Saints Hills a špičkový Dingač a Pošip

Po krátké zmínce minulý týden se dnes poprvé podíváme na vína z Chorvatska trochu konkrétněji. A začneme v Saints Hills Winery (web). Za vinařstvím stojí podnikatel Ernest Tolj, zakladatel Eurocable Group, který se sice narodil chorvatským rodičům až po jejich emigraci do Německa, ale vyrůstal v Dalmácii a většina jeho příbuzenstva v nějaké míře vinařila. Saint Hills Winery ale není „hobby“ projekt v malém, ale vinařství spojující vinice na špičkových lokalitách, odborníky na slovo vzaté (v počátcích jim radil slavný Zlatan Plenković a coby konzultujícího enologa nemají nikoho menšího než „mikrooxidačního ďábla“ a jedno z určitě největších hvězd oboru, Michela Rollanda) a moderní vinařský provoz, ve kterém najdete na dvou sklepních úrovních sbírku betonových tanků, velkých sudů i malé barrique sudy.

Burgundsko zlevňuje, přísady a kalorie na vinětách, Fleury, Lur Saluces, tokajská moderna

Ve světě vína se furt něco děje, že? Kupříkladu vrcholná burgundská vína zlevňují, Grand Cru od legendárních producentů za letošek klidně i o dvacet procent. V podstatě to znamená, že si je normální vínomilec stále nemůže dovolit, ale o pětinu levněji! :-) Což mi připomíná zamyšlení „Stává se bio produkce nezbytnou podmínkou pro velká vína?“ od Arabelly Mileham. Upřímně… ekologická produkce by za mne měla být samozřejmostí pro všechna vína, která mají ambice nabízet kvalitu. Víno je zbytný produkt a nevidím důvod révu pěstovat jinak než právě takto. Vinohradníci to možná budou vidět jinak :-)

Vivat Pošip aneb zpět z Chorvatska

Zpět z Chorvatska. S pocitem výjimečnosti, že jsem zas v něčem snad úplně poslední, jinak tam už byl každý správný Čech :-) Nešlo o výlet za vínem, ale normální rodinnou dovolenou (i když i ty u nás někdy probíhají ve stylu „a tady děti vidíte velký sud od Stockingera…“) u moře. Před pobytem na malém ostrově jsem ale nenechal nic náhodě a předem ve spolupráci s obchodem v Zadaru nakoupil zajímavou selekci chorvatských vín, další ochutnal v restauracích a otestoval i nabídku malé sámošky a supermarketů :-) Od konvenčních vín po úplné naturálno, od nerezu a betonu po amfory i nové dubové sudy, od technicky precizních moderních kousků po starosvětskou klasiku, od běžných spotřebních lahví po tamní vinařské legendy. Zkusil pét naty i seriózní vína klasickou druhotnou fermentací. Neodpustil jsem si prozkoumat ukázky práce s mezinárodními odrůdami, dokonce i Riesling byl, ale samozřejmě pil především vína z odrůd lokálních :-) Plavac Mali osvědčil kvality, které jsem znal už z dřívějška. A nemusí jít nutně jen o nabušený koncentrovaný Dingač. Nejspíš se ale stanou fanouškem odrůdy Pošip, ta mne zaujala opakovaně! A oblíbil jsem si některá chorvatská slova, třeba pjenušac :-) Pokusím se sepsat trochu více v průběhu následujících týdnů, tamní vína si to rozhodně zaslouží. Prozatím níže alespoň dvě menší galerie…

Milé Beaujolais a fajn Bourgogne Épineuil

Mám rád v létě nejen bubliny a ryzlinky, ale i trochu lehčí a přichlazená červená vína. Takhle jsem si nedávno dal Beaujolais „Le Ronsay“ 2021 z Domaine Jean-Paul Brun (aka Domaine des Terres Dorées). Pravda, nebylo to ve vedrech tady, ale za příjemně chladného a lehce deštivého večera ve Skotsku. A láhev byla spíše trochu teplejší a musel jsem ji chladit venku :-) Argument, že jsem si měl v podniku dát raději pivo, neberu! Mimo jiné točili Staropramen a viděl jsem, jak někteří dolévají sklenici Schweppes Tonicem, brrr! Každopádně tohle víno, od jedné z legend oblasti a vinařství o kterém jsem tu psal už opakovaně, pochází z jediné vinice a ze spíše mladších keřů (ke dvaceti letům) a je připraveno v čerstvějším a přímočařejším stylu. Kvašení spontánní v betonu a tam i zrání, minimální síření. Nijak tmavá rubínová barva. Svěží mladistvá vůně, červené peckoviny a jahody a něco bylinek. Suché, čisté, šťavnaté, lehčí až středně plné, tříslo nijak výrazné a jen lehce svíravé, fajn délka. Ovocnost kopíruje vůně, slušná délka a pitelnost. Příjemný milý kousek. A k té „skotské pizze“ (je na tom haggis, black pudding a tak) docela šlo :-)

Zpět ze Skotska a láhev anglických bublin

Vyrazil jsem na krátký výlet do Skotska, oproti tomu předchozímu méně zaměřený na palírny (i když Oban a Tobermory jsme zvládli) a víc na památky, přírodu a poklidný pobyt :-) Samozřejmě jsme pili spíš pivo a sem tam whisky, ale neodolal jsem zkoumat i vinné lístky a nabídku obchodů. A přiznám velmi nelokálně vdechnul trochu Beaujolais, fajn vyzrálou Barberu, šampaňské (dost mne zaujalo, jak často je tam vidět Le Black Label od Lansonu, pocitově „všude“ od sámošek typu M&S či Sainsbury's po hospody) a tak. A v jednom fajn pubu si dal i britské bubliny. V podobě klasiky Chapel Down Brut NV. Vinařství sídlí v Tenderdenu v Kentu, ale vinice mají i v Sussexu a Essexu, je to už docela velký „běžný“ producent, poprvé jsem o nich psal už před více než deseti lety a od té doby ještě expandovali. Zhruba půlka Chardonnay, třetina Pinot Noir a pak něco Meunier a Pinot Blanc a kapka Pinot Noir Précoce (v podstatě dříve dozrávající spontánní mutace Pinot Noir, v Německu na něj narazíte coby Frühburgunder).

Šumivý vrchol produkce Albet i Noya

Dostal se mi do rukou, z nových akvizic dovozce Bio Sueño, degustační set bublin z vinařství Albet i Noya (web), významného katalánského producenta a jednoho z tamních pionýrů ekologického vinaření, fungují takto už od konce sedmdesátých let a už nemálo let experimentují i s „nic přidáno“ přístupem i ve sklepě. Nově jedou také v programu zabývajícím se rezistentními a změnám klimatu přizpůsobenými odrůdami, o tom už jsem se zmiňoval dříve. Ostatně jako i o jejich dalších tichých vínech i bublinách, opakovaně. Z aktuální sady šumivek jsem neodolal a nejdříve otevřel úplný vrchol produkce a „podstatu pohoří Ordal“, El Corral Cremat 2012 Brut. Víno je zatříděno jako Clàssic Penedès Reserva a samozřejmě tedy splňuje jejich minimální požadavky na původ hroznů, ekologické zemědělství či dobu zrání v lahvi. Ale především u posledního jmenovaného minima značně překračuje.