxidativnější a divočejší a také zemitější, v chuti suché a dobře postavené a fajn. Ročník 2022 je voňavý, s trochou divokosti a nečekaně medových tónů v kombinaci s florálními, suché, čisté, ale takové docela tenké až řidší, postrádá tělo. Stále se dobře pije, jen tomu něco chybí.
Pinot Noir 2022 ukazuje, že ona lehkost a trochu chybějící tělo je projevem ročníku, je to víno mladé, ještě takové docela rozdivočelé, peckovinovo-funky, suché, čisté, snadno pitelné. Ročník 2021 je zralejší, teplejší, k peckovinám přidává kořenitost, kmín. Suché, čisté, živé, zábavné, zajímavé, šťavnaté a skvěle pitelné. Jede hodně na vlně kyseliny, což nemusí každému sednout. Ročník 2020 v projevu teplejší, sladší, s až lekce likérovou peckovinovou ovocností, suché, silnější, zraleji ovocné, s výraznějším tříslem a zemitou linkou. I ročník 2018 nabízí větší vyzrálost, teplejší ovocnost a koncentraci, velmi slušné kyseliny, peckovinová ovocnost a délka. Dost solidní.
Následovala Charpin třikrát jinak. Není to tak dávno co jsem se zde vyznal z nadšení ohledně ročníku 2017 a od té doby si ho zopakoval i na celých lahvích doma. Ročník 2019 je v projevu plnější, tmavší a koncentrovaný, evokuje pečené malvice a calvados školený v sudech. Suché a plnější v chuti, koncentrované, malvicové, expresivní, trochu jurský styl. Sud tu nebyl doléván. Ročník 2017 je bohatší a složitější, opět takový jurský ale svěžejší projev, energický. Suché, čisté, super kyseliny a struktura, citrusová šťavnatost, dobrá délka. Parádní víno. Zde sudy dolévané. Ročník 2018 se barevně opět posunuje do tmavších tonů, až trochu koňakových, a likérovému, výraznějšímu intenzivnímu projevu, oxidativnějšímu a malvicovému. Suché, výrazné, delší, svíravější, dost zajímavé. Ale pro mne je jasným vítězem 2017.
