V nedávném deníčku z výpravy do Rheinhessen jsem se zmiňoval, že součástí byla i návštěva Weingut Wittmann (web) z Westhofenu, bezesporu jednoho z vůbec nejzásadnějších producentů v oblasti a vinařství patřícího do Německé špičky. Teď jsem měl možnost, na povedené akci „Sprechen Sie wien?“ dovozce Vino Vino Vino, opět pár kousků přechutnat a je to dobrá příležitost konečně něco sesmolit na web. O vinařství jsem už trochu psal před pár lety (a už předtím se zmiňoval), jejich vína se vyznačují… precizností. Ne takovou tou až sterilní stylistickou čistotou, ale – i přes biodynamiku ve vinicích a spontánní fermentaci ve starých velkých sudech – promyšleným čistým vycizelovaným projevem, který zároveň rok za rokem skvěle odráží místa původu. Milovníci úplného naturálna samozřejmě musí počítat s tím, že bez síry ta vína nejsou, suchá se pohybují ke sto celkové, ale dle ročníku a kategorie to může být klidně ke sto dvaceti. Já u toho ovšem netrpím :-)
Rodina v oblasti hospodaří a révu pěstuje už od roku 1663, byť první jejich víno do lahví šlo „až“ v roce 1921. A do devadesátých let minulého století se navíc zaobírali i další zemědělskou činností, než vrhli všechny své síly exkluzivně na révu. Aktuálně pracují na zhruba 30 hektarech vinic, Riesling na nich tvoří tři čtvrtiny a další velkou část burgundské odrůdy, najdete u nich i trochu Scheurebe. Jak zmíněno výše tak hospodaří biodynamicky, mají bio i Demeter biodynamickou certifikaci, jsou také členy sdružení Respekt a Renaissance des Appellations. A VDP, samozřejmě. Moderní historii podniku začal psát Günter Wittmann, už v roce 1988 bylo vinařství bio ve vinicích (certifikováno 1990), největší úspěchy ale stále slavilo s víny sladkými. Byl to Philipp, po návratu ze světa, který začal vinařství směřovat k vínům tichým a to i přes riziko, které to představovalo s jejich zavedenými zákazníky. A také si prošel obdobím „nerez, selektované kvasinky a vše hezky pod kontrolou“, aby se rychle pokorně vrátil ke starým velkým sudům (klasika 1200l Stückfass a 2400l Doppelstück, pro základní vína ale až 5400l, 600l Halbstück a menší spíše pro burgundské odrůdy) a spontánní fermentaci (byť mají selekce z Kirchspielu a Morsteinu, který mohou v případě nouze použít) a delšímu ležení na jemných kalech. Mošt obvykle nějakou dobu maceruje na slupkách, může to být i celý den, ale jinak nic neobvyklého. Hlavní „pokrok“ je ve vinicích, s biodynamikou, selekcí poloh, úpravou vedení a zelených prací a přizpůsobování nové realitě teplot a srážek v oblasti. S alkoholem se i u top GG vín obvykle pohybují okolo 12.5 % a přitom s vyvážeností málokdy viděnou a perfektní zralostí.
Většina jejich výsadeb leží u Westhofenu a v jeho okolí, s přesahem o kousek dál do Gundersheimu (trať Höllenbrand), ale vinice na sebe v podstatě navazují. Novinkou je expanze na Červený svah, do Niersteinu, kde mají vinice v tratích Orbel a Ölberg. Tuhle příležitost si nemohli nechat ujít. Část hroznů nakupují od stálých partnerů, obvykle jde ale o vinice, na kterých i sami pracují, tyto hrozny ovšem končí v jinak označené řadě 100 Hügel. Cokoliv dál od základního Estate ryzlinku dál jsou jejich vlastní vinice. Už Günter nedosazoval nakoupené klony ale prováděl sélection massale z jejich vlastních top keřů, Philipp v této praxi pokračuje ale do mixu vhodil i výběr z keřů z Alsaska či od řeky Sáry, pro větší genetickou rozmanitost. Polohy jako Steingrube umí dát fascinující vína, ale korunními klenoty jsou bezesporu Grosse Lage Aulerde, Morstein, Kirchspiel a Brunnenhäuschen, v jejich podání jedna z nejlepších suchých vín Německa a i díky jejich práci jména, která otevírají mnoha dalším vinařům cestu. Už jsem to měl v zápiscích z výletu dříve, ale ten respekt k Wittmannovi jako zásadní postavě znovuzrození oblasti coby producenta kvality a nejen kvantity byl cítit z každého vinaře a mnoho z nich vlastně i bez vyzvání mluvilo o tom, že nebýt jeho práce, tak Rheinhessen by dnes vypadalo jinak a jejich vlastní možnosti by byly značně omezené a vína, která by si mohli dovolit produkovat, velmi odlišná. Vína od Wittmanna nemusí být to co rádi pijete (nebo vás mohou iritovat jejich ceny, mně rozhodně komplikují ochotu dopřát si je nějak častěji), stejně jako vám nemusí sedět vinař samotný, ale zásadní vliv na současnou podobu vín v největší německé vinařství oblasti – a potažmo pohled na suchý německý Riesling ve světě – mu upřít nelze.
Následující poznámky jsou z konce února z degustace ve vinařství, ta se zaměřila na průřez ryzlinky aktuálního mladého ročníku 2021 s něčím navíc, doplněné pár víny z minulého týdne v Praze. Riesling 100 Hügel 2022 je lehčí, svěží, čistý, zelené jablko a citrus, přímočarý, snadno pitelný a dost fajn. Estate Riesling 2022 čerstvý, minerální, trochu přísnější, delší, strukturovanější, moc hezky udělaný a výborně pitelný. Na základ dostatečně seriózní, aby se s ním dalo bavit celý večer. Estate Riesling 2021 čerstvý, minerální, precizní, voňavý s kombinací malvic a citrusů a lehce medovou linkou, super kyseliny, puristický, vyvážený, výborný.
Další vína nesou nové označení VDP.AUS ERSTEN LAGEN, téma mnohých sporů, na lahvi najdete konkrétní obec jejímž typickým představitelem by měla vína být a 1G označení, ale mohou být tvořena jednou či více Erste či Grosse Lage. Je to takové „Ortswein Plus“, jedna obec ale jen její nejlepší polohy. Gundersheimer Riesling 2021 je ze spíše mladších keřů z trati Höllenbrand. Efektní, kořenitý, meruňkový, minerálně kouřový a slinosbíhavý. Suchý, koncentrovaný, lehce medový, expresivní, s krásnou kyselinou a délkou. Westhofener Riesling 2021 pochází především z Morsteinu a Brunnenhäuschen, ale ne jejich nejlepších částí nebo z mladších výsadeb. Ovocnější do meruňek, čisté, trochu plnější, krásné kyseliny, šťavnatá ovocnost a lehká pecičkovost, strukturované, moc pěkná délka a mineralita. Na pražské degustaci byl o něco otevřenější, kouřovější a s lehce medovým nádechem. Niersteiner Riesling 2021 je směs obou jejích tamních tratí, víno voňavé a bohatší, grepové a bylinkové, suché a čisté s bezva kyselinou, strukturované, velmi solidní.
A tím se dostáváme do zóny Grosses Gewächs vín. Aulerde Riesling GG 2021 pochází z jejich nejteplejší polohy a jejího srdce, z hustších výsadeb až 70 let starých. Minerálně-kouřový a bohatší, hlubší, s krásnou kyselinou, slaností a koncentrací a delším dozníváním se spoustou jemnějším tónů a decentní svíravostí / dotykem třísla. Moc pěkné. Kirchspiel Riesling GG 2021 je z výsadeb ve vrchní, o něco strmější části svahu. Aromatika na úvod je takový ten typ, co ve mně instinktivně vyvolává úsměv. Zatím mladistvá a sevřenější, ale s obrovským potenciálem. Opět kouřovo-minerální, s výraznější bohatší ovocností, trošku sladší a zralejší, šťavnaté s krásnou kyselinou, pocitově plnější byť stále jen s 12.5 % alkoholu, dlouhé, vyvážené, bohaté, s až lehce exotickou ovocností. Ročník 2019 na pražské degustaci nebyl o nic méně skvělý, ale navíc s rozměrem prostoru trochu nazrát v lahvi a začít otevírat další jemnější odbočky.
Morstein Riesling GG 2021 pak vyvolal úsměv asi dost dementní a takový ten pocit „tohohle potřebuju doma děsně moc lahví, proč to nestojí deset éček?“. Vinice na první pohled, ať už stojíte nahoře nebo dole, vlastně výjimečnost nevyzařuje, v porovnání s dramatickými polohami u Rýna či Mosely je to prostě svah jako mnohé jiné okolo. Ale ve sklence se vždy projevuje obzvláště silně a to i u dalších vinařů. A že jde o masivní vápenec nad kterým je, někdy dost tenká, vrstva jílu prostě jen tak vidět není. Wittmann má výsadby hlavně ve středu svahu. Minerální, kamenité, vápenité, kouřové, efektní, precizní, slinosbíhavé a s citrusovým ovocem tak nějak v pozadí všech těch ostatních věcí. Suché, šťavnaté, silné, vyvážené, mladičké a nenabízející v projevu ještě všechno co přijde za pár let, ale už teď je jasné, že je to ukázkový velký Riesling. V Praze byl k ochutnání ročník 2019, který ale neztrácel nic ze živosti a energie a ještě přidal na koncentraci a hloubce. Kritika jej hodnotí i lépe než 21tku (Suckling mu dal dokonce plných sto bodů), mě srdce spíš táhne k té trošku chladnější přísnější mladší verzi. Ale oboje není daleko tomu, jak si představuji absolutní špičku v rámci odrůdy. A hodně by mne zajímalo Alte Reben La Borne, speciální selekce z jedné parcely starých keřů ve vrchní části Morsteinu, víno mířící vždy na aukci a které jsem zatím neměl možnost ochutnat.
Brunnenhäuschen Riesling GG 2021 je z polohy ne nepodobné Morsteinu, ale s více „terra rossa“ a oxidy železa. Komplexní, voňavý, minerální, lehce tepleji sladce ovocný projev ale s krásně šťavnatou, přísnější ale vyváženou chutí, dlouhé, krásné.
Ochutnali jsme i veskrze fajn Estate Spätburgunder 2020 z chladnějších poloh u Gundersheimu a školený rok a půl v 600l a starších barrique sudech. Červeně ovocný, lehce kořenitý, šťavnatý, s decentní toastovostí, suchý, čistý, hezky udělaný. Weisser Burgunder Réserve 2021 pochází z vinic u Westhofenu a je školen něco přes rok v 600l a francouzských barrique sudech. Je to víno výrazně žlutě ovocné s dost zřetelným vlivem dřeva, suché, čisté, krémové, s fajn minerální linkou, vyvážené, delší. V rámci stylu velký nadprůměr a ani v Burgundsku by se nemuselo stydět. Ale… já u nich prostě hledám něco jiného.
Mimochodem v Trittenheimu na Mosele najdete Weingut Ansgar Clüsserath, které dnes vede Eva Clüsserath-Wittmann, manželka Philippa Wittmanna. Nemají vína vůbec špatná, dle očekávání, byť v této oblasti je pro mne asi docela snadné vybrat i levnější alternativy :-)
