Aktuální téma číslo jedna domácího vinařství je spotřeba růžov… spotřební daň na tichá vína. Na webu Svazu vinařů najdete nejnovější Tiskové sdělení vůči návrhu na zavedení spotřební daní na tiché víno, Manažerské shrnutí analýzy Ernst&Young k tématu či sadu argumentů proti dani a to v podobě textové i jako video. Upřímně, a doufám že ještě někdy budu moct na Moravu přijet (ale psal jsem k tématu už dřív a ještě mne nikdo vyloženě nelynčoval), jsem v tomhle směru dost rozpolcen. Jsem ochoten věřit číslům a tomu, že zavedení spotřebky nejen že nepřinese do rozpočtu peníze navíc, ale dokonce v tomhle směru uškodí a zlikviduje pracovní místa a poškodí domácí podnikání s vínem. A jsem přesvědčen, že podobné změny je třeba dělat s rozmyslem a pečlivě a hlavně nejen na národní úrovni. Nejde říct „vy budete platit, i když všichni okolo nemusí“ a očekávat, že to nepovede k celé řadě průserů, z nichž šedý trh bude tím nejmenším. Ale zároveň zastávám názor, že alkohol je prostě alkohol, ať už je v pivu, cideru, vínu či pálence. A hrát hru na „ušlechtilejší nápoje“ a „zásadní součást kultury“, menší škodlivost, historická pravidla a podobně mi nepřijde dobré. Minimálně celoevropsky by mi přišlo smysluplné danit prostě podle gramů alkoholu v litru vyrobeného nápoje, s nějakou zjednodušenou administrativou/výpočtem pro vyloženě maloproducenty. Přišlo by mi to jedině fér. A říkám celoevropsky, tj. ne že někdo (Itálie, vždycky je to Itálie… nebo Francie) bude mít výjimku a stane se neférovým soupeřem na trhu. Vidím to moc jednoduše? Bude se argumentovat celními sklady a kolky a kdo ví čím dalším, že bez toho to prostě nejde? Budou křičet malé pivovary, že nechtějí platit stejně jako velké? Jaký je přesně důvod odvodu téhle daně? Pokud je některým z argumentů zdraví, pak padni komu padni a pojďme počítat odvody všem dle skutečného objemu alkoholu v nápoji.
OIV zveřejnila celosvětové statistiky exportu vína a za loňský rok jsou rekordní! Tedy alespoň pokud se bavíme o hodnotě. „Vývoz vína v roce 2022 byl silně ovlivněn vysokou inflací a narušením globálního dodavatelského řetězce, což vedlo k výraznému útlumu námořní přepravy. Tato kombinace událostí vedla k celkově nižšímu objemu vyvezeného vína za mnohem vyšší průměrnou cenu, a to o 15 % ve srovnání s rokem 2021, přičemž hodnota celosvětového vývozu vína se odhaduje na 37.6 miliardy eur, což je historicky nejvyšší zaznamenaná hodnota“.
Skupina Bollinger (Champagne Bollinger a Ayala, Chanson v Burgundsku, Langlois-Chateau v apelaci Saumur, Hubert Brochard v Sancerre, Ponzi Vineyards v Oregonu, Cognac Delamain a Anaë Gin) si udělala radost dalším zásekem v Burgundsku. Jeden z nejslavnějších producentů Champagne tam už dříve vlastnil Domaine Chanson, aktuálně k němu přidal Château d’Etroyes v Côte Chalonnaise a vinice v Mercurey a Rully, celkem padesát hektarů. Hrozny použijí právě pro značku Chanson, vinice od letoška rovnou převádějí do bio režimu s plánem mít je do pár let certifikované.
Nejhodnotnější evropská společnost a první, která tu překročila tržní hodnotu přes 500 miliard dolarů? LVMH :-) Přispíváte na to každou sklenkou Moëtu, Krugu či Veuve Clicquot :-) Z mé peněženky jim za víno nejde prakticky nic, nakolik bych moc chtěl pít Krug. Cheval Blanc, Château d’Yquem ani Clos de Lambrays se mi doma ve sklenkách též zrovna moc nevyskytuje. Ale přiznávám, že občasnou lahví whisky Ardbeg jsem jim na akvizice dalších kvalitních producentů taky trochu pomohl :-) Každopádně Moët mi připomněl americké pivo Miller High Life, které má už mnoho dekád slogan „the Champagne of Beers“. Do Evropy se nevyváží, teď se sem ale dva tisíce plechovek dostalo, bylo zachyceno belgickými celníky a zničeno. Protože s termínem Champagne si na vinětě nikdo zahrávat nebude!
