Narazil jsem nedávno, a netuším zda na mne vylezlo na sledovaných vinných či běžeckých kanálech, na zprávu o Collette O'Hagan, 73leté irské babičce, která právě zaběhla svůj maraton č. 900, počítá jen ty oficiálně měřené a ne dalších 100+ co absolvovala sama, a začíná napínat síly k tisícovce. A furt je běhá mezi 4-5 hodinami. Docela nedávno jich dala, v rámci charitativní akce, rovnou dvanáct ve dvanácti po sobě jdoucích dnech. Au. Nesedí ji energetické gely a proteinové tyčinky, ale nedá dopustit na sklenku červeného večer před během a další po něm. A k tomu mísu nasolených hranolek s octem, sem tam i majonézou. Lidské tělo je úžasné. Vzpomněl jsem si přitom na knihu, kterou před lety zakoupil, The Marathon Chef: Food For Getting Fit (Amazon).
Autorem je špičkový šéfkuchař Michel Roux Jr., zásadní osobnost londýnské fine dining scény, a běžec s osobákem na maratonu 3 hodiny 13 minut (Gordon Ramsay má mimochodem osobák 3:30 a Ironaman na Havaji dal za 14 hodin). Doufal jsem ve výživné a zdravé pokrmy, které navíc půjde vyšvihnout snadno a rychle, třebas i zpocený po návratu z běhu. Zjistil jsem, že chody jako „grilovaná makrela se zeleným chřestem a anýzem ochuceným květákovým krémem“, „teplé broskve v červeném víně s oříškovými oplatkami“, „telecí játra s divokými houbami a sladkokyselými cibulkami“ či „srnčí panenka s ananasovým čatní a zeleninovými tagliatelle“ vyžadují trochu plánování předem a času na přípravu… :-)
A taky jsem si říkal, že kdybych míň žral a omezil víno, možná by se mi běhalo lépe. 10 km pod 40 minut před čtyřicítkou jsem nezvládl a logicky už nedám, ale stejně. Na letošním VltavaRun jsem fandil týmu WineHouse, ale ti se jistě neobčerstvují mezi tréninky vínem tak často jako já! S napětím jsem sledoval trápení týmu zaměstnanců Vinografu a měl o ně až trošku strach, ale nakonec i ti úspěšně dorazili do cíle. Hodně pěkně běžel tým Ambiente, včetně víc než solidních výkonů Tomáše Karpíška (ale na maraton mám osobák lepší!!!), i v gastru to očividně jde :-) A vím o pár sommeliérech, kteří mezi směnami dávají hodně slušné časy. A sleduji pár výborných vinařů po světě, kterým se také velmi daří.
V Bordeaux jsem večeřel a přespával v Château Maison Neuve, vinařství už po několik generací v ženských rukou, aktuálně mu vládne Alexia Eymas. Byl jsem plný už po předkrmech, ale čekalo nás ještě otřesné množství polosyrového hovězího, hub a následně samozřejmě i několika druhů sýrů. A dezert. A k tomu kvanta vína a koňak na závěr. Bylo to naprosto zdrcující. Štíhlá Alexia nálož zvládala s lehkostí, na kterou se asi musíte narodit ve Francii. Jedno z jejích vín, KV 2019 (Blaye Côtes de Bordeaux), směs po třetinách Malbec, Cabernet Sauvignon a Merlot a krásně čerstvé, vyvážené, tmavě ovocné a perníčkově kořenité červené, je pojmenované po další její vášni. Že běhá jsem věděl, ale že jsou to především dlouhé traily a dokonce stává na stupních vítězů i třeba v závodech UTMB World Series, mne překvapilo hodně. Ano, ta zkratka znamená Kilomètre Vertical, kilometrové pozitivní převýšení. Sledoval jsem vinařku, jak pucuje pláty ještě skoro bučící krávy a zalévá je vínem a koukal do tabulek výsledků závodů jako Grand Raid des Pyrénées, sto třicet kiláků s převýšením více než sedm kilometrů, a upřímně to nechápal.
To já takovéhle ambice nemám, nejsem masochista. Ale spojení běhu a vína, respektive vinařských oblastí, je přitažlivé. Už dříve jsem tu psal o několika tematických vinných závodech (a od té doby jich ještě několik přibylo). Ulítlý Le Marathon du Médoc mne úplně neláká, ale rád bych vyrazil – a letos to už bohužel nestihnu – na Krumvířský vinařský běh, to by mohla být fajn příležitost pro návštěvu pár vinařů v okolí proložená trochou pohybu. Ale jestli bych se něčeho opravdu chtěl zúčastnit, pak je to severoitalský Valtellina Wine Trail. Maratonská vzdálenost se stoupáním 1750+ metrů vede skrze celé údolí, přes strmé zterasované vinice jako Sassella, Grumello či Inferno, a protáhne vás dokonce i vinařskými provozy. Místní projev odrůdy Nebbiolo mám navíc fakt rád, i když si ho cestou asi úplně neužiju. Jde si střihnout i půlmaraton (převýšení 900 metrů) nebo odpočinkovou 13 km (550+ metrů) trať, ale když už by se tam člověk táhnul…
