Před několika týdny jsem vyrazil do vinného baru Veltlín na komorní degustační večeři s vinařstvím Tři čtvrtě (web), s jídlem v režii především Petra Zahnáše a vínem přímo z rukou vinařky (i když se s oblibou zatím označuje jen za „dceru vinařovu“ a stále se prý teprve učí) Zuzky Bukovské. A jelikož zrovna pouští do prodeje další vína, hlavně nový ročník mé oblíbené frankovky, otevřel jsem si včera večer ročník předchozí. Abych si ověřil, zda kouzlo nevyprchalo, a upřesnil si, kolik kartonů do sklepa pořídit :-) A při té příležitosti si vzpomněl, že jsem se tu o ochutnávce vlastně ještě nezmínil. Tak jdeme na to! K samotnému vinařství už jsem tu něco psal opakovaně, stále je to čistě ve vinicích a stejně tak ve sklepě, s víny delší dobu vyzrávanými ve spíše starších dubových sudech. Důležitými novinkami je expanze jak ve Čtvrtích v Bořeticích tak s nějakými těmi hrozny z trati Veselý v Němčičkách. A s tím související navýšení produkce a změna nejzásadnější, vinařka opuští práci v kanclu stavební firmy a bude se Třem čtvrtím věnovat na plný úvazek. Jo a taky mají nové viněty, pryč je „odrůdová periodická tabulka“ a také razítko s ročníkem. Nový design není špatný, ale ten původní měl něco do sebe a bude se mi po něm stýskat :-)
Qiller 2022 (viniční směska s převahou odrůd Irsai Oliver a Svatovavřinecké a kupou dalších alias „prokletí vinohradu ze 70. let.“) má v sobě pár litrů Isabely a tak projev ovlivňuje až překvapivě hodně, celé to jde výrazně do jahodové divočinky, je to voňavé, světle růžové, suché, čisté, s fajn kyselinou. Proč ne. Neuburské 2022 je dost příjemnou ukázkou odrůdy v její serióznější podobě. Florální a krémové a opět trošku divoké, suché a živé s fajn kyselinou, vyvážené, zajímavé pití! Neuburské „3“ je směsí tří ročníků, tří dílů 2022 s jedním 2017 a jedním dokonce 2011. Pocitově nazrálejší, hodně zajímavé charakterní bílé, otevřenější, plnější, docela silné, delší… tomuhle bych chtěl věnovat více prostoru v klidu doma! Macerovaný Tramín 2022 „Trimini“ má v sobě kapku ročníků 2021 a 2020, na slupkách strávil půl roku. Je tmavě oranžový, intenzivně voňavý, expresivní, svíravější s pocitově trochu vyšším alkoholem. Čas ho ohladí, uvidíme kam se posune, aktuálně je to pro mne spíše věc pro nějaké zajímavé kombinovaní jedné sklenky s jídlem.
Svatovavřinecké 2022 je voňavé, červeně ovocné a florální, suché, čisté, s výraznější kyselinou, mladičké, s lehce mandlovou dochutí, snadno pitelné. Milá věc. Frankovka 2020 trochu pikantnější, peckovinově ovocná, suchá, čistá, šťavnatá s výraznější kyselinou, docela lehkonohá ale s důrazem, opět skvělá pitelnost. Baví. Nová Frankovka 2021 rozhodně potřebuje ještě čas, je to čerstvý mlaďoch, oproti předchozímu ročníku o něco intenzivnější, tmavěji ovocná a plnější, ale stále s tou typickou šťavnatostí a jistou lehkostí a milou přístupností. Směs Frankovka Svatovavřinecké 2021 (převažuje Sv, asi 70 %) působila vlastně docela reduktivně, potřebuje to vzduch na odvanutí smrádků a rozvinutí, ale je to lehčí snadno pitelné pikantnější šťavnaté červené, nekomplikovaně ovocně fajn.
