Po krátké zmínce minulý týden se dnes poprvé podíváme na vína z Chorvatska trochu konkrétněji. A začneme v Saints Hills Winery (web). Za vinařstvím stojí podnikatel Ernest Tolj, zakladatel Eurocable Group, který se sice narodil chorvatským rodičům až po jejich emigraci do Německa, ale vyrůstal v Dalmácii a většina jeho příbuzenstva v nějaké míře vinařila. Saint Hills Winery ale není „hobby“ projekt v malém, ale vinařství spojující vinice na špičkových lokalitách, odborníky na slovo vzaté (v počátcích jim radil slavný Zlatan Plenković a coby konzultujícího enologa nemají nikoho menšího než „mikrooxidačního ďábla“ a jedno z určitě největších hvězd oboru, Michela Rollanda) a moderní vinařský provoz, ve kterém najdete na dvou sklepních úrovních sbírku betonových tanků, velkých sudů i malé barrique sudy.
Vinice mají na dvou různých místech a oslavují „moře a slunce, Dalmácii a Istrii, Boru a Scirocco, kámen a vinnou révu“, to se mi líbí :-) Jedná část je na jižní části poloostrova Pelješac, odtamtud samozřejmě pochází jejich zásadní a nejslavnější víno, Dingač, a obecně vína odrůdy Plavac Mali. Hned vedle nejdete ostrov Korčula, kde mají vinice u obce Čara. Jde o rodiště odrůdy Pošip a právě tu tam i pěstují. Druhou část výsadeb mají docela daleko, v nejvyšších místech svahů jihozápadní Istrie, tam je hlavně Malvasia a v menší míře Chardonnay, Sauvignon Blanc a Semillon. Vinice pojmenovali po dětech – Lucia (Dingač), Ante (Radovani na Istrii) a Roko (Komarna, úplný konec Pelješaku). Nabídka vinařství sestává z několika úrovní červeného čistě z odrůdy Plavac mali, z které dělají i růžovky. Z Istrie nabízí několik bílých směsí, z Korčuly je to jen jediné – čistý Pošip.
Tahle odrůda, u které se dříve trochu koketovalo s příbuzností k Furmintu (ale to nebylo prokázáno a její původ na Korčule a unikátnost pro tamní další ostrovy a pobřežní výsadby už dnes nikdo nerozporuje), je za mne opravdu hodně zajímavá a zaslouží si hlubší zkoumání. Mimochodem legenda o vzniku jména vypraví o divoké vinné révě, která byla náhodou objevena v lese, kde se plazila po keři granátovníku směrem ke slunci. Odtud pošip – „po šipku“ – vzhůru po granátovníku. V případě vinařství Saints Hills jsem pil, a dokonce opakovaně, jejich POSH 2022, odrůdu v čisté podobě a připravenou jen v betonu, bez vlivu dřeva, lahvovanou bez filtrace. Trochu výraznější žlutá barva. Čerstvá, svěží aromatika, pěkná kombinace zralých peckovin (meruňky) s trochou citrusů a dotyk sladkosti a zároveň moře a slané svěžesti. Suché, čisté, středně plné, s moc pěknou kyselinou, strukturované bílé s lehce slanou minerální linkou, trochu citrusové kůry v závěru, čistě udělané, ovocné, charakterní. Má to něco navíc, specifické kouzlo, skvělé víno. Od obce Čara jsem schválně zkusil i flašku od tamního družstva koupenou v sámošce a… v menší míře to tam bylo taky, ta souhra ovocnost/mineralita/lehká nahořklost citrusové kůry.
Vypili jsme též láhev Mala Nevina 2022, zde už jsme na Istrii a jde o směs zhruba 70 % Malvasia Istriana a 30 % Chardonnay. Kvasí v betonových vajíčkách a velkých dřevěných sudech, následně zraje 6 až 9 měsíců znovu v betonu a velkých sudech a z desetiny i v malých barrique. Aromatika je tu o něco „slunečnější“, teplejší a ovocnější, citrusy a trocha tropického ovoce a dotyk dřeva a lehké kořenitosti. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, středně plné, fajn kyseliny, trocha krémovosti, vyvážené příjemné bílé, které večeři doprovázelo skvěle. Přes dřevo a všechno vlastně o něco jednodušší než Pošip, ale stále velmi fajn.
A na závěr Sv. Lucija Dingač 2015, ještě specielně označen coby „Brok – Grand Reserve“. Brok je jméno rodiny, která provozuje restauraci, ve které jsme víno získali. Jako dárek na doma, při druhé návštěvě, kdy tam rodina zrovna měla narozeninovou oslavu :-) Je možné, že jde o nějakou déle školenou verzi jejich „běžného“ vína, ale spíš než cokoliv jiného déle ponechanou ve sklepích vinařství (3+ roky) než ho dali ven. Víno kvasí ve velkých dřevěných tancích i malých sudech, následně zraje zhruba dva roky ve francouzských barrique sudech a lahvováno je bez filtrace. Temná barva. Intenzivní, bohatá, stále poměrně mladistvá aromatika, která spojuje tmavší ovocnost – švestky, borůvky, moruše – s pryskyřicí, sladším dřevem, uzeným masem, tabákem a čokoládou. V chuti suché, plné, intenzivní, tmavě ovocné, strukturované, s jemnozrnným sladším měkčím tříslem, dlouhé, vyvážené. Skvělé kyseliny, koncentrace, bohatost, délka… má to všechno. A stále působí přirozeně, ne nějak vyumělkovaně. Svým způsobem to připomínalo špičkový Médoc, naslepo bych to dostat nechtěl, očividně Dingač moc dobře neznám :-) Velké červené, pro mne v zóně vín 95+ bodů. Ještě mají selekci zvanou Ernest Tolj (ze které mimochodem veškeré příjmy jdou na podporu strádajících a znevýhodněných dětí) a fakt by mne zajímalo, kam dál to ještě posouvají. Wine Enthusiast nedávno jejich nejnovějšímu ročníku nastřelil 99 bodů :-)
