Vinné investice jedou, Jean-Michel Cazes, Británie vysazuje, nákupy značek bez vinic a víno je zdravé. Trochu…

„Poptávka po velkých vínech prudce roste a předstihuje ostatní investiční aktiva“, praví titulek článku na The Drinks Business a výsledek nedávného výzkumu mezi padesáti správci majetku a finančními poradci se sídlem ve Velké Británii, kteří se zabývají pouze klienty s investicemi nad 100 tisíc liber. „Ukázalo se, že velká vína předstihla ostatní aktiva "z vášně", včetně klasických automobilů, luxusních kabelek, hodinek a umění, a 96 % správců majetku očekává, že poptávka po nich poroste. Tři z pěti z nich uvedli, že se poptávka zvýší výrazně“. Krása střídá nádheru. Ale jestli chcete trochu ochutnat třeba klasická vína z Burgundska a udělat si obrázek, jaké jsou rozdíly v různých cru a o čem to celé je, tak to abyste prodali minimálně ledvinu. A můžete rovnou i játra, stejně vám to stačit nebude…

Za co okolo vína utrácím a za co už ne

Svět vína je plný vychytávek, za které můžete do zblbnutí utrácet. Na následujících řádcích ve zkratce shrnu, za co utrácím já, do čeho podle mne dává smysl prachy vrazit (či vrážet pravidelně) a do čeho spíše ne a proč. Jde samozřejmě o můj pohled, s mým specifickým vkusem a v mých podmínkách, leckdo (většina?) to bude mít trochu jinak. A hlavně všechny ty firmy, které nepodpořím já, taky musí z něčeho žít, tak mne neberte úplně vážně ;-) Pojďme na to…

Doporučuji ve Forbesu láhev, co jsem nedoporučil, a pár skvěle naceněných letních vín

V poslední době jsem zase sepsal pár článků do printu mimo tenhle blog, kromě magazínu BarLife i dva do přílohy Hospodářských novin a nedávno mne opět poprosil Forbes, jestli bych jim – velmi narychlo (v podstatě do rána následujícího dne) – nepřipravil tipy na několik „luxusnějších“ zahraničních vín na léto do výrazně gastro orientovaného letního Life speciálu. „Tipy Jana Čeřovského“ tam najdete, jen jeden z těch tipů, shodou okolností zrovna ten, nad kterým je v magazínu moje jméno, není můj. „Doporučení navíc“ od jednoho z redaktorů skončilo v rámci hektického dokončovaní čísla na místě mého tipu a nijak speciálně neoznačené. Že mne to na**alo si asi dovedete představit. Dostalo se mi omluvy, za kterou jsem samozřejmě rád, a alespoň ve webové verzi je už můj tip správně. Jen letní tištěný speciál bude ještě pár měsíců kolovat v nezměněné podobě.

Velká netradiční bílá Rioja od Remelluri

Už je to skoro deset let, co jsem si v Londýně udělal pro radost WSET Level 3 zkoušky. Pamatuju se, že na jedné z degustací, tréninků hodnocení, byla bílá Rioja. A já tenkrát děsně plaval. Neměl jsem je moc napité (stálé nemám), chutnal spíš pár hodně specifických/svérázných kousků a klasika mi přišla… no prostě předubovaný nezařaditelný nesmysl. Vybavuji si, že školící tenkrát popisoval, jak vlastně snadné je ve slepici tahle vína identifikovat, jakože teplejší projev a jasný americký sud a tak. Jak by dopadl s lahví Remelluri (kompletně Granja Nuestra Señora de Remelluri) Blanco 2017 by mne fakt hodně zajímalo. Tohle víno je určitě jednou ze španělských bílých legend, psal jsem tu o něm v roce 2009 a od té doby si docela oblíbil z vinařství jejich červená, hlavně ta základní a Reserva jsou skvělý poměr ceny a kvality. Dnes doplním pár novinek ve vinařství a poznámky k novějšímu ročníku. Nadchne mne jako tenkrát?

Lehčí červená z Moravy i Jury

Dnes je letní slunovrat a mně je právě 42 let. Navíc jde o nejdelší den v roce, a proto mám spoustu času na rozjímání! Myslel jsem si, že touhle dobou už budu s jistotou znát „odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec“, ale upřímně řečeno mi stále uniká :-) Ve sklence mám každopádně jedno velké bílé, ale o tom třeba zítra, nakolik je skvělé tak odpovědí není ;-) A teď mám chuť odhrnout dojmy z pár lehčích červených. Možná proto, že je po dešti a vedro trochu opadlo :-) A začneme u Zdeňka Vykoukala (web). Jeho Frankovka 2021 je víno z v podstatě čerstvé roční vinice, sem tam hrozen někde byl, tomu snad ani nejde říkat panenská sklizeň. Chutnal jsem ho na pražském Autentikfestu před pár týdny a znovu si dal sklenku teď na narozeninách Fajnšmekru. Je to červeně ovocně voňavé, peckovinové, veselé, s hezkou kořenitostí, šťavnaté, krásně pitelné s moc fajn kyselinou. Nekomplikované, zábavné a celkově veskrze fajn. Z hroznů, se kterými vlastně nikdo nepočítal. A co teprve až bude mít vinice 20+ let! :-)

Nechutné vedro s báječnou růžovkou

Jedním z vinařství, které jsem si za poslední půlrok dost pravidelně dopřával, a především s velkou radostí bral na návštěvy k přátelům a dělil se o něj, je Domaine Mittnacht Frères (web), biodynamik z alsaského Hunawihru. Trochu už jsem se tu o nich zmiňoval, ve sklenkách mi končil především jejich Crémant d’Alsace Extra Brut, teď jsem vyzkoušel i trochu výše postavený a velmi chutný Brut Nature, ale velkou radost přinášelo Rosé Brut. A vzhledem k aktuálnímu počasí si dovolím pár řádků :-) Aktuální šarže, z nedávného nákupu u dovozce Dal.Zas, je odstřel kalů v července 2022, po nejméně roce a půl zraní na kalech. Takže půjde o ročník 2020. Jde o čistý Pinot Noir připravený krátkou macerací, z biodynamických (Demeter certifikace) hroznů. Minimální síření, dozáž také nízká. Barva trochu výraznější, starorůžová, s bohatším vytrvalým perlením menších bublinek. Lákavá, efektní, slinosbíhavá čerstvá ovocná aromatika, maliny a třešně, minerální linka. Suché, šťavnaté, středně plné, červeně ovocné s trochou taninu a lehkou pecičkovou hořkostí, která ale spíš volá po dalším doušku než že by nějak rušila. Bezva kyseliny, dobrá stavba.

Corpinnat den aneb španělské šumivé dojmy

V sobotu se v Praze, ve vinotéce a vinném baru Wine Office a patiu restaurace La Boca, uskutečnil první Corpinnat Den. Dovozci a prodejci (Foltýn Wine, justWINE, Wine Office, GranVino.cz) zde představili 25 vín ze šesti vinařství téhle španělské asociace, o které už jsem se tu rozepisoval docela obšírně, a u dvou podniků dorazili i hosté přímo z vinařství. Z jedenácti současných členů sdružení Corpinnat byla prezentována vína šesti z nich – Gramona, Mas Candí, Nadal, Recaredo, Sabaté i Coca a Torelló. O většině těchto vinařství a jejich vínech už jsem tu psal, o některých i opakovaně a obšírně, a dneska to pojmu trochu jinak. Spíš než nějaké technikálie a texty typu „vinaří od roku abcd a mají xy hektarů“ a degustační poznámky (k některým vínům ale časem asi budou) si tu uložím svoje obecné dojmy a pocity z jednotlivých vinařství, třeba to v rozhodování zda je vyzkoušet pomůže i někomu dalšímu.

Chutný Picpoul a vadný Poulsard

Přiznám se, že dobrý Picpoul už jsem neměl docela dlouho, dva roky zpátky jsem chutnal moc příjemný od Mas de Daumas Gassac a celou láhev doma nějakého běžnějšího, co jsem dostal jako dárek, měl dle poznámek před roky třemi. Další se mi dostal do rukou teď. A nebyla to verze z pro odrůdu nejznámější apelace, Picpoul de Pinet v Languedocu, ale kousek z apelace (AVA) Arroyo Seco v Monterey County, tedy Kalifornie. Uloveno ve výprodeji u Californian Wines. Bonny Doon Vineyard Picpoul 2019 pochází z Beeswax Vineyard, a legenda praví, že bílá odtamtud prý vykazují aroma… včelího vosku :-) O vinařství/vinaři už jsem tu něco psal, jde o jednoho z původních „Rhône Rangers“ a odrůdě Picpoul v jeho vinicích se tedy není třeba divit :-) Ostatně v USA, na vícero různých místech, není nijak neobvyklá. Tohle víno, v burgundské lahvi se šroubovým uzávěrem, má světlejší citronovou barvu a docela diskrétní příjemnou aromatiku, jemně florální a broskvovou s až slanou mořskou linkou. Pokud jde o včelí vosk, tak autosugesce by možná zafungovala, ale ten tam úplně necítím :-) Je to úplně suché, lehkonohé (jen 11 % alkoholu a některé ročníky i méně!), s moc pěknou kyselinou, světlé peckoviny, lehká slanost a mírná nahořklost v docela dlouhé dochutí. Věk se na tom nepodepsal nijak negativně. Dost fajn elegantní pití, který bych si upřímně užil ještě víc, kdybych k němu měl mísu ústřic :-)

Třikrát Oberrotweil od Weingut Salwey

Jednou z domácích pinotových stálic se u mne stalo bádenské Weingut Salwey (web, vozí Der Weinschmecker) z Oberrotweilu, vše od jejich základů mne dost uspokojuje. O vinařství už jsem se tu ostatně rozepisoval. Nedávno jsem doma otevřel tři vína střední, vesnické (VDP.Ortswein), řady. A to konkrétně Oberrotweil Chardonnay a dva ročníky Oberrotweil Spätburgunder. Doplněno ještě zkratkou RS jako Reserve. V obou případech jde o vína z výtečných poloh u obce, v případě šardonky Grosse Lage Steingrubenberg a Kirchberg a u pinotu pak Henkenberg, Eichberg a Kirchberg. Takže potenciálně hrozny pro GGčka, dokonce jde spíš i o starší keře :-) Šardonka tráví rok a půl ve větších sudech, 1200l, a červené si pobude něco přes rok v klasických burgundských 228l (po třetinách nové a první a druhé použití) a do lahví jde nefiltrované. Žádné složitosti!

Kypr, Xynisteri a Project X

Už je to nějakých šest let, co jsem se tu trochu rozepisoval o vinařství na Kypru obecně a věnoval se i konkrétním vinařstvím jako třeba Zambartas či Tsiakkas. Kypr má jedny z vůbec nejvýše položených vinic v Evropě (ale ne nejvýše, primát bude myslím patřit Tenerife, pokud mi neunikla nějaká bizarní výsadba) a díky tomu, přes odpudivé vedro na většině ostrova (roční průměr v pobřežních částech už se vyšplhal někam k 24°C), spoustu svěžích, šťavnatých vín. Za tu dobu, co jsem je v podstatě nechutnal, tam mají nějaké nové vinaře, další už bio certifikované, nově zavádí označení WineCore (Wineries of Cyprus Own-Rooted Evolution, společná značka uskupení tamních vinařů pro vína z typických odrůd a která prošla přísnějším hodnocením kvality), export tamních vín utěšeně stoupá (loňský rok o 40 %, ale stále se jedná o sotva 5 % kyperské produkce a drtivá většina vína se vypije přímo na ostrově, kam stále ale musí 3/5 vína dovážet) a vůbec se tam v oboru děje spousta věcí a celkem velké investice tečou do snah ho posunout dál a zvýšit kvalitu i prestiž.

Abbia Nòva a naturální Cesanese a Passerina

Už je to tři roky, co jsem tu psal o několika vínech od Abbia Nòva (web), naturálního vinařství (a také mají na tisícovku olivovníků, ořešáky a pěstují bylinky a ledasco dalšího, celkem pracují na 30 hektarech) z italského města Piglio. Šlo tenkrát jen o vzorky, které sem dopravil dovozce Víno pro Vás a chtěl slyšet názor. Pro dovoz se nakonec nerozhodl, ale teď změnil názor :-) A já tak měl možnost znovu si vína přechutnat, aktuální ročníky a hned čtyři různá vína. Dříve řečené stále platí, bratranci Daniele a Pierluca Proietti pracují na zhruba sedmi hektarech vinic s keři ve věku od 15 do 90 let, roztříštěných na mnoha různých místech. Jedou čistě, dokonce i bez síry a mědi, silně ovlivněni Fukuokou a biodynamikou. Od ročníku 2020 jsou i bio certifikováni. Zásadní je pro ně odrůda Cesanese, výsadby ostatně spadají do apelace Cesanese del Piglio, a v bílém Passerina. Ale v těch starých výsadbách jsou i další odrůdy. Ve sklepě jedou bez aditiv, jen trochu zasíří, kvasí samozřejmě spontánně a pracují s nerezem, betonem, skleněnými demižony a také staršími dubovými sudy. Název „Abbia Nòva“ odkazuje na starověkou římskou cestu spojující město Piglio s Abruzzem.

Příjemná přímořská směs a skvělý Riesling

Když někde vidím napsané Riesling a není to z oblasti pro odrůdu obvyklé, tak prostě… síla po zkoumání tajemných vinných zákoutí je příliš silná. A platí to i v případě, kdy Riesling tvoří byť jen část větší směsi. Takhle jsem dal, na lístku restaurace El Camino, šanci Bodegas el Miradorio de Ruiloba a jejich Mar de Gondo Blanco 2021 (Costa de Cantabria Vino de la tierra). Což je směs Riesling, Hondarrabi Zuri (aka vína Txakoli), Albariño a Godello, z mixu více poloh ale vždy nedaleko moře. Nerez a šest měsíců na kalech. Pěkná světlejší žlutá barva. Příjemná, spíše výraznější aromatika, kombinace citrusů, florální linky a peckovin, meruňky. Krémová linka. Suché, středně plné, čisté, suché a vyvážené, citrusové, slušná délka, fajn minerální tón a dobrá délka. Dost příjemné „předkrmové a rybí“ bílé, jsem rád že jsem ho zkusil :-)

A když nemáte veltlín, dejte tam třeba muškát!

Na nedávné degustaci německých a rakouských (a hodně zajímavého švýcarského, určitě něco sepíšu!) vinařů z portfolia dovozce VinoVinoVino byla k ochutná i nějaká ta viniční směska. Třeba ta, kterou dělá Ingrid Groiss (web) z obce Breitenwaida ve Weinviertelu, je ukázková. „Správně“ najednou sebrané vše a společně zpracované. Gemischter Satz Braitenpuechtorff (jméno jsem si nechal dvakrát opakovat a stejně bych zas řekl špatně) ročníku 2022 je směsí odrůd Chardonnay, Müller Thurgau, Welschriesling, Grüner Veltliner, Riesling, Grauburgunder, Pinot Blanc, Frühroter Veltliner, Neuburger, Zierfandler, Rotgipfler, Sämling, Roter Veltliner, Grauer Vöslauer, Hietl Rote, Weiße Vöslauer a Silberweiße, samozřejmě z certifikovaně bio výsadeb a navíc starších, k 50 letům. Celkem 17 různých odrůd, Châteauneuf-du-Pape se může jít zahrabat! :-) A pokud máte dojem, že zrovna tenhle odrůdový mix prostě nemůže dozrávat ve stejnou dobu, tak máte samozřejmě pravdu. Něco je zralé ideálně, něco trochu přezrálé, něco nedozrálé… a v průměru to funguje :-) Deset hodin macerace, fermentace v nerezu a tam i na hrubých kalech 4 měsíce zrání a šup do lahví. Je to voňavé, lehce bonbónově sladší, žluté peckoviny a florální linka, suché, svěží, peckoviny a zelené jablko, až překvapivě vyvážené, báječně zábavné a osvěžující. Baví velmi!

Dva ryzlinky od Domaine Gilg

Za uplynulé měsíce jsme s přáteli vypili pár lahví čistě ryzlinkového crémantu z Domaine Armand Gilg (web) z alsaského Mittelbergheimu, ale vlastně ani netuším proč jsem o něm ještě nic nepsal. Je to každopádně příjemné pití, koupeno u Dal.Zas, a zbývá mi poslední láhev :-) Zato jsem ale na zkoušku koupil i nějaké jejich tichá vína, ty zase u Trejbal Wines. Tenhle od roku 2021 certifikovaně bio rodinný producent má výsadby i v Grand Cru Zotzenberg a Moenchberg, ovšem já vždycky zkouším nejdřív víno úplně základní, vinař co ho neodbývá a dělá pořádně je pro mne vždy smysluplnější. A v případě Alsaska nejde o prohibiční ceny (GC bude často stát třeba jen o polovinu víc než běžné víno, ani dvojnásobek to často nebývá), nejsme v Burgundsku, ale prostě o princip :-)

Víno, běh, víno, jídlo, běh…

Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).