Už je to skoro deset let, co jsem si v Londýně udělal pro radost WSET Level 3 zkoušky. Pamatuju se, že na jedné z degustací, tréninků hodnocení, byla bílá Rioja. A já tenkrát děsně plaval. Neměl jsem je moc napité (stálé nemám), chutnal spíš pár hodně specifických/svérázných kousků a klasika mi přišla… no prostě předubovaný nezařaditelný nesmysl. Vybavuji si, že školící tenkrát popisoval, jak vlastně snadné je ve slepici tahle vína identifikovat, jakože teplejší projev a jasný americký sud a tak. Jak by dopadl s lahví Remelluri (kompletně Granja Nuestra Señora de Remelluri) Blanco 2017 by mne fakt hodně zajímalo. Tohle víno je určitě jednou ze španělských bílých legend, psal jsem tu o něm v roce 2009 a od té doby si docela oblíbil z vinařství jejich červená, hlavně ta základní a Reserva jsou skvělý poměr ceny a kvality. Dnes doplním pár novinek ve vinařství a poznámky k novějšímu ročníku. Nadchne mne jako tenkrát?
Od roku 2010 tohle vinařství vedou sourozenci Telmo a Amaia Rodríguez. Amaia je zodpovědná především za vinice a také všemožná archeologická naleziště na jejich pozemcích a vůbec celý jejich „kulturně-zemědělský ekosystém“ (vystudovala antropologii na Oxfordu a vinohradnictví trénovala s Domaine Leflaive), Telmo je aktuálně jedním z určitě nejslavnějších jmen renesance španělského vinařství, advokátem starých původních odrůd a propagátorem méně slavných regionů. V jeho rukou se Remelluri výrazně rozvíjí a posunuje ještě dál. Dlouhodobě hospodařili ekologicky, teď už jsou i bio certifikováni. Produkci hlavních vín Telmo osekal o třetinu a vyřadil z nich hrozny od partnerských pěstitelů, ty najdete právě v těch základech Las Lindes de Remelluri (ovšem jsou skvělé). Odrůdy jako Grenache přesouvá z drátěnky na tradiční keříkové vedení a rozjel i smíšené výsadby jak bývalo dříve obvyklé. Taky u vinic vysazují stromy (mandloně, broskvoně, fíkovníky a olivovníky) a mají nemálo včelstev. Vosk mimochodem používájí právě na zalití hrdla jejích bílého vína. Vše kvasí spontánně, nové dřevo se používá minimálně, filtrování a čiření v dost omezené míře nebo vůbec.
Jejich Blanco je stále z nejvyšších poloh z oblasti (až nějakých 805 metrů nad mořem) na jílu a vápenci a stále směs až devíti společně vysázených odrůd. Některé zdroje tvrdí, že žádná z nich není ta, která tvoří většinu bílých oblasti, tedy Viura :-) Jiné ji uvádějí. Ve směsi je tedy (možná/a/kdo ví/svět je plný tajemství/je mi úplně jedno) Garnacha Blanca, Roussanne, Marsanne, Viognier, Moscatel, Sauvignon blanc, Chardonnay, Viura, Malvasia, Tempranillo Blanco, Maturana Blanca, Turruntes de Rioja, Verdejo... Remelluri blanco by mělo vyjadřovat jen „terruño“, ne hlas nějaké specifické odrůdy. Od roku 2010 připravují i další verzi, kdy jde víno po nějaké době v sudech do „solery“ (perpetuální rezervy) v betonových vejcích. Jak je tedy „běžně dostupná“ (je toho tak 10 tisíc lahví, aktuální ročníky bodově vysoké devadesátky a zájem obrovský) verze bílého otiskem místa a ročníku, tak tahle solera stírá i ročník. Ale to jsem nechutnal a hned tak se mi asi nepoštěstí :-) Každopádně teď už pojďme na Remelluri Blanco 2017. Jarní mráz zredukoval sklizeň a horké léto přineslo víno v jeho teplejší a koncentrovanější podobě. Kvašení spontánní v betonových tancích a dubových sudech, zrání rok v dubových foudres 1200l a betonových vajíčkách a následně pak ještě několik měsíců spojené (do lahví šlo v dubnu 2019).
Láhev burgundská, viněty číslované, špičkový celokorek zalitý včelím voskem. Lehce nazlátlá barva, nijak tmavá. Bohatší, krémovější aromatika, žluté ovoce, lehce exotika, meruňky, jemná kořenitost, trochu nugátu, trochu sláma a minerální jakoby křídová linka. Suché, plné, strukturované, dřevo znatelné ale krásně zakomponované, velmi dobré kyseliny ale celek kulatější, opulentnější aniž by působil tučně. Dlouhé, bohaté, expresivní, krásné bílé. Není to úplně styl co vyhledávám, ale kvalitu tomu upřít nejde. Upřímně to má potenciál zaujmout milovníky velkého bílého Burgundska stejně jako ty, které fascinují vína z Condrieu či top bílá Rhôna. Na slepé degustaci by to myslím byl solidní zabiják :-) Za flašku jsem zaplatil ve Španělsku před pár lety nějakých 50€, aktuálně se novější ročníky pohybují spíš okolo sedmdesáti. Jako potěšení na narozeniny jsem spokojen. Ale znáte mne, asi jsem schopen si užít podobně třeba německý ryzlink za třetinu ceny :-)
