Jednou z domácích pinotových stálic se u mne stalo bádenské Weingut Salwey (web, vozí Der Weinschmecker) z Oberrotweilu, vše od jejich základů mne dost uspokojuje. O vinařství už jsem se tu ostatně rozepisoval. Nedávno jsem doma otevřel tři vína střední, vesnické (VDP.Ortswein), řady. A to konkrétně Oberrotweil Chardonnay a dva ročníky Oberrotweil Spätburgunder. Doplněno ještě zkratkou RS jako Reserve. V obou případech jde o vína z výtečných poloh u obce, v případě šardonky Grosse Lage Steingrubenberg a Kirchberg a u pinotu pak Henkenberg, Eichberg a Kirchberg. Takže potenciálně hrozny pro GGčka, dokonce jde spíš i o starší keře :-) Šardonka tráví rok a půl ve větších sudech, 1200l, a červené si pobude něco přes rok v klasických burgundských 228l (po třetinách nové a první a druhé použití) a do lahví jde nefiltrované. Žádné složitosti!
Oberrotweil Chardonnay „RS“ 2019 má výraznější žlutou barvu. Vůně je překvapivě svěží, žlutě ovocné do hrušky, trochu exotiky a citrusu, lehká zemitost, pěkně zapracované dřevo. Suché, čisté, plnější, s velmi dobrou kyselinou, žluté ovoce, decentní dotyk tříslovin, pěkná délka s minerální linkou, jemnější odbočky. Dost povedený kousek, musím říct. 95+ od Lobenberga mi přijde praktická ukázka aktuální inflace bodových hodnocení, ale tohle opravdu osloví mnohé.
Oberrotweil Spätburgunder „RS“ 2018 má tmavší barvu (na pinot) a poměrně expresivní, teplejší a sladší tmavší červenou ovocitost, černé třešně, hezky zakomponované dřevo. Suché, šťavnaté, středně plné až plnější, s bezva kyselinou, svíravost a výraznější byť jemnozrnné třísloviny, dobrá délka s minerální linkou. Vzduch tomu prospívá a otevírají se další rozměry, tohle ještě potřebuje čas. Seriózní, výtečná ukázka odrůdy z vulkanického podloží. Ročník 2019 téhož mne první láhev zklamala, byla divná a pocitově až jako kdyby se v tom rozjel (v podstatě neexistující, ale) zbytkový cukr, na úvod mělo lehounkou perličku a bylo nahořklé a neharmonické. Druhá láhev už tyhle problémy nevykazovala :-) Je to intenzivní, o něco plnější a teplejší než 2018, ale zároveň ovocnost jakoby červenější. Něco kouřovosti. Šťavnaté, energické, s trochu měkčím tříslem, slušnou délkou a minerální linkou. Nabušené, sladce červeně ovocné, ale čas tomu myslím dodá na eleganci. Ale stejně mi víc sedí osmnáctka. Obě vína mimochodem volají potom vytáhnout pořádnou sklenici, s klasickou Sommelier Grand Cru Burgundy riedelovkou to nemá nejmenší problém, naopak.
